Americký veterán z Vietnamu, s kterým se na svých cestách potkal Jerry Pupál Vecka

Karel Popelka je šikovný člověk. Ve své době jeden z nejlepších brněnských zvukařů, kamarád a spolupracovník siláka Franty Kocourka. Včera otevřel ve Veselém statku ve Víru v severní části Vysočiny výstavu unikátních artefaktů, dokumentujících život a dílo brněnského lamželeza. A jako doprovod použil část textu, který vám pod titulkem Velký mystifikátor Franta Kocourek zítra přineseme.

Sto pěti let by se dožil, jak připomíná naše fotografie týdne, Jaroslav Foglar. Jaroslav Čvančara je významný český badatel především v oblasti II. světové války. Zakladatel a banjista Taxmenů. A také foglarovec, jehož obdiv k Jestřábovu dílu ho dovedl až do Foglarova vinohradského bytu a legendární Foglarovy Dvojky. Muž se skautským srdcem, který skautem vlastně nikdy oficiálně nebyl. Jarda Čvančara, potomek filmařské rodiny, natočil osmiminutový videosnímek, který uvedeme v úterý pod titulkem Taxmenovo skautské vyznání. Teď se taxman Jarda právě vydává do Spojených států, který skaut by tam nechtěl. Možná bude mít u kolegů celníků (taxmenů) protekci.

Na Josefa Kobru Kučeru dolehly sokolské reminiscence, vyvolané XV. Všesokolským sletem. Zkušený reklamní expert Kobra totiž před časem nastoupil do ústředí Sokola. Seděl v Tyršově domě na Malé straně a do telefonu se představoval pevným hlasem „Sokol Kučera“. Tato skutečnost pobavila řadu jeho kolegů karikaturistů, kteří zmíněného barda zobrazovali nejčastěji v tyršovské pozici v kroji a s tasenou šavlí. Sloupek Nazdar! přineseme rovněž v úterý.

Ve středu se vrátíme do roku 1972. V seriálu Porta je brána M. J. Langera a Ivana Doležala si připomeneme pokračování dlouhé cesty festivalu, než zakotvil v 80. letech v Plzni. Ve dvaasedmdesátém přišla Porta do Sokolova. Mimoděk tam založila něco nečekaného – Festival politické písně, který vzešel o něco později z Porty jako odnož festivalu, v němž už zaznívalo hodně protestních písní. Byli jsme naivní, mohli jsme očekávat, že nezůstane jen u průzračně čistých výpovědí, že se na tento fenomén nalepí Gottové, Vondráčkové, Zagorové i úporný Jandův Olympic. Mírek Kovářík, muž neobyčejně slušný a čestný, před časem řekl – za první dva nebo tři ročníky dám ruku do ohně. Já taky. Ovšem pravda a láska nezvítězila ani tehdy. Možná nezvítězila nikdy.

Kdyby byli naši odboráři trochu vzdělanější (to by se ovšem nechovali jako zdechající kobyla), měli by ve svém paláci na kraji Žižkova odhalit bustu Woodyho Guthrieho. Je právem považován za zakladatele folk-songu, byl rebel, odborář a socialista. Stejně tak i jeho dodnes žijící kolega Pete Seeger. Členové Spirituál kvintetu by mohli vyprávět o společném československém turné. Jak rudému Američanovi nemohli vysvětlit tuzemské reálie počátku 60. Let. Možná Pete něco pochopil sám, Amík obklopený estébáky, ale stopu na jeho přesvědčení to věru nenechalo. Levičáctví přitahuje pořád, slibuje lenost a pečené holuby. Ahoj, Řecko. Tam se ovšem levičácky populisticky chovaly pravicové vlády.

Woody Guthrie by měl tento týden sto let a my si ho připomeneme ve čtvrtek glosou z internetového kalendáře publicisty a moderátora Jiřího moravského Brabce.

Když Hanka Hosnedlová odlétala s malým zeleným báglem do Svaté země, odbavující úředník jejímu vybavení moc nerozuměl. Nezná asi české trampky, zvláště pak Hanku, která neuvěřitelně usilovně pracuje, a pak neuvěřitelně usilovně cestuje. V pátek přineseme první část její reportáže z Izraele a vzpomínku na jednu tlustou Rusku u Zdi nářků. Reportáž se jmenuje Do Svaté země bez bible, ale s báglem,

Náš severoamerický kamarád a dobrodruh Jerry Pupál Vecka se vypravil na pouť do městečka Bailey. Se stejnojmenným  kakaovým likérem ta pouť nemá nic společného, zavedli ji už američtí pionýři. A protože je americká historie relativně krátká, váží si jí. Po čtyřiačtyřiceti letech v Novém světě to citlivě vnímá i Pupál. Přineseme v sobotu.

Šel jsem z redakční porady Štěpánskou ulici na Novém městě Pražském. Už podruhé jsem si všiml pubu (ale nevkročil), který se jmenuje Darling, I´ll call you later. Drahoušku, zavolám ti později. Rozhodně se tam příště na chvíli zastavím. Možná i nadlouho.

Mějte se krásně, miluju léto a lituju Janu v tropickém Brně. Bezstarostně si žiju v lesích a plavu v jezerech, jak říkala manželka našeho vysoce postaveného souseda, který chodil plavat do jezera, zatímco my do rybníku.

Co myslíte, má nás Honza Dobiáš rád?