Gustav Brom

Před léty jsem psal o veřejné rozhlasové nahrávce skvělého big-bandu Gustava Broma. Šikovný a obchodně zdatný kapelník pozval do studia americkou jazzovou zpěvačku Betty Davis. Hvězdičku, s kterou se potkali někde v západoněmeckém jazzovém klubu, ale pro nás tehdy úkaz. V textu jinak pochvalného článku jsem se nevyhnul spojení "černá Betty". Soudruhy, jimž jsem pravda ležel v žaludku, jsem byl okamžitě nařčen z rasismu. Jsem nejen rasista, ale i tramp a chuligán. Tato formulace mne pak v kádrových materiálech provázela až do listopadu ´89. Tramp a chuligán.

František Heřman s Honzou Krůtou byli na pražském koncertu party černoušků. Dnes už to píšu bez obav, dnes mne štvou jiné věci. Psychopati (a ministři) z bezpečnostních agentur. Zdrogovaní lobbisté, co jezdí po lidech. Modrá strana, kterou jsem dřív volil, protože mohla naplnit mé představy o spravedlivém světě, v němž je přáno pracovitým.

Ta kapela černoušků, co hrají world music, a od jejíhož představení jsem se na chvíli nechal unést spravedlivým hněvem, se jmenuje Afro Celt Sound System, a my vám o ní (s Františkovými fotografiemi) napíšeme hned v pondělí

Ivan Mládek spoluvymyslel ve výtvarném umění obrácenou perspektivu. Co je vpředu, je malé. Co je vzadu, je vetší, velké, největší. Ivan má k obrácené perspektivě blízko i v pohledu na život. V pondělí vám přineseme jeho úvahu o tom, že Závist je jedna z nejlepších lidských vlastností.

Honza Dobiáš tradičně moderuje Folkový kvítek, soutěž dětských talentů, které pak v areálu pod zámkem Konopiště hrají společně s opravdovými hvězdami hudební scény. Honza v nejednoduché roli moderátora i novináře nám o tom poví v úterý.

Josef Kobra  Kučera nazval svůj sloupek, žánrově spíš fejeton, Jaro přichází na krásných nohách. Začíná na svůj věk překvapivě eroticky - těmi odhalenými nohami a dívčími zadečky. Nakonec se dostane ke sdělení, že Václav Havel se stal prezidentem až poté, co mu (Kobrovi) v divadelním klubu vypil pivo.

Na pana prezidenta, kterého i my jsme měli rádi, hezky vzpomíná také Jaroslav Hutka. Jarda se vrátil z Indie, už zase hraje, v tichosti oslavil pětašedesáté narozeniny (blahopřejeme!) a jednou měsíčně rozesílá přátelům pozvánku na své koncerty a malá (politická) zamyšlení. Jsou chytrá, hutkovsky sršatá, bohužel pravdivá. To květnové o mamlasech v životě a mamlasech v hledišti přineseme ve čtvrtek.

Byla Porta v roce 1970 opravdu hnízdo kontrarevoluce? Abychom mohli pokračovat v seriálu Porta je brána, přinášíme tento a pak ještě další týden dva autorské materiály, vracející se do té doby. Záslužný seriál M.J. Langera a I.Doležala vycházel pod patronací osvíceného šéfredaktora Otakara Brůny v Gramorevui v polovině 80. let. Milda Langer tehdy připravoval se svou ženou Michaelou důmyslnou emigraci do západního Německa, a doba nedovolovala psát o situaci v letech 70 a 71 tak, jak tehdy věci probíhaly. Jak byla vlastně Porta zachráněna a mohla se tak stát důvodem masového rozvoje u nás tehdy nových hudebních žánrů? Popíšeme v avízovaných dvou pokračováních. Tu první část přineseme v pátek. V trampský pátek. Je pro to logický důvod - na Portě stále převažovalo trampské publikum, trampské kapely. To až později vývoj žánrů i genocidní dramaturgie trampský živel z pódia eliminovaly.

Naváže tradiční rubrika Co v Táborovém ohni Mladého světa neshořelo, v sobotu vám v nové rubrice Co přivál vítr poví Lilly Pavlak o nejstarším brněnském trampovi z Old Boys, přineseme fotoreportáž z tradičního květnového čundru Paběrků kamsi na soutok dvou řek, dozvíme se, jaký koncert připravují kamarádi ze Ztracenky.

Tak se mějte hezky, a navzdory zamyšlenému pohledu zpět, který tento týden také nabízíme, se dívejte hlavně dopředu. To vzadu je nutné poučení. Vyhlížejte, co krásného nás čeká. Určitě je toho ještě dost, možná je to krásno už vedle nás, jen ho uvidět.