Jan Krůta na fotografii Kamila Rodingera

Novinář, básník a písňový textař Jan Krůta napsal s někdejším Zlatým slavíkem Daliborem Jandou na sto písniček, včetně jeho největších hitů. Rovněž vozil v kočárku jeho dceru Jiřinu a teď jí byl na křtu CD, ke kterému napsal text titulní písně. Dychtivý básník měl vůbec pilný týden – navštívil rovnou tři koncerty. Pod společným titulkem Tři do ucha vás v pondělí provede produkcí tria Vokobere (Vondráček, Kocman, Berka) v jehož rockovém až folkrockovém repertoáru potvrzuje šíři svého talentu zejména countryman Petr Kocman. A o Slávkovi Janouškovi Honza laskavě napsal, že je „staré dítě“, Vystudovaní kantoři a básnici si rozumějí.

Leoš Mareš

Nejjednodušší forma humoru

Většina toho, co skeče z té doby obsahovaly, byly parodie. A to nejen v odpoledním programu Pavla Anděla. Čas ukázal, že parodie je jedním z nejsilnějších prvků rozhlasových show. Od padesátých let rádio ztrácelo vliv a vezlo se ve stínu televize. Dokázalo své pozice využít v tom, že se na různých televizních prvcích přiživovalo. Však také většina parodií reaguje na různé notoricky známé televizní pořady nebo televizní osobnosti, mezi něž samozřejmě počítáme nejen herce nebo TV moderátory, ale třeba i politiky nebo jiné osobnosti veřejného života, které se na obrazovkách často objevují.

Zatímco plnoformátové televize mají svůj hlavní čas neboli prime time večer, rádiu patří ráno. Přes den posloucháme rádio jako kulisu, ale po ránu se je snažíme vnímat o něco soustředěněji, protože nám přináší důležité údaje, bez nichž by den nebyl takový, jaký ho chceme být. Význam ranního vysílání je tak velký, že mu většina rádií věnuje zvláštní pozornost a hledá, jak na sebe v brzkých ranních hodinách upozornit. Proto již od třicátých let existují speciální programy, ranní show, které mají stanici získat nejen poslechovost, ale i prestiž.

Ňuf mi připomíná, ať vám – naši milí čtenáři – nezapomenu říct, že vás máme rádi, ale na to bych nezapomněl, i kdyby zapomněl Ňuf. Je totiž jaro, příroda se probouzí po mrazovém šoku a nám klíčí šedá kůra mozková, až se lebky zelenají.

Gary Cooper ve filmu V pravé poledne

Začátek roku 1953 přinesl filmovou senzaci. Sedm nominací a čtyři Zlaté globy získal western Freda Zinemanna V pravé poledne. O pár týdnů později stejný počet nominací i získaných Oscarů, cen filmové akademie. V tomto slavném a dnes už klasickém snímku podali strhující výkony Katy Jurado ve vedlejší roli Mexičanky, tehdy už jedenapadesátiletý Gary Cooper (před padesáti lety to byl pokročilý věk) a věrohodně krásná Grace Kelly, pozdější monacká kněžna Gracie. Oba hlavní představitelé se dožili pouze šedesáti let, i když každý jindy – Cooper zemřel na rakovinu prostaty, kněžna Gracie při automobilové nehodě.

Doufám, že jste si naše upřímně míněné přání hezkých Velikonoc vzali k srdci, případně se vycpali (úměrně místu bydliště) na místech, kam obvykle míří pomlázky, abyste si teď a celý týden nemuseli odskakovat od čtení Music Open a věnovat čas lapidušení.

Jerry Pupál Vecka zkouší rýžování zlata v Coloradu

(Předmluva ke knize J.P.Vecky Al Packer z pohledu prospektora)

Jako další téma své nové knihy z oblasti literatury faktu si Jerry Vecka, který žije v Coniferu v americkém Coloradu, zvolil po osobě cestovatele a polárníka Jana Eskymo Welzla kontroverzní a dohady obestřenou postavu prospetora Alfreda Packera. A protože s tímto jménem je spojena řada dosud uspokojivě nevyřešených otázek, ale i jistá, lidským druhem neakceptovatelná úchylka, věnuje se podrobněji i tomuto aspektu - a to kanibalismu.

Současná prezidentka evropské asociace Angelika Torrie předává žezlo - tedy vařečku - novopoečenému prezidentovi Petru Brandejsovi

Na začátku roku 1987 mě na doporučení  Wabiho Ryvoly oslovil plzeňský tramp  Petr Náhlík řečený  Vokoun. Připravoval samizdatové souborné vydání Wabiho povídek . Vokoun toho dělal daleko víc, například - rovněž samizdatem vydaný - sborník o tehdy zakázaném  Jaroslavu Foglarovi.