Uplynulo 25 let (což nezní tak strašlivě jako když se řekne čtvrt století), abychom se s některými tehdejšími „dětmi Mladé fronty“, což byli synové a dcery mých kolegů z tzv. mládežnického tisku, kam Mladý svět také patřil, znovu dostali do nádherné přírody Roháčů, kam jsem s nimi jezdil, ještě když obě dnešní republiky byla jen jedna, dobrých patnáct let.

Stráníci nám půjčili stan a nafukovací karimatky a v Račkově dolině bylo zase tak nádherně jako před lety. Popradské pleso, Skalnaté pleso (lanovka na Lomnický štít byla vyprodaná) ve Vysokých, Chopok v Nízkých Tatrách, letní termální koupaliště v Liptovskom Jánu – akorát jsem se na rozdíl od „tehdy“ mnohem víc zadýchával a byl vděčný nejen za fofrštangle, což jsou – pro mne do té doby neznámé, ale velmi užitečné – lyžařské hůlky na suché šlapání, ale i za jakoukoliv lanovku nebo podobné přibližovadlo. Moje žena Hanka se jen smála, protože celou dobu příprav na slovenské stanování a putování mi připomínala, že mi není osmadvacet a měla – jako vždycky bude to číst) pravdu. Ale hlavní zážitek – a v tom se ty roky pro nás nijak neprojevily a když, tak jen k lepšímu – byli lidé. Setkávali jsme se s takovou přízní a takovou ochotou ať v horách, na koupališti nebo v restauracích, že jsem se přestal divit kamarádům muzikantům, kteří po návratu ze Slovenska pěli jen ódy.

Ale tak zpátky ze Slovenska k našemu portálu.

Sedmdesáté narozeniny oslavil Michal Jupp Konečný a připomíná to naše fotografie týdne. Článek o výstavě, věnované Juppovu dílu, připracvuje Josef Kobra Kučera - Jupp byl dlouholetý dramaturg Porty, Zahrady a vůbec člověk, kterému hudebnost našeho národa vděčí za mnohé. Kobra mi při té příležitosti udělal radost ještě drobným detailem. Už jsem o něm napsal, že má sloní paměť a že jsme moc rádi, že ho máme. Představte si, že tento člověk se sloní pamětí začal chodit v nadherném bavlněném - teď nevím jak to nazvat – svršku, jehož zadní díl směrem ku hlavě zdobí slon! Moc dobře vystižený dárek, který mu přivezl jeho syn Lukáš z Cejlonu. A jestli se to našim webmasterům vejde, přidají na pondělí nejen Arthura, ale i začátek Belmondových mouder, kterými tradičně končil koncerty Notování, a až si je budete číst, budete mít celý týden o čem přemýšlet.

V úterý vás virtuálně pozveme na festival do Koječína a Herálce, kde se potkali v pátek a v sobotu Pepa Štross, Standa Motl, Petr Rímský, Quanti Minoris, Sekvoj, Šantré, Ztraceni v překladu, Marien, Žamboši, Stráníci, Bokomara s Naďou Urbánkovou, Gympleři – prostě spousta nádherné muziky, jak to v létě má být a také je na mnoha místech naši republiky.

Ve středu například od nás dostanete tip na trochu tvrdší muziku pod významným jménem Rock for Churchill, rockových přehlídek se ostatně připravuje víc. Čtvrtek je význačný den. Ne snad proto, že bychom konečně otiskli další část seriálu o Portě, tentokrát s letopočtem 1975. Na ten si, prosím, ještě stále počkejte, protože ve čtvrtek uplyne 35 let od chvíle, kdy do muzikantského nebe odešel Elvis Presley. A na koho si nevzpomenout, když ne na Elvise!

Když jsme v těch číslech – páteční Co v Táborovém ohni neshořelo už bude mít pořadové číslo 77 (v římských číslicích LXXVII) a pevně věřím, že jste si v některém našli zformulované to, o čem i dnes – stejně jako před časem - přemýšlejí trampské mozky v trampských hlavách.

V sobotu získáte další přehled o tom, na jaké cesty se vydala Hanka Hosnedlová, v neděli už napíše další editorial Ňuf zvaný Fedor Skotal a já se v tuto chvíli s vámi loučím připomenutím, že vás opravdu máme rádi.