Trio KTO v roce 1965, tenkrát ještě bez vousů. Zleva Franta Hacker, Franta Turek a Vláďa Morava

Na přelomu letošního června a července připomněla kapela KTO na několika koncertech nedožité osmdesátiny Waldemara Matušky. Ale tak trochu stranou pozornosti zůstala kulatá životní jubilea jejích dalších dvou členů, protože v červenci oslavil pětaosmdesátiny její steelkytarista Ferry Friedrich a počátkem srpna pětasedmdesátiny kapelník a jeden ze zakládajících členů KTO Franta Hacker.

Nejslavnější období KTO, které začalo koncem šedesátých let, bylo přerušeno emigraci Waldemara Matušky v roce 1986, je ještě v živé paměti alespoň těch starších milovníků trampských a country písniček. Ale jak vlastně tato kapela vznikla a kdy k tomu došlo jsem se zeptal Franty Hackera.

„Vidíš, KTO vlastně také brzy oslaví kulaté jubileum, protože v příštím roce uplyne rovných padesát let od chvíle, kdy jsme pod tímto názvem v roce 1963 poprvé veřejně vystoupili. Ale jak to tehdy bylo: Začátkem šedesátých let se začalo v Praze postupně dávat dohromady takové sdružení trampských osad. Zakládala je parta starých trampů, kteří se scházeli hlavně ve známé hospůdce U Kalendů, ale i v dalších pražských „trampských“ restauracích, a mezi hlavní iniciátory jeho vzniku patřili například Jarda Krejčí, člen několika prvorepublikových trampských sborů, který zpíval také se Settlery, můj strejda Ludva Hacker, Jarka Mottl, Káča, Mirek Vích, Jenda Korda a řada dalších kamarádů z trampských osad od Vltavy, Berounky, Sázavy, Jizery, atd.

Kapela KTO počátkem 70. let v oblecích a košilích s fiží, do kterých je oblékla Československá televize. Zleva Vláďa Morava, Petr Třebický, Franta Hacker, Vašek Vebr a Zdeněk Skarlandt

V roce 1963 toto sdružení přijalo na slezině v hospodě Na Paloučku na Pankráci název Kamarádi táborových ohňů – KTO. Na slezinách jim vyhrávala jejich vlastní kapela Šmidli boys, kterou založil Jenda Korda, ale na samém počátku, kdy tento osadní klub vznikal, jsem tam hrával já s Vláďou Moravou, a později, když se k nám přidal i Franta Turek, se kterým jsem se tehdy znal už deset let, vzniklo trio Hacker – Morava – Turek. Někteří lidé si tehdy mysleli, že se jedná o přezdívky, nevěděli, že jsou to jména. Naše muzika se lidem líbila, takže když začal ještě v roce 1963 být připravován Trampský večer v Lucerně, byli jsme také přizváni, abychom na něm vystoupili. Podmínkou ovšem bylo, že všechny účinkující trampské sbory musí mít nějaký název a nesmělo se jednat o jména jejich členů. Tak jsme s Vláďou a Frantou seděli na slezině KTO a nějaký vhodný název vymýšleli. Vypadávaly z nás různé blbiny, až se do toho vložil Jarda Krejčí, který nás poslouchal, a navrhl, abychom vystoupili pod názvem KTO. Jeho autoritu šerifa sdružení Kamarádi táborových ohňů jsme uznávali a stejně nás nic lepšího nenapadlo, tak jsme tento návrh přijali a na sklonku roku 1963 jsme jako trio v Lucerně poprvé vystoupili pod názvem KTO, a ten nám už zůstal.

Počátkem 70. let občas vystupoval se skupinou KTO také Eduard Hrubeš. Na snímku je druhý zprava vedle Petra Třebického. Nalevo od něj jsou Vláďa Morava, Franta Hacker a Zdeněk Skarlandt

Někdy na přelomu let 1965/66 se k nám přidal ještě George Falada, což pro nás byl velký přínos, protože nejenom hrál a zpíval, ale začal pro nás psát i texty k písničkám, které se lidem velmi líbily. Jeho dílem jsou například texty písniček Nelly Blye, River Boat , Pony expres, Je sobota a řada dalších. Když jsme začali natáčet seriál Dobrodružství šesti trampů, tak jsme si jako hosta pozvali Ferryho Friedricha se sólovou kytarou, který u nás už zůstal. V této sestavě jsme potom hráli až do roku 1968, kdy George Falada emigroval. Zájem o K.T.O. postupně vzrůstal a vystoupení jsme měli stále více a více. Například v prosinci roku 1969 jsme odehráli 56 koncertů, to znamená 2 – 3 vystoupení denně. Naší takovou „domovskou“ scénou byla Hajnovka, kde jsme každý týden dělali pořady „Jamboree“ a do sálu pro 420 lidí jich chodilo 700, takže seděli nebo stáli prakticky úplně všude. Když v roce 1968 Hajnovka v průběhu okupace vyhořela, přestěhovali jsme se do Nároďáku na Smíchově, který měl kapacitu přes 700 lidí. Problémy jsme ale začali mít s Frantou Turkem, který sice byl skvělý banjista, ale velmi často na vystoupení nedorazil. Dokonce tak často, že stále častěji s námi hrál Ivan Mládek. Koncem roku 1969, jak už jsem zmínil, počet koncertů narostl takovým způsobem, že nás to donutilo se profesionalizovat. Odešli jsme proto ze zaměstnání, jediný, kdo to odmítl udělat byl opět Franta Turek, takže z kapely odešel, sestavu jsme doplnili a od počátku roku 1970 jsme začali vystupovat prakticky v současném složení, ve kterém hrajeme dodnes, s výjimkou Vládi Moravy, který v roce 1981 emigroval do USA.

