Dnes má svátek Soňa Zítra má svátek Taťána


Minnesengři 1980

Přestože se Minnesengři stali na folkové scéně uznávaným pojmem, začátek 80.let nebyl pro skupinu příliš příznivý. Poznamenaly ho nejen četné odchody členů kapely, ale i rozpory v názorech na její hudební zaměření. Tvrdší styl s inklinací k bigbítu prosazovaný Honzou Borkovcem nabourával dosavadní koncepci směrem k folkloru a měkčímu folku. Situace nakonec vykrystalizovala do sestavy v podobě tria Žalman, Anděl a Jana Vejvarová. I té byl však hozen pod nohy klacek oznámením na domovské agentuře, že se Minnesengři definitivně rozpadli. Přešlapující rozpačitost nad další cestou kapely začala pomalu přerůstat v krizi.

Do hry však v té chvíli vstoupil opět Vít Hrubín, který prohlásil, že se mu hudební projev zbylého tria a jeho návrat k ryzímu folku líbí, a podpořil Minnesengry také režijně. Nemalou měrou pomohla i Dáša Kořená, díky níž dostali takto zredukovaní Minnesengři šanci i v agenturním světě, bez něhož to tehdy prostě nešlo. Trio označované jako Pavel Jana Pavel postavilo nové pořady, znovu začali jezdit po koncertech a klubech, natáčeli v budějovickém rozhlasovém studiu díky vstřícnému hudebnímu redaktorovi Miroslavu Vaverkovi a navazovali nové kontakty. Dokonce natočili LP Už sluníčko z hory vyšlo, která ale vyšla až o sedm let později, a vyrazili i na koncertní vystoupení do Lince a Budapešti. Hlavně ale nadále objevovali pro mladé publikum kouzlo lidové písničky s předtím nezvyklým doprovodem kytary. Jihočeští lidoví minnesengři v džínách! Jedním z příkladů může být i tehdejší pořad Kořeny.

Minnesengrovské trio 1983

Za zdařilý lze pak nesporně považovat projekt Cesty, uvedený v pražské Aréně, kam si Minnesengři jako hosty pozvali zástupce sportovního světa – reportéry Štěpána Škorpila a Roberta Bakaláře a hvězdný olympijský pár Emila a Danu Zátopkovi. V Hrubínově režii zde našly místo také Ostenovy barevné diapozitivy jihočeské krajiny a hřejivá doprovodná slova Františka Nepila. Vlídně byla rovněž přijatá i LP Bělovláska (s Andělovou hudbou, texty ze Žalmanovy a Borkovcovy tvůrčí dílny a s nástrojovým přispěním kolegů ze symfonického orchestru), která v Supraphonu vyšla po třech letech od jejího natočení.

Na Portě 1980 v Sokolově však nová minnesengrovská sestava sebevědomí příliš nenačerpala: „Vlažné publikum, víc než vlažný postoj tehdejšího portovního vedení... Ovšem i tady se našlo uznalé a povzbudivé poplácání po zádech, a to od takové osobnosti, jakou byl Pavel Bobek,“ připomíná si Žalman.

Navzdory tomu se Minnesengři opětně rozjížděli, zdálo se, že znovu vychází jejich slunce úspěchu. Také uvnitř skupiny vládla prozatím tvůrčí pohoda a tolerance, Žalman, který ve vypjaté a nejisté době psal „do šuplíku“, dostává nový impuls: „Začaly se dělat hudební pondělky v budějovické Besedě, kde našly prostor jak folk, tak country a bluegrass a třeba i trampská písnička. A po skončení programu se jamovalo dlouho do noci. Byly to krásné časy a věřili jsme, že jsme zase našli svou cestu,“ ohlíží se Žalman zpět na údobí, v němž mimo jiné poznal také začínající Nezmary. Odborníci v tehdejších kritikách vyzdvihují barevnost a originalitu Andělových aranží, Žalmanovu interpretační citlivost a pokoru a Janin průzračně čistý hlasový projev.

V září 1981 se sešli téměř všichni předchozí Minnesengři při hudební oslavě třináctého výročí skupiny, takže alespoň pro onu chvíli kapelního retra byly všechny rozpory zapomenuty a hroty nesouladu ulomeny.


1983 Minnesengři ve třech. Žalman, Jana, Anděl

Rok 1982 pak přinesl doslova bombu v podobě festivalu Písničkáři, který tak nenásilně učinil jihočeskou metropoli uznávanou Mekkou folku. Díky tomuto Žalmanovu festivalovému projektu se sem natáhly i známé folkové a písničkářské osobnosti, které se jinak na jihočeských pódiích vyskytovaly jen sporadicky. Konferenciérem prvního pořadu, kde se Žalman představil i sólově, byl Mirek Kovářík. A právě s ním vznikl další zajímavý pořad Barevný sen, kde byla hudba prokládána poezií. Asi bychom neměli vynechat ani účast Minnesengrů na Sletu divnejch ptáků, který organizovali Fedor Skotal a jihlavský Tony Stejskal a z něhož se pak stala příjemná tradice nejen pro muzikanty.

Při pořadech v Besedě se Minnesengři setkali mimo jiné také se zpěvačkou Pavlínou Jíšovou, která v té době působila se skupinou Sem Tam. Žalman se s ní, Tondou Hlaváčem a svým jihočeským výběrem vrací znovu na portovní pódium, kde zazní nezapomenutelné Písně malých pěšáků, Kouřovej signál, ale hlavně načasovaným lijákem dramaticky zvýrazněný song Zlej a krutej déšť. Téměř šamanovské vyvolávání deště se opakuje i v roce 1983 a pak ještě čtyřikrát.

Paralelně s Minnesengry tedy vzniká Žalmanův spol a v roce 1983 se Žalman na Svojšickém letorostu prezentuje už také jako sólový písničkář. Minnesengři ale absolvují říjnový družební vlak, propojující turné po Ukrajině a dalších sovětských republikách, a nenápadně oslaví patnácté narozeniny kapely na pražské Petynce. Ale za dveřmi už přešlapuje rok 1984, který přináší Minnesengrům a jejich okolí další radikální změny.

Pokračování


Minnesengři vystoupení 1983

Foto: archiv Hanky Hosnedlové

Foto týdne

Jste náš host číslo

9519432

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz