Je to tak: začne květen, vzpomeneme na Máchu, mnozí si vzpomenou co dělávali na Prvního máje, rozkvetou šeříky, začnou ve větší míře festivaly a koncerty folkové, country a trampské muziky – a začne mistovství světa v hokeji. Už to sice není takový tahák, jako když šlo o to hlavně porazit sbornou, taky sledujeme Jardu Jágra a ostatní Čechy ve Stanley Cupu, ale marná sláva, hokeji u nás fandí i holky a ženské a je to ten „ náš“ sport. A zvykli jsme si, že když jde o mistra a hraje se u nás, chodíme do hal už v kraťasech a tričkách, protože je na to počasí. Nevím, jak to bude příští dny ve Švédsku a Finsku,ale tipuji, že Švédové a Finové se budou hodně podobat nám, protože dají přednost televizním přenosům před předraženými vstupenkami.

Ale abych nezamluvil muziku – v hradním  příkopu konopištského zámku mají propachtované místo medvědi, kvůli kterým tam jezdí rodiny z celé republiky – a na druhé straně zámku je amfíteátr, kvůli kterému (tj. aby si v něm zahrály) bojují v celé republice skoro tři stovky dětí, z nichž nejlepší vyhrají Folkový kvítek a budou se pyšnit tím, že vystupovaly na stejném koncertě jako Žalman, Tomáš Klus, Robert Křesťan, Spirituál kvintet a další hvězdy tohoto žánru. A my vám na vaše počítače pošleme další čísla našeho internetového portálu.

Začneme květnově- Prvním májem. Slavil se různě a slavili ho různí. My jsme zůstali u těch, kteří nám jsou blízcí, a tak najdete řádky našeho Kobry – jinak místopředsedy Strany mírného pokroku v mezích zákona Josefa Kučery – jak spolu se svým spolustraníky a příznivci pojednali letošní prvomájový průvod. Abych ilustroval aspoň to „v mezích zákona“ uvedu, že pan Kučera včas požádal o povolení pochodu pražský magistrát. Počtěte si.

Rataje, to slavné sázavské středisko, už jistě také trochu znáte z našich stránek díky akcím, v nichž má hodně nebo aspoň trošku prsty náš kamarád Ota Kmínek, který kus svého života prožil v Malostranské besedě na Malé straně a dobře ví, čeho naší kultuře a spokojenosti při podobných akcích třeba. Teď v úterý napsal o koncertu Xaviera Baumaxy a pokud budete mít 21.července čas si prohlédnout Rataje nebo sjet kus Sázavy do Ratají na nějakom člunu a potěšit se dobrou muzikou – přijeďte. Bude tam Vojta Kiďák Tomáško, Schovanky, které si říkají Stařenky (ale nedejte se mýlit) , Kladeňáci Gladly SW (kteří vyhráli soutěž Country radia písničkou o Berounce), Sekvoj ( podle níž se festival jmenuje Sekwoyfest) a mnozí další.

Lilka střídá krásné Švýcarsko s krásnou Moravou, a protože je expert na bluegrass, je to znát. Tentokrát (jak píše – poprve, co zase smí do republiky ) zajela na Jeseníky a z toho, jak popsala hraní v Selské světnici v Lipové-Lázních asi se mnou budete souhlasit, že ocenění Mezinárodní bluegrassové asociace, které Lilka získala jako druhá u nás po Marku Čermákovi, přišlo správnému člověku.

Spirituál kvintet už hraje tomu našemu národu půl století a že to nebyly pořád jen medové měsíce, připomene úryvek z knihy Jana Krůty Klec na slavíky, líčící, co všechno působili estébáci vedoucímu  kvintetu Jiřímu Tichotovi i celé kapele. Třeba jak místo na koncertní turné v Dánsku musel kapelník na výslech na StB.

V pátek zase připomeneme, co v Táborovém ohni Mladého světa neshořelo, drobné zprávy, co k nám vítr přinesl a další aktuality z trampského světa. Jak je v Coloradu napsal Jerry Pupál Vecka.

Vokounův kalendář se stal jedním z článků, které si vystřihujete nebo opisujete nebo ukládáte a s ilustracemi Pavla Hanáka nebude chybět ani v sobotním vydání Music Open, stejně jako mé ujištění, které se pomalu blíží milionu čtenářů našich stránek – totiž, že vás máme rádi !