Vážení přátelé, máme rádi českou country hudbu, zvláště pak moderní country. Máme však důvodné obavy o její další vývoj.

Není tomu tak dávno, co české země byli v tomto žánru téměř velmocí. Dnes je situace téměř tristní. České kapely, které se pokoušejí o moderní country, můžeme spočítat již jenom na prstech. Nové kapely v podstatě nevznikají a vývoj hudební produkce se v tomto žánru téměř zastavil. Proč tomu tak je?

Vedro je nepochybně i Karlu Gottovi 

Tropy zalehly Česko, z čehož se do jisté míry raduji, protože jsou-li zde, nemusím za nimi tam. Ani bych nemohl, práce zhoustla a dosáhla tropické intenzity, není-li tedy toto konstatování pitomost. Nicméně chci vás z našeho příštího obsahu upozornit na autentickou vzpomínku Karla Gotta z roku 1968, jak ho kolegové z ČKD, kde byl elektrikářem, vzali na čundr. Na potlach. Zaslal nám ji plzeňský aktivista, kamarád a spolupracovník Petr Náhlík řečený Vokoun. Vychází v úterý 30. července a stojí za povšimnutí.

Už jsme si zvykli, že jubilea označující narozeniny kapely, skupiny, koncertu či festivalu slavíme nebo aspoň připomínáme. Spirituál kvintet nebo Olympici jsou tady půl století, Sekvoj či Kamelot ( a jistě mnozí další) oslavily třicítku, Porta vznikla před 45 lety, Zahrada se dožila dvacítky atd. Ale jsou i výročí, o nichž  se moc nepíše, ačkoliv se týkají řady lidí – a teď nemyslím na politiku, změnu režimu či vpád vojsk. Například je to třicet let, co v tehdejším Československu dostali zelenou ti, co nepotřebují ke koupáni plavky – nudisté. Člověk, který k tomu tenkrát hodně pomohl se jmenuje Miloš Smutný, ale navzdory svému jménu je veselý a plný životního optimismu.

Jmenovat se za minulého režimu Ztracená naděje a být k tomu ještě trampská osada, to nebyl dobrý nápad. Nicméně zvolená hovorová zkratka jména naší první trampské osady má i symbolický rozměr. Na Ztracenku se dostanete buď sítí lesních cest od Slap, nebo pěšky čtyři kilometry stoupající a padající lesní  pěšinou, po které se nikomu nechce. Ztracenka. Málokterá daleko mladší trampská nebo chatařská osada má tolik soukromí, jako právě ona. A na ztrácení nadějí už dávno zapomněli.

 Paní Nagyová dělala napřed prodavačku v kantýně fabriky Chodos, kde jsem také pracoval.  Kvůli Chartě 77 jsem musel odejít z Karlových Varů na Sokolovsko. Na příkaz Státní bezpečnosti jsem nikde jinde nedostal práci. Za politiku si už netroufli tolik zavírat a tak měl býtpoužit § 203 – příživnictví. Odmítl jsem se vystěhovat do Rakouska a tak jsem dostal nádenickou práci ve firmě Chodos v Chodově.

Na Folkovém kvítku na Konopišti zahrál mimo jiných i Vlasta Redl

Květen začíná prvním májem. Za minulého režimu se psal s velkým P, od rána hrály dechovky v rozhlase i na ulicích. Letos byla – aspoň v Praze - dost velká zima, na Petříně nebyly fronty zamilovaných, ale před naším domem začal kvést bílý šeřík, takže bylo k uvěření, že je jaro.

Celý článek...

Mrzlo. Hospoda na předměstí měla ještě zavřeno a v řeznictví se mi čekat nechtělo. Pokusil jsem se na chvilku posadit na lavičku a číst si noviny, ale ani pikantní příhoda o tom, jak útočník Baroš ukázal po příletu na Ruzyň cestujícím a novinářům svá tanga, mě nezahřála. Naplněn soucitem se všemi bezdomovci světa jsem tedy raději vstoupil do dílny pneuservisu a zeptal se mladého vousatého mechanika, jestli mohu počkat uvnitř, než mi nasadí zimní pneumatiky místo letních. Kvůli tomu jsem ostatně tak brzy ráno vyrazil do světa.

Legendární americký bluegrassový banjista Bill Keith

V roce 1967 napsal do redakce týdeníku Mladý svět jedenatřicetiletý bývalý učitel a nyní redaktor Čs. rozhlasu, jakýsi Zdeněk Svěrák z Prahy 4, legrační text o nechtěných překlepech. Projevuje se v něm ona později národu dobře známá autorova hravost a jaksi radostně zkreslený pohled na realitu. V Mladém světě tehdy pracoval nebo už nepracoval Ladislav Smoljak, který z MS přešel do nakladatelství Mladá fronta. Rozhodně ale v MS pracoval Honza Dobiáš, který tuto radostnou hříčku objevil a připravil k publikování. Vyšlo na našich stránkách v pondělí, vraťte se k tomu!

Celý článek...