Waldemar Matuška s Olgou Blechovou začali s KTO zpívat od konce roku 1972. Před nimi jsou na fotografii v přední řadě Franta Hacker, Petr Třebický, Zdeněk Skarlandt, Vašek Vebr, Vláďa Morava a Ferry Friedrich

Walda Matuška s vámi ale od roku 1970 ještě nevystupoval, ten se k vám přidal až o trochu později, ne?

„Počátkem sedmdesátých let jsme v průběhu letních měsíců pořady Jamboree přesunuli do zahradní části restaurace U Šretrů v Riegrových sadech, kam se vešlo kolem 1 450 diváků. Tam za námi někdy v září 1972 přišel Walda s Olinou. Bez jakékoliv zkoušky jsme s Waldou zahráli jeho nejznámější písně, jako Jó, třešně zrály, To všechno vodnes čas, Růže z Texasu a další jsme znali, takže jsme ho doprovodili a odzpívali jsme mu do nich i sbory. U posluchačů mělo toto společné premiérové vystoupení obrovský ohlas a úspěch, což se Waldovi líbilo, a navíc k našemu pojetí pojetí muziky vždycky tíhnul. Řekl nám, že už ho nebaví koncertování s univerzálními tanečními orchestry, a viděl v nás kapelu schopnou ho doprovázet v country stylu. Několikrát si to s námi ještě zkusil a potom s námi začal zpívat už trvale.“

Původní trio. Zleva Hacker, Turek, Morava

Franto, které období v historii KTO považuješ za nejúspěšnější a které naopak za nejproblematičtější?

„Je zajímavé, že tato dvě období se paradoxně částečně překrývají. Když to dnes zpětně zrekapituluji, tak úspěšné období jsme měli koncem šedesátých a počátkem sedmdesátých let, kdy popularita kapely velice rychle rostla, a z hlediska nějakých dosažených cílů potom období kolem poloviny sedmdesátých let, kdy jsme začali vystupovat s Waldou. Za velký úspěch považuji také to, že první country elpíčko K.T.O. dosáhlo prodeje okolo 100 000 kusů, což by dnes znamenalo diamantovou desku. Manželka Ronalda Krause, našeho textaře, byla zaměstnankyní americké ambasády a zařídila zaslání naší desky do USA a následovalo pozvání do Mekky country hudby Nashvillu. Ale dostat se tam tehdy nebylo vůbec jednoduché, protože kapela tam mohla vyjet jen prostřednictvím jediné exportní umělecké agentury Pragokoncert. Walda, který byl Pragokoncertem zastupován, mě vzal k tehdejšímu řediteli Pragokoncertu Hrabalovi. Tomu jsem předložil pozvání a měl s ním potom dlouhé jednání. Nakonec řekl, že nás tam tedy pustí, ale napřed že musíme odehrát hodně koncertů v Sovětském svazu. Na moji otázku, kolik koncertů je „hodně“, tehdy, podle mého názoru, jen střelil číslo 100, což v podstatě znamenalo konec všech nadějí. Ale shodou okolností K.T.O. společně s kapelami Rangers a Greenhorns vystupovali v Lucerně, v programu hudebního vydavatelství Panton nazvaném Pantoniáda, který navštívili také zástupci sovětské agentury Goskoncert. A ti vybrali K.T.O. k vystupování ve velkém estrádním programu, který v průběhu čtyř měsíců probíhal ve všech hlavních městech svazových republik a řadě dalších velkých měst, takže jsme počátkem roku 1973 těch požadovaných 100 koncertů odehráli, a vystupoval na nich s námi už i Walda s Olinou.

Natáčení minisérie Československé televize Dobrodružství šesti trampů podle slavné předlohy pánů Rady a Žáka. Zleva Vláďa Morava, Franta Hacker, představitel stěžejní postavy šerifa Jacka Aspirína Jan Skopeček. V tomto drobném a trochu nepovedeném cyklu ze 60. let minulého století účinkovali i Hoboes a Kapitán Kid.

