Vzkazy

  • Svíčky za Pedra Akélu

    V časných ranních hodinách ve středu 24.února odešel na svůj poslední vandr bez návratu Petr Čížek, v trampských kruzích známý jako Pedro Akéla nebo Pedrák. Ke smutným skutečnostem patří i to, že dva týdny před ním zhasl plamínek života i jeho manželce Jarce.

    Ne nadarmo nosil Petr přezdívku Kiplingova moudrého vůdce vlčí smečky Akély, ne nadarmo si už v mládí vybral mimo jiné svou příslušnost k trampskému bratrstvu zalomeného palce. V civilním životě pak připojil ke svému jménu titul RNDr, o čemž díky jeho skromnosti mnozí z jeho přátel ani nevěděli, a uplatnil se jako fundovaný hydrogeolog. Své odborné znalosti z tohoto oboru dokázal zužitkovat i v oddechovém čase při pořádání a účasti na populárním rýžování zlata, zlatých horečkách či zlatokopeckých soutěžích, kde jsme se s ním občas také setkávali a rádi se o ledačem z tohoto soudku přiučili.

    Jen málokdo si ale Pedráka dovede představit bez kytary, ta totiž patřila naprosto neodlučitelně k jeho osobě. A nejenže skvěle zvládal její struny, ale s úspěchem rozšířil i řady skladatelů a textařů trampských a countryových písniček. Z mnohých jeho, zejména pak vtipných parodistických písní, například o devateru ovocných vín či svižné pseudopísně práce, se staly hity a doslova zlidověly natolik, takže se dnes hrají u ohňů a jejich nahrávky běhají na internetových sítích, aniž kdo tuší jméno jejich tvůrce. Kromě toho byl spoluzakladatelem a do poslední chvíle i aktivním členem skupiny Fosilie Country, Jako organizátor pořádal s první manželkou Manou hojně navštěvované trampské večery v libeňské Čechii, na Hajnovce, v Charitasu, v Domovině, hotelu Tichý, karlínské Besedě či u Jaurisů. V posledních letech se pak našel i v příjemném muzikantském souzvuku s kamarády Fíkem, Ivanou a Manou.

    Celý článek...  
  • FUSEKLÍCI J. K. Kučery

     

      _______________________

     

    _______________________

      

    Josef Kobra Kučera

    (1944–2015) byl člověk mnoha talentů, tvůrce i zkušený organizátor. Mimo jiné před více než deseti lety zakládající člen redakce tohoto listu. Dlouhá léta kreslil osobité stripy, jimž říkal Fuseklíci. Ze stránek různých novin a časopisů sdělovali národu svůj osobitý pohled na svět. Některé kresby jsou staré deset, dvacet, možná i třicet let. A přece jsou stále aktuální. Stále promlouvají k dnešku. Stejně jako Kobrovy články. Jak jste si jistě všimli, stojí za to je reprízovat.

    (red.)

     

     
Dnes má svátek Lumír Zítra má svátek Bedřich

Strávil jsem Silvestr 1963 s osadou Zlatý klíč v jakési vile, patřící bohaté rodině Saly (to je ta Bystrá od Pavla Vrby), pak postupně všichni odjížděli, a tak jsme se s Vendym, Padem a Mírou Navarou courali po kolejích, to si nevymejšlím, nebyla nijaká zima a sníh jen sem tam kousek, pili rum z polních plechových lahví a diskutovali. Vendy byl nesmírně laskavý člověk s naprosto ujetou filozofií, kterou nikomu nevnucoval.

Celý článek...

  • Chtěl jsem s tebou bojovat rozumem, ale vidím, že nejsi ozbrojený.
  • Dneska jsem přemluvil manželku, že si budeme hrát na doktora. Souhlasila a dala mi termín na červen.
  • Ještě jednaosmdesátkrát večer nikam nepůjdeme, a bude jaro.
  • Blíží se doba, kdy přežije ten, kdo má brambory, ne ten, kdo má ferrari.
  • Dejte pozor na roušky, žerou lidi. Teď jsem jednu viděl na zemi, a člověk nikde.

Celý článek...

