Nevím, jak je to v jiných řečech, ale v češtině stačí říct slovo nebo dvě – a hned se vám ozve celá věta. Třeba Hliník – a hned víte, kam se odstěhoval. Nebo akademický model Joža Mrázek Hořický – a hned vám naskočí to, co vždycky psal na konci svých dopisů nebo jiných textů: Srdečně navždycky – Joža Mrázek Hořický.

V Brně se proslavil  Král železa Franta Kocourek, ale zrovna tak jeho kamarád  Rudi Kovanda, kterého zvěčnili ve filmu Balada pro banditu, nemluvě o  historkách, které ještě za svého života o něm vyprávěl právě Franta a teď už řadu roků v tom pokračuje Mirek Donutil. Když slyším jméno Kovanda, vždycky se mi vybaví scéna z totalitního Brna, kam jsem jednou jel za nějakou reportáží a  u divadla (nebo u Tuzexu, jak se tehdy hodně říkalo) jsem zahlédl na chodníku Frantu Kocourka. Zamával jsem mu, ale Franta se rozběhl do křižovatky, zastavil se u mé škodovky, zapustil ruce do otevřeného okénka, rozkýval auťák tak, že se málem převrhl a na celé okolí křičel „Co jéé, Žankůůů, vy ste vygumovali ze Zlatýho slavíka Rudiho Kovandy !!!“

Dopadlo to dobře, jen jsem si pak ještě vyčítal, že jsem nebyl důraznější, když jsem navrhoval Honzovi Krůtovi, tehdy kulturnímu redaktorovi Mladého světa, aby se vydal do Brna a udělal rozhovor s nějakým Rudim Kovandou, kterého jsme tehdy nikdo neznal, ale díky akci, kterou spískal v moravské metropoli Franta Kocourek , Rudi skončil ve Zlatém slavíku na nějakém devátém či kolikátém místě. Mirek Donutil dneska říká, že Rudi Slavíka vyhrál, ale nevyhrál. I tak to však byla pěkná pecka !

Píšu vám to tady proto, že hned v pondělí 21. května  se dočtete od Brňáka šéfredaktora Fedora Skotala, že kapela Rudi Kovandy Los Brňos pořád hraje, a dokonce je uvidíte a uslyšíte na videu..

V úterý připomeneme další slavné jméno – Marsyas. Vyšlo totiž cédéčko, na kterém jsou mj. i slavné melodie tria Kalandra – Michnová – Petr, které léta ležely někde ve sklepě a Petr Kalandra Memory Band, společně s Oskarem Petrem a řadou dalších hostů uspořádali křest právě v Malostranské  besedě, kde Marsyas  toho kdysi tolik nahráli.

Středu – doufám – ozdobí ( jak já říkám – sloní) paměť Josefa Kobry Kučery, který nosí v hlavě neuvěřitelné věci a naštěstí je občas i napíše, a řádky od naší švýcarské kamarádky Lilky Pavlak, která prožila další ročník bluegrassového festivalu v německém Buhlu. A kdo jiný než Lilka by nám měl psát o bluegrassu. Bude to jistě  nadějné čtení, už proto, že tam poprvé byli i čeští muzikanti. To další článek, který už tady od Lilky máme, ale ještě vám  ho neposíláme, je smutnější, protože je o kdysi proslaveném Dobrofestu v Trnavě, ale teď bůhmilý ví, co bude.

Čtvrtek  bude patřit druhé části vzpomínek na Portu, rokům  1970 a 1971 a vlastně poprvé se dočtete z Ňufova pera, jak byla Porta zachráněna. A protože se tam ledacos dozvíte i o Kapitánu Kidovi, nemohu nepřipomenout, že letošní Porta v Ústí nad Labem začne ve čtvrtek 14.6. večerem, věnovaným  - původně Kidovým narozeninám – vzpomínce na tohoto našeho kamaráda a a velikánského barda, který už ale mezi nás ve svém námořnickém tričku nepřijde.

Na pátek jsme tradičně přichystali něco trampáren a v sobotu vám Hanka Hosnedlová prozradí, jestli Mývala Kennedy, která za  totáče vyměnila Moravu za o něco vzdálenější Kanadu , našla na Klondiku zlato.

Pokud  vás až při čtení té třičtvrtěmilionové číslice dole na první stránce napadlo, že byste taky mohli zprubnout, co v tom Music Open vlastně píší – patří vám mé ubezpečení, že vás pořád máme rádi !