Time Switch se představí v sobotu na Střeleckém ostrově v rámci United Islands České spořitelny

Devátý ročník soutěžního Notování skončil, Cimbura oslavil šedesátku se spoustou výborných muzikantů, chystá se potlach Stráníků na Kalku i Folková růže v Jindřichově Hradci, hrálo se na Jablonském Medvídku, chystá se krásný potlach v Herálci, tradiční festival s muzikou, Cimrmany i cyklistikou Okolo Třeboně a spousta nádherného hraní na řadě dalších míst, ale především taky skončila ústecká mezinárodní Porta a chystá se české vyvrcholení v Řevnicích u Prahy.

Zdravotní problémy, způsobující mimo jiné třas rukou, donutily Eddieho Adcocka v roce 2008 podstoupit operaci mozku, která byla provedena pouze za lokálního umrtvení. Během operace hrál na banjo tak, aby lékaři přesně věděli, zda chirurgický zásah je účinný a v pořádku.

Průhonický zámek

10. Výšlap Sekvojových šlapek měl podtitul Sladce májový. V pozvánce napsal Cimbura, že „zábavná jízda busem 363 startuje na Opatově…“ Na jízdě bylo zábavné, že se do autobusu pro 60 lidí nasoukalo lidí 106 a tři kočárky. Většina přepravovaných měla, jak je to u Sekvojových Šlapek zvykem, červené čepičky, jenom moje žena Růžena měla červený stetson, který jsem jí koupil, když ještě byl na Žižkově, mimo redakce časopisu Folk a country i krám s kovbojskými potřebami.

Gustav Brom

Před léty jsem psal o veřejné rozhlasové nahrávce skvělého big-bandu Gustava Broma. Šikovný a obchodně zdatný kapelník pozval do studia americkou jazzovou zpěvačku Betty Davis. Hvězdičku, s kterou se potkali někde v západoněmeckém jazzovém klubu, ale pro nás tehdy úkaz. V textu jinak pochvalného článku jsem se nevyhnul spojení "černá Betty". Soudruhy, jimž jsem pravda ležel v žaludku, jsem byl okamžitě nařčen z rasismu. Jsem nejen rasista, ale i tramp a chuligán. Tato formulace mne pak v kádrových materiálech provázela až do listopadu ´89. Tramp a chuligán.

To není Abbey Road, to je průvod Strany mírného pokroku v mezích zákona

Nevím, zdali Mácha tušil, že tragedie mezi Vilémem & spol. se odehrála proto, že nešli do průvodu. Byl 1. máj, byl lásky čas a v naší době se i z této poetické licence, dokonce u Máchovy sochy na Petříně, dá udělat šou. Klasici Grosmann a Šimek by řekli šou, dva, tři. Polibků na Petříně bylo víc. Číslo si nepamatuju, ale byl to rekord. Nevím ale, jestli se počítaly jenom polibky jeho a jí, nebo i jeho a jeho. Proboha, polibte mi, pardon, polibte mě taky, protože já, jako politik, spolupředseda Strany mírného pokroku v mezích zákona, jsem se věnoval, místo líbání, organizování prvomájového průvodu.