Náš americký spolupracovník Jerry Pupál Vecka žije se svou ženou Danou v Connifer ve Skalistých horách nahoře nad coloradským Denverem. Poslal nám fotografii jelena, který je přišel navštívit na zlatou neděli 20. prosince. Pupál říká, že se vzájemně slušně pozdravili. Mimo tuto okolnost připravujeme ukázky z nové Jerryho knihy, která se věnuje životním příběhům legendárních amerických průkopníků – např. Jima Bridgera, Jeremiaha Smithe či společnosti Hudson Bay Company. Začneme po Novém roce, jelen nejelen.   (ň)

 

Poslední díl knihy Janouška, Redla a Lenka My tři a já

Nikdy jsem žádnou knihu psát nechtěl. To jen ambice mých souputníků — Vlasty Redla a Slávka Janouška — mě dovedly až k tomuto dílku. A vlastně jenom proto, že když už toho měli napsáno tolik, báli se, že by museli něco obětovat a vyhodit. A protože každý raději něco dělá sám pro sebe nežli pro ostatní, rozhodli se stát spisovateli sami.

Celý článek...

Měl jsem v 70. letech minulého století zvláštní štěstí – byl jsem členem dramaturgické rady brněnského Vysokoškolského klubu, který byl nepochybnou jedničkou v husté síti jihomoravských klubů. Zajímavé je, že tomu tak bylo i v Bratislavě – do VŠ klubu v samém centru města chodili zpěváci, muzikanti, herci, hvězdy z Elánu, pánové Lasica i Satinský, mladé sestry Vášáryovy…

Celý článek...


Kdy letos povolí ledy Yukonu? O čekání na jaro píše Alena Kennedy

Oranžová trojnožka, nápadná na první pohled, je zamrzlá uprostřed řeky ... Už při prvním pohybu ledu se napne drát připojený k hodinám v budově bývalé banky na břehu a zastaví je. Siréna pak oznámí celému městu konec této zimy. 

Celý článek...

Chief Ouray z indiánského kmene Ute žil v letních měsících v horách Colorada. Na zimu se celý jeho kmen stěhoval do rovin, do mírné oblasti, kde jsou dnes městečka Montrose a Delta.

Chief Ouray měl několik žen a poslední byla squaw jménem Chipeta. Byla to celkem pohledná ženská, která nemusela stát po kolena v řece Uncompagre a moc máchat a prát, neboť podsaditý Chief byl jedním z nejbohatších náčelníků mezi indiány vůbec.

Celý článek...


Z knihy cestovatelky a publicistky Saši Ryvolové

V dávných dobách se mělo za to, že země je placatá jako vdolek a na její spodní straně NIC není (neboť se tam logicky nic neudrží). Dnes už dávno víme, že Země je koule (byť i mírně zploštělá) a aby se nám na ní lépe orientovalo, rozdělili jsme si ji pomocí poledníků a rovnoběžek na spoustu menších částí. Potom máme ještě severní a jižní pól a dva obratníky – Raka a Kozoroha.

Celý článek...

Zatelefonoval mi mladý muž. Představil se jako Lukáš Brožek. „ Pátrám po tajemství své rodiny a také po jednom ztraceném obrazu“ řekl mi tenkrát. Pak jsme se potkali osobně.A já se postupně dozvídal ten tajemný příběh, jeden z mnohých, které se u nás v době nacistické okupace odehrávaly.
Nedalo mi, abych si při té příležitosti znovu nevybavil nejrůznější články těchto dnů zveřejněné v našich novinách. Vybavil jsem si rovněž vystoupení mnohých veřejně známých lidí, včetně některých politiků, historiků či publicistů, kteří dnes často a rádi hovoří o tom, že Češi v době nacistické okupace vlastně ani moc nebojovali, spíše, jak se rovněž někdy říká, kolaborovali.

Celý článek...

Jak mi Václav Havel vypil pivo a stal se prezidentem

Sluníčko svléká děvčata, slečny a paní z kalhot a dlouhých sukní. Protože mám zablokovaný krk a musím se otáčet za krásnýma nohama celým tělem, tak se strašně nadřu. Jsem totiž, na rozdíl od pana Párala, který je horňák, dolňák. Vyklenutá lýtka, půvabná stehna a sice zakrytá, ale nádherná prdélka jsou silným estetickým zážitkem. Pravda je, že minisukně se objevují už v předjaří. To se odhalují ty dívky a ženy, které nemají nohy jako manekýny, aby přilákaly naše pohledy, než přijde čas krasavic.. Jaro bývá někdy krásné, někdy aprílové. Jedna vlašťovička jaro nedělá. Pokud tedy přiletěla v první teplé dny, musel ji následný chlad zaskočit.

