Uplynulo 25 let (což nezní tak strašlivě jako když se řekne čtvrt století), abychom se s některými tehdejšími „dětmi Mladé fronty“, což byli synové a dcery mých kolegů z tzv. mládežnického tisku, kam Mladý svět také patřil, znovu dostali do nádherné přírody Roháčů, kam jsem s nimi jezdil, ještě když obě dnešní republiky byla jen jedna, dobrých patnáct let.

Honza Vyčítal a Pepa Fousek

Velký návrat Petra Rímského? Když se objevil na Potlachu u Stráníků na Kalku, byli přítomní skoro v šoku. Ti mladší ho neznali, ti starší vzpomínali. Je to ten Petr Rímský, co v 80. letech dokonce dvakrát vyhrál autorskou Portu, v době, kdy tato cena ještě měla velký význam? Osobitý interpret a skvělý kytarista, jinak muž poměrně nemluvný a možná trochu zachmuřený? Co ty roky dělal, kde se tady vzal?

No co vám budu povidat, ráno druhou sobotu v červenci dvanáctýho roku novýho století mi zazvonil v kapse telefon. Volal muj kámoš Venca Jiroušek, majitel káry Singer ročník 1918 a ptal se mně, jestli má eště jezdit do Rataj nad Sázavou, páč mu auťák jede tak na půl válce. A je u Kostelce nad Černejma lesama. Tak trochu ze srandy mu povidám no fakt to zkus přijet, Singrovka z vosumnáctýho tu eště nebyla. A vzpoměl sem si na mýho dědka, ratajskýho mistra krejčovskýho. Ten měl několik Singrovek, ale na šití. Na rozdíl od Singrovky Jirouškovy.

Já budu tenhle týden stanovat ve slovenských Roháčích s kamarády, se kterými jsem tam jezdil ještě když měli málo roků a říkalo se jim „děti Mladé fronty“, protože jejich otcové nebo mámy pracovali buď v nakladatelství MF nebo v deníku MF nebo v nějakých jiných dětských časopisech. Ale už když píši tyhle řádky se těším, že v Račkově dolině bude šance  aspoň někdy večer nebo v noci se  podívat na kousek olympiády, která mezitím začala v Londýně. Protože marná sláva – olympiáda je svátek. A i ti, kteří sportu neholdují nebo se na něj ani nekoukají, by se kouknout měli, protože mají šanci uvidět věci, které pak zase čtyři roky neuvidí.

Start tradičního cyklistického závodu v rámci festivalu Okolo Třeboně. V pruhovaných trikotech asi poznáte (zleva) Nezmary Zajíce a Drengubáka, permanentní vítěze soutěže

Léto je v plném proudu, což se pozná i podle toho, že naši meteorologové předvídají ochlazení a zatímco v novinách čteme, že ve světě jsou nějaké nadbytečné zásoby potravin, které by měly i u nás znamenat snížení cen- v televizních zprávách hovoří naši zemědělci, že kvůli strašným mrazům v zimě a následnému suchu bude úroda asi mizerná a přinese další zdražení, zejména základních potravin. Někteří, co jsou od gastronomického fochu, si nechávají zadní vrátka prohlášením, že jak to bude vypadat s úrodou poznáme, až se sklidí. Takže nám nezbude, než si říci – uvidíme!

Pozdrav „nazdar“ prý vznikl ze zdravení se našich předků vybírajících korunku ke korunce peníze na stavbu Národního divadla. Tedy: Na zdar Národního divadla. Není to však jisté. Trampské „ahoj“ je pozdrav námořníků. To prý jisté je. Nazdarem se zdraví sestry a bratři sokolové, ale určitě si to při setkání Tyrše s Fügnerem tito dva zakladatelé neříkali, protože Sokol vznikl o 20 let dříve, než „Zlatá kaplička“. Takže teď slaví 150 let a slaví je XV. sletem. Zdá se vám, že na ta léta je sletů nějak málo? Inu, Sokol byl zakazován, povolen, zakazován a povolen – dneska je zrovna v době povolení, leč chudý, protože minulý starosta byl Hušákův člověk. Peníze na opravu tělocvičen atd. tudíž jsou jenom ve velmi malém množství. Byly utraceny za kyslík, tedy arénu O2.

Americký veterán z Vietnamu, s kterým se na svých cestách potkal Jerry Pupál Vecka

Tedy – kalendářně a způsobem života. Dětem začaly prázdniny, rodinám dovolené, pořadatelům sezóna festivalů, policistům víc starostí na silnicích a takhle bych mohl pokračovat. Léto, myslím-li na horko, koupání apod. už začalo dávno, hned po zimě, ale teprve od července se to počítá, i když už mnozí červencoví návštěvníci koupališť jsou děsně opálení, ačkoliv ještě u žádného moře nebyli. My v Music 0pen si neoddechneme, to tedy určitě ne, ale protože vás máme rádi, trochu zvolníme přísun nových materiálů na tyto internetové stránky, abyste si – až se vrátíte od vody nebo z festivalu – stačili přečíst, co je v tom našem rybníčku nového. A nového je pořád dost v muzice, trampingu i ve společnosti.

Vážení příznivci snoubenectví sportu a kultury.

Ve svém hledačství způsobu, jak bohulibé činnosti jako jsou kulturní a sportovní činnost přiblížit masám, dospěli jsme - mám tedy na mysli kolegy ředitele festivalu Okolo Třeboně – do bodu zlomu, kdy už se na naší dokonalé práci jenom velice obtížně ( pakliže vůbec), dá ještě něco zlepšit.

Fotograf Oleg Homola