To nám otevřelo dveře do Nashvillu. Tam jsme v roce 1975 vystoupili na světovém festivalu Intercountry. Rok jsme dřeli na programu v angličtině, ale když jsme se v šatně, kde byla na dveřích cedulka K.T.O. Band a nad tím jméno Bill Andersen, rozehrávali, přišla tam skupina VIP hostů, kteří od nás chtěli stále další české písničky. Ten zmíněný Bill Andersen, který byl pro diváky hlavním tahákem, potom zařídil u pořadatelů koncertu, že musíme hrát český repertoár, což jsme vzali jako velkou křivdu. Ale po skončení vystoupení jsme museli přidávat, jsme pochopili jeho strategii, protože jsme jediní, kteří nenapodobovali americké hvězdy. V dalších letech potom následovalo opět několik pozvání k vystupování. Bill Monroe dokonce navíc pozval K.T.O. k vystoupení na bluegrassové slavnosti k 50. výročí založení Grand Ole Opry, kde hrálo dvacet předních amerických skupin. To pro nás bylo největší vyznamenání! Podmínkou ovšem byly jen akustické nástroje, takže Vašek Vebr si musel půjčit kontrabas a Ferry Friedrich vyměnit steelkytaru za kytaru klasickou, se kterou si ovšem poradil také excelentně, to pro něj nebyl žádný problém. Bill Monroe nás potom dokonce pozval na dvouměsíční turné, ale to už nám naše tehdejší orgány nesežraly a ÚV KSČ naopak poslal do USA kontrolu, protože se Walda někde údajně choval nesocialisticky!

A ta problematická období? Bylo jich také několik a nevzpomínám na ně rád. Tak například v roce 1972, kdy se šroub normalizace začal utahovat, jsme najednou zmizeli ze všech sdělovacích prostředků, od tisku přes rozhlas až po televizi. Nikdo nám to ale oficiálně nesdělil, ani proč k tomu došlo. A druhé velmi kritické období pro nás nastalo v roce 1986, když Walda emigroval. To byl opět malér, a zpočátku to vypadalo, že to bude znamenat konec kapely. Pragokoncert, pod kterým jsme už tehdy byli organizováni chtěl, abychom sestavili nový program a udělali novou přehrávku. Půl roku jsme proto dřeli na novém programu, který ovšem musel mít „oficiálního“ režiséra, ale žádný z těch etablovaných, jichž nebylo mnoho, si s námi nechtěl zadat. Nakonec jsme se prakticky náhodně setkali se Zdeňkem Podskalským, který se nám sám nabídl, což od něj bylo velice šlechetné. Ujal se režie toho nového programu a podepsal se pod něj. Premiéru měl tento program v Divadle Jiřího Wolkera, byl schválen, ale stejně to potom moc nefungovalo, protože pořadatelé měli strach si naše vystoupení objednat. Jednou z mála výjimek tehdy byla Ostrava. Psát se o nás opět nesmělo, takže netrvalo dlouho a byli jsme na tom finančně tak špatně, že jsme se museli nechat zaměstnat jako pomocní dělníci. Zkrátka dalo by se říci, že kapela KTO dostala do vínku jeden velký pytel štěstí, ale zároveň také druhý velký pytel smůly.“

Takže už raději zanech nepříjemných vzpomínek a řekni mi, co dělá KTO v současnosti?

Od počátku 90.let máme takové nepsané pravidlo, že poslední pondělí v měsíci vystupujeme v Praze. To, s výjimkou července a srpna, dodržujeme dodnes a je to takovým základem našeho vystupování. Kromě toho nás v poslední době poměrně často začali zvát na různé letní žánrové festivaly, kde vystupujeme velice rádi, protože je tam většinou výborné publikum. Od různých pořadatelů dostáváme také pozvánky na samostatné koncerty, ale problém je v tom, že jsme poměrně velká kapela, je nás osm, takže pro pořadatele je to finančně náročné. V současné sestavě mimo mě ze starých členů KTO hraje a zpívá banjista Petr Třebický, dvanáctistrunnou kytaru obsluhuje Zdeněk Skarlandt, basu Vašek Vebr, steelkytaru Ferry Friedrich a bicí Mirek Žižka. Nově ji potom doplnil Jean Valajanis s foukací harmonikou a sólová zpěvačka Daniela Hackerová – Fišerová. Ale zvyšovat počet vystoupení se nijak nesnažíme, protože už máme určitý věk.

V Nashville s Georgem Hamiltonem IV., to je ten nejvyšší.

Co se týká nahrávání, tak v poslední době jsme dělali vždycky jen nějaké účelové nahrávky. K tomu, abychom nahráli svoji novou profilovou desku jsme se zatím nedostali, i když materiál na ni máme. A teď s námi zpívá moje bývalá manželka Dana, která má skvělé písničky, takže by si natočení nového CD určitě zasloužila. Proto bych byl velmi rád, kdyby se nám jej podařilo natočit, dokud nám to ještě zpívá.

Současná sestava kapely KTO. V přední řadě jsou zleva Daniela Hackerová – Fišerová (zpěv), Ferry Friedrich (steel kytara) a Jean Valajanis (foukací harmonika), v druhé řadě nad nimi potom zleva Mirek Žižka (bicí), Vašek Vebr (basová kytara), Franta Hacker (kapelník, kytara, zpěv), Petr Třebický (banjo, zpěv) a Zdeněk Skarlandt (dvanáctistrunná kytara, zpěv)

Foto: archiv Františka Hackera