Celý článek...

Foto týdne

 

 

Jste náš host číslo

6968857

Melanž

  • Únor plný jubilantů 3

    *25.2.1936 Jiří Černý (85 let), největší z českých kritiků populární hudby. Původně vystudoval stavební průmyslovku a katedru žurnalistiky FFUK; sportovní a hudební publicista (Čs. sport, Mladý svět, Melodie, Rock a pop, učitel na LŠU; v Čs. rozhlase pořad 12 (14) na houpačce (1964 - 1969) poté v klubech pořad Antidiskotéky; redigoval sborník Zpěváci před soudem (1964),napsal  Zpěváci bez konzervatoře (1966), Poplach kolem Beatles (1966), Hvězdy světových mikrofonů (1969). Nejen intelektuál, také sportovec, závodní lukostřelec, Železný muž. V roce 2020 byl uveden do Síně slávy Akademie české populární hudby.

     

    *26.2.1846, pět minut po poledni se narodil Buffalo Bill (plukovník William Frederick Cody), postrach bizonů i Indiánů. Chtěl být pohřben v městečku Cody ve Wyomingu, hrob si označil kameny a náhrobek měl být z červeného kamene ve tvaru bizona, ale vdova prý prodala asi za 10 tis. USD právo najít místo posledního odpočinku jednomu z jeho manažerů, a tak leží v Denveru, Colorado na vrcholu Lookout Mountain, a závěr jeho epitafu zní: „Odpočívá zde na vlastní žádost.“ Zemřel 10. ledna 1917.

     

     

    *28. 2. 1911 Otakar Vávra (110 let), český filmový režisér, scenárista a pedagog. Mezi jeho významná režijní díla patří filmy husitské trilogie Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem (1954–1956), Romance pro křídlovku (1966) a Kladivo na čarodějnice (1969). Během svého života natočil přes 50 hraných filmů a k téměř 60 titulům napsal scénář. Vávrova profesní kariéra odráží téměř všechny etapy české kinematografie. Období prvorepublikové, období nacistické diktatury, období zestátněného filmu v éře komunismu i období demokratické tvorby po roce 1989. Úplně posledním Vávrovým režisérským dílem se stal videoklip k albu Petra Hapky a Michala Horáčka, natočený v roce 2006, kdy bylo Vávrovi již 95 let. Zemřel náhle ve věku sto let.

     

    *15. 2. 1951 - Jane Seymour, rodným jménem Joyce Penelope Wilhelmina Frankenberg, je anglická herečka, známá především rolí Bond girl Solitaire z bondovky Žít a nechat zemřít a amerického televizního seriálu z 90. let Doktorka Quinnová. Narodila se v londýnské oblasti ve městě Hayes porodníkovi židovského původu Johnu Frankenbergovi s německými a polskými kořeny a nizozemské zdravotní sestře Mieke Frankerbergové. V sedmnácti letech přijala umělecké jméno Jane Seymour, které nosila také třetí manželka krále Jindřicha VIII. Vystudovala The Arts Educational School v hertfordshirském Tringu. Má heterochromii oční duhovky (nestejné zabarvení duhovek), její pravé oko je světle hnědě, levé pak zeleně zbarvené. Byla čtyřikrát vdaná a má čtyři děti. V roce 2000 jí královna Alžběta II. udělila Řád britského impéria. Roku 2005 získala americké občanství, o tři roky později byla oceněna nadací Christopher and Dana Reeve Foundation za práci s postiženými. Žije s rodinou v Malibu v Kalifornii.

     

    *23. 2. 1901 František Korda (120 let), člen trampské osady Lone Star. Hostinský, trampský skladatel  - hudba k písním Jana Kordy Až ztichnou bílé skály, Jasmíny, Kamarádi stárnem, Nelkej kamaráde, Stará píseň, Stará vzpomínka, Tulácká romance, spolu s V. Skoupým autor hudby trampské hymny Vlajka vzhůru letí. Text napsal jeho bratr Jenda Korda.

     

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz