Tento milý příběh nám poslal Emil Pinďa Makal, kontrabasista pražské skupiny Sekvoj
Myslím, že se vrátíme k tradici každotýdenních editorialů, té chvilky, kdy mailem oslovujeme několik set našich přátel a v pondělí pak na našich stránkách několik desítek tisíc našich čtenářů. Ty editorialy jsou totiž něco jako impuls, poselství. Dobře víme, že naši přátelé si ten mail (se zájmem) přečtou, dozvědí se, co přinášíme, mohou kliknout na přiložený link a dozvědět se víc. Hlavně tam ale cítím étos sdíleného přátelství, a to je pocit velmi důležitý.
Letos jsem nestihla být všude tam, kde jsem chtěla být, ani napsat všechno, co jsem měla v plánu. Po částech se budu snažit dodělat aspoň něco. Naivně jsem si myslela, nenapíšu já, napíše někdo jiný, aby ty festivaly nebyly zapomenuty, ale jak vidím, nikdo se nenašel, a tak to opět zbylo na mě.
Toto video nám poslal badatel a muzikant Jaroslav Čvančara. Vzniklo po jeho letošní cestě po Spojených státech. Nese symbolický název – Freedom is not free. Svoboda není zadarmo.
Už mě nepřekvapuje, že svátek věnovaný jeden den v roce památce zemřelých znamená žně pro různé lapky a jiná individua, kteří chodí po hřbitovech a kradou kytky, věnce, sošky, vázičky atd. Co mě ale stále překvapuje je hyenismus vandalů, kteří chodí na hřbitovy nikoliv krást, ale ničit. Jednou to přece budou naše hroby, naše urny, naše památka. A do výrazu „ naše“ patří i ti, kteří se dnes na hřbitovech chovají hůř než …doplňte si sami.
Před nějakými pěti roky, když jsem dával dohromady knížku Hobo a jiná chasa, jsem se setkával s písemným materiálem a s fakty o indiánech. Převážně o prérijních indiánech v Coloradu, Wyomingu, Jižní Dakotě a Montaně.
Navštěvoval jsem muzea, pevnosti, Colorado Historical Society a obrovskou knihovnu v Denveru. Odebírám internetový občasník History Colorado a poštou nám chodí časopis Smithsonian. Není třeba podotýkat, že se jeden seznámí a poučí, co se americké indiánské historie týče.
Pozdrav z čundru do Georgetown Loop nám poslali Pupál s Danou. Taky byste tam jeli?
Popravdě řečeno, už se nám po vás stýskalo. Honzovi Dobiášovi i mně chyběla ta chvíle sdělení, v které vám mimo oficiální text můžeme říct i něco za sebe. Třeba to, že vás máme rádi. A před chvíli mi řekl v restauraci Na statku v Jevanech Petr Hauser, který jako stovky dalších dostává tyto editorialy přímo do pošty – už jsem dlouho nic nedostal! Koupil si nové kolo a tváří se vyčítavě.
Začínáme 10.10.´10 v 10.10 hod. Je Světový den duševního zdraví a Světový den zraku. Obojí Vám přejeme co nejlepší. Milujeme duševně zdravé a vidoucí čtenáře. Rovněž je Světový den proti trestu smrti. Milujeme duševně zdravé, vidoucí a živé čtenáře.
Musíme konstatovat, že na těchto tvrzeních se z naší strany za dva roky nic nezměnilo.
Říkejte si, co chcete – tohle přece není žádná pořádná odstávka! V provozu jsou rubriky Pozvánky i Melánž, Janička Skotalová vybrala řadu nádherných videí, jež mají jedno společné – motiv Na shledanou. Fotografie z archívu přiblížila tajemného a podivného Rudiho Kovandu, který prý ve Zlatém slavíku porazil na hlavu všechny včetně Karla Gotta, (to se bude zase Honza Krůta čertit), návštěvnost našich stránek neklesá a dále se drží na úrovni, kterou by nám tištěná média mohla závidět, až nás napadá, proč vlastně nemáme odstávku pořád.
„Sednu si do hlubokého, trochu houpacího křesla, na klín si položím tu hřejivou notovou knížku, co svítí a není na papíru, a budu kliknutím listovat zpět a ještě zpět a ještě o list zpět a kochat se časem...