Pavel Foltán a Foltánband
Začnu meteorologií – to aby si jednou naši potomci nestěžovali, že jsme se nevyjádřili. Končí květen, začíná červen Léta Páně 2012 a já konstatuji, že počasí se zachovalo tak, jak to má poslední roky ve zvyku: navzdory děsným zimním mrazům se někde zakecalo jaro a přišlo rovnou léto. Takže jsem docela zvědavý, jak to bude vypadat dál. Ale vy jste zcela správně víc zvědaví na to, co najdete v Music Open, tak prosím:
Začneme britskými rockovými legendami, jednorázově obnovenou skupinou U.K., kterou fotografoval Franta Heřman – náš bigbíťák – když byli na zájezdu v Praze, a že to byl nářez, to si pište. Inu, stará dobrá Anglie. Ale abychom nebyli v duchu jen na ostrovech a hudebně trochu hlučnější, o to se postaral náš kamarád Karel Vidímský - Cimbura, kterého zná kdekdo z trochu jiné muziky po celé republice. Nosí dlouhé stříbrné vlasy, takže kamarádi mu z lásky říkají, že vypadá jako indiánská babička, ale to nevadí. Dožil se šedesáti let (ačkoliv mnozí z jeho přátel tvrdí, že šestnácti) a protože v hudbě život Čechů, pozval do bydliště Vládi Mikulce u Staré Paky, kterému se říká Folková chalupa, hejno muzikantů, aby to oslavili s ním. Arthur tam nebyl, protože potkal jiná zvířátka, ale kdo ho má rád, tak si ho najde taky.
Na úterý zřejmě napíše táta salonů kresleného humoru Josef Kobra Kučera další sloupek a moc se těším, o čem bude. Ten předminulý byl o tom, jak šel se Sekvojovými Šlapkami do Průhonic a já se smál už několik dní předem, protože mi spousta lidí říkala „ Byli jsme v Průhonicích a víš kdo tam byl ? Kobra !!“.
Do nedělního Táborového ohně v klubu Carpe Diem , kde září Sekvojáci, jsme pozvali jednu z legend Malostranské besedy Otu Kmínka, protože dal dohromady v Ratajích nádherný klub Čtrnáctka, má prsty v celé řadě nádherných ratajských koncertů a 21. července t.r. tam bude řídit festiválek Sekwoyfest , na který – jak doufám – řada lidí přijede po Sázavě.
Ve středu si přečtete rozhovor s ředitelem zdravotnického nakladatelství Galén dr. Lubomírem Houdkem, který má zase prsty v celé řadě knížek, které mají s medicinou společného snad jen to, že hudba léčí. A zasloužil se nejen o knížku mapující historii Šafránu a spoustu daších , ale teď úplně nedávno o dvoucédéčkové album , které připomíná začátky kultovní skupiny Marsyas.
Čtvrtek by si měli zaškrtnout zejména ti, co hrají na klavír a podobné klávesové přístroje, protože folkový písničkář Pavel Foltán využil toho, že v Japonsku žijící český klávesový virtuos Daniel Forró přijel do své vlast.
V pátek, který tradičně věnujeme zejména trampingu, přinese další pokračování seriálu Mildy Langera a Ivana Doležala o Portě a Hanka Hosnedlová si nenechala ujít příležitost vyjádřit se k letošnímu Trapsavci , kterého se ujali mladí a klidně mu můžeme říkat zlomový.
A retrospektivu některých věcí, které stojí za to, abychom si je i po letech připomněli, tedy rubriku Co v Táborovém ohni neshořelo, najdete v sobotu, abyste měli dost času si přes víkend porovnat, jestli a kam se ten čas vrtnul.
A až si počtete v editorialu No 24, to už bude neděle a před námi i před vámi další týden, v němž vás máme rádi stejně, jako v těch předchozích.
