Yoko Ono má dnes osmdesát. Překvapilo mne to, nějak jsme si neuvědomovali, že je o tolik starší, než její životní láska John Lennon. Tuto roztodivnou rodačku z Tokia, která na sebe dodnes poutá zaslouženou i nezaslouženou pozornost, si připomínáme krátkým textem a videosnímkem o něco níže.

Ehecatl Aztec Dancers

V Denveru proběhla už 32. výstava indiánské tvořivosti a umění. Jel jsem se podívat až v neděli, to byl poslední den výstavy. Vystaveny – a ovšem i na prodej – byly nádherné exponáty, které vyrobily nejen ruce indiánů, ale i ruce a představivost umělců jiných etnik. Návštěvníků přišlo dost, ale podle názorů vystavujících umělců se příliž nekupovalo. Někdo tvrdil, že ekonomika stále pokulhává, a že lidi nemají zbytečné peníze na zakoupení krásných, ale jinak pro život málo důležitých věcí, včetně šperků. Nutno dodat, že ani ceny výrobků nepřispívají k zakoupení a k utrácení. Jsou vysoké a někdy i značně předražené. A tak lidičky procházejí uličkami, koukají a obdivují. Obdivovat se opravdu musí a je co. Ovšem stane se, že se i koupí. Ať to stojí, co to stojí.

Zatímco šéfredaktor Ňuf si odskočil do teplých krajin, já se tady klepu zimou a říkám si, jestli to není trest za to, jak jsem při svém posledním editorialu napsal – a po pravdě – že mezi Prahou a Brnem už je jaro. Určitě většina čtenářů MO si to ještě ani nepřečetla – a už uhodily mrazy, sněhy, ledovky a bouračky na cestách všeho druhu. Marně jsem připomněl, že před rokem tu byly mrazy taky.

Na snímku Ivan Mládek při koncertu Karel na Hrad na pražském nám. Jiřího z Poděbrad

Celý článek...

Prší, mezi Prahou a Brnem bylo ještě před pár dny, kdy jsem tudy jel, zelené jaro, protože ozimy se draly nahoru jako divé a evidentně si nic nedělaly (taky neposlouchají ani rozhlas, ani televizi) z předpovědí meteorologů, že se ochladí a bude sněžit. Prostě česká zima posledních let. Maně si přitom vzpomínám, že před lety byla na obálce Mladého světa fotografie koňské sekačky, zapomenuté někde na poli a bohatě zapadané sněhem, s podobným titulkem  Česká zima. Kverulanti by řekli – nojo, tenkrát ještě v zimě sněžilo – protože už zapomněli, že zrovna před rokem byla zima až praštělo.

Dostali jsme mnoho blahopřání a děkujeme za ně. Dostali jsme mnoho novoročenek od trampských osad. Zabývali jsme se myšlenkou je všechny publikovat, ale bylo by to na další časopis. Jmenujme alespoň některé – Ztracenka, Paběrky, brněnští Rowers, Windy Bill a jeho Poslední příležitost, Trampské muzeum z Horního Jelení, francouzský legionář Ricci Nemčok, australský Miro Stojanovic- Dawson a desítky dalších… Tři králové nám do duší zase napsali své K+M+B. Jako každý rok, jako léta předtím.

Včera byl konec světa. Zase. Naposledy jsem zažil konec světa 31.12.1999. Prvního ledna jsem se probudil v pekle, protože svatý Silvestr v Malostranské besedě byl velmi náročný. Desítky čertů mi bušili do spánků (zevnitř) a šílené techno bylo proti tomu pianissimem. Dneska nic. Oko (jedenadvacet) jsem nehrál, ale hleděl jsem kolem sebe s určitou nejistotou, protože Mayové byli asi nejzvrhlejšími matematiky a nejkrvavějšími astronomy.

Hezké předvánoční řádky napsal Honza Dobiáš, najdete je níže. Sňal tím ze mne potřebu psát je také, Honza totiž tyto texty píše znamenitě. Takže co vám ještě stačíme nabídnout:

V úterý 18. prosince by se dožil 80 let Jaroslav Velinský alias Kapitán Kid. Spisovatel, grafik, písničkář. Připomeneme si ho dvakrát: v úterý krátkým nesentimentálním textem, o den později vzpomínkou Františka Heřmana Jak se fotil Kid.

Dneska je – zkontrolujte si to na kalendáři, pokud ho ještě máte – neděle 16. prosince. To znamená, že za týden bude Štědrý den. Doba, ve které se – ať už proklamujeme vztah k Vánocům jaký chceme  – občas přece jen zamyslíme a jdou nám hlavou věci, jaké celý rok ne. Co bych se dělal – taky k takovým lidem patřím. Dělal jsem totiž v novinách a v televizi, a tam se vždycky přemýšlí a vymýšlí a navrhuje a zamítá, aby právě o Vánocích z toho měli čtenáři nebo diváci radost, případně se nad něčím zamysleli.