Pavel Foltán a
Foltánband
Začnu meteorologií – to aby si jednou naši potomci nestěžovali, že jsme
se nevyjádřili. Končí květen, začíná červen Léta Páně 2012 a já konstatuji, že
počasí se zachovalo tak, jak to má poslední roky ve zvyku: navzdory děsným
zimním mrazům se někde zakecalo jaro a
přišlo rovnou léto. Takže jsem docela zvědavý, jak to bude vypadat dál. Ale vy
jste zcela správně víc zvědaví na to, co
najdete v Music Open, tak prosím:
Začneme britskými rockovými legendami, jednorázově obnovenou skupinou U.K., kterou
fotografoval Franta Heřman
– náš bigbíťák – když byli na zájezdu v Praze, a že to byl nářez, to si
pište. Inu, stará dobrá Anglie. Ale abychom nebyli v duchu jen na ostrovech a hudebně trochu hlučnější, o to se postaral náš
kamarád Karel Vidímský - Cimbura, kterého zná kdekdo z trochu jiné muziky po
celé republice. Nosí dlouhé stříbrné vlasy, takže kamarádi mu z lásky říkají,
že vypadá jako indiánská babička, ale to nevadí. Dožil se šedesáti let (ačkoliv
mnozí z jeho přátel tvrdí, že šestnácti) a protože v hudbě život
Čechů, pozval do bydliště Vládi Mikulce u Staré Paky, kterému se říká Folková chalupa, hejno muzikantů,
aby to oslavili s ním. Arthur tam nebyl, protože potkal jiná zvířátka, ale kdo ho má rád,
tak si ho najde taky.
Na úterý zřejmě napíše táta
salonů kresleného humoru Josef Kobra Kučera další sloupek a moc se těším, o čem bude. Ten
předminulý byl o tom, jak šel se Sekvojovými
Šlapkami do Průhonic a já se smál už
několik dní předem, protože mi spousta lidí říkala „ Byli jsme
v Průhonicích a víš kdo tam byl ? Kobra !!“.
Do nedělního Táborového ohně v klubu Carpe Diem , kde září Sekvojáci, jsme pozvali jednu z legend Malostranské besedy Otu Kmínka,
protože dal dohromady v Ratajích nádherný klub
Čtrnáctka, má prsty v celé řadě
nádherných ratajských koncertů a 21. července t.r. tam bude řídit festiválek
Sekwoyfest , na který – jak doufám –
řada lidí přijede po Sázavě.
Ve středu si přečtete rozhovor s ředitelem zdravotnického
nakladatelství Galén dr. Lubomírem Houdkem,
který má zase prsty v celé řadě knížek, které mají s medicinou
společného snad jen to, že hudba léčí. A zasloužil se nejen o knížku mapující
historii Šafránu a spoustu daších , ale
teď úplně nedávno o dvoucédéčkové album , které připomíná začátky kultovní skupiny Marsyas.
Čtvrtek by si měli zaškrtnout zejména ti, co hrají na klavír a podobné
klávesové přístroje, protože folkový písničkář Pavel Foltán využil toho,
že v Japonsku žijící český klávesový virtuos Daniel
Forró
přijel do své vlast.
V pátek, který tradičně věnujeme zejména trampingu, přinese další
pokračování seriálu Mildy Langera a Ivana Doležala o Portě
a Hanka Hosnedlová si nenechala ujít příležitost vyjádřit se k letošnímu Trapsavci , kterého se
ujali mladí a klidně mu můžeme říkat zlomový.
A retrospektivu některých věcí,
které stojí za to, abychom si je i po letech připomněli, tedy rubriku Co v Táborovém ohni neshořelo,
najdete v sobotu, abyste měli dost času si přes víkend porovnat, jestli a
kam se ten čas vrtnul.
A až si počtete v editorialu No
24, to už bude neděle a před námi i před vámi další týden, v němž vás máme
rádi stejně, jako v těch předchozích.