Josef Malina, Pavel Malina a Pavel Petržela - Páca

Z Vokounova červnového kalendária

* 2. 6. 1902 Vladimír Ležák – Borin – novinářský pseudonym Otto Rikin – za I. sv. války v Cizinecké legii, po r. 1918 prozaik, dramatik a satirik; sekretář boxing kroužku (30. léta); publicista v komunistickém tisku (např. v teoretickém orgánu Komunistické internacionály mládeže instruktivní článek Práce mezi trampy), v trampské hlídce Rudého večerníku a v časopise Tramp (1929 –1931); po návštěvě SSSR v roce 1934 přešel do nakladatelství Melantrich a psal do Českého slova; v roce 1939 emigroval do Anglie, po II. sv. válce žil v Austrálii – v Melbourne vydal v roce 1959 anglicky svou knihu Vykořenění (The Uprooted Surrive); poté žil ve Skotsku a v Rakousku; zemřel při návštěvě Československa v roce 1970;

„Ten, kdo tvrdí, že něco v životě našel na sto procent, asi nemá pravdu. Tak je to i s lidovou písničkou. Copak ji můžeme najít? Vždyť je to pouť a ta pouť někde začíná a někde končí. Někdy vede ta polní cesta, po které všichni jdeme, do kopce, někdy zase z kopce. Hodně strmě, když před tím člověk lehce vystoupá.

Jindra Čapek (1953) patří k renomovaným ilustrátorům, kteří si vybudovali na knižní scéně neoddiskutovatelné přední místo. Narodil se v Českých Budějovicích a po poměrně složitém životním oblouku se na jih Čech zase vrátil – tentokrát ale do Českého Krumlova. Do dnešního dne ilustroval okolo sedmi desítek knížek, dokonce napsal i texty pro dvě pohádkové publikace. Tím ovšem výčet jeho tvorby zdaleka nekončí – má na svém kontě i spoustu plakátů a jiné užité grafiky, ale také řadu zajímavých obrazů.

V zámeckém skleníku malebného moravského městečka Boskovice uspořádal Martin Krajíček na začátku dubna první mezinárodni mandolínový festival. Pozval si na něj světoznámého mandolínového virtuóza Radima Zenkla, slovenského hráče na mandolínu Jozefa Scheinera s kytarovým mágem Peterem Luhou (se kterým společně se Stankem Palúchem, Miškem Vavro, Peterem Szabadosem a dalšími natočili vynikající album Perinmama), skupinu Jumper Cables s Michalem Kuncem, Petra Vrobela a další.

Zdeněk Šmíd (v popředí) při natáčení seriálu ČT Proč bychom se netopili

Z Vokounova květnového kalendária

* 2. 5. 1917 Jaroslav Moravec – skladatel; textař (píseň Hm, Hm - hudba L. Korbař, Je na západ cesta  dlouhá - hudba L. Korbař, text Nevěrná Rosita - hudba J. Malina, Otloukej se, píšťaličko - hudba K. Běhounek, Pár kouzel znát - hudba Emil Ludvík, Psáno je ve hvězdách - hudba Alfons Jindra, Promluvit s ní - hudba Alois Wolf, Sladce mě líbej - hudba Alfons Jindra, Valčík na rozloučenou – hudba Robert Burns, Vlající šátek - hudba L. Korbař, Za modrým obzorem – hudba Jiří Prášek)

Hanka Hosnedlová s Číší Petra Voka, kterou přebrala z rukou primátora města České Budějovice Jiřího Svobody

Cenu Jihočeského klubu Obce spisovatelů získala spisovatelka a novinářka Hana Hosnedlová, zakládající členka redakce Music Open

Už plný tucet symbolických Číší Petra Voka předal Jihočeský klub Obce spisovatelů literátům z jižních Čech, za nimiž zůstává čitelná stopa jejich písemného díla. Tu dvanáctou číši v pořadí si odnesla publicistka a novinářka Hanka Hosnedlová, mimo jiné také dlouholetá předsedkyně Jihočeského klubu Obce spisovatelů.

Daniel Hůlka oslavil v prosinci 25 let na české hudební scéně. Foto Martin Paldus

Muzikálový hrabě Dracula, operní Don Giovanni a ikona české pop-music Daniel Hůlka oslaví 1. června své 49. narozeniny. Jako téměř každý rok, i letos Daniel chystá narozeninový koncert, tentokrát v Divadle Broadway, kde se jeho podmanivý baryton rozezní v sólových písních, duetech a tercetech.

Britští vojáci, kteří uprchli ze zajetí, pózují s vlajkou Velké Británie v kasárnách na náměstí Republiky. Fotografie vznikla v době Pražského povstání.

Dva odvážní Britové a více než 120 zesměšněných a obelstěných esesmanů…To je ústřední charakteristika skoro neuvěřitelného a dnes již zapomenutého příběhu. Příběhu z Pražského povstání v roce 1945. Hlavními aktéry tu jsou, kromě dvou Britů, také dva velitelé bojů o rozhlas, dnes již rovněž neznámí. Čtyři stateční muži, kteří ve snaze zachránit lidské životy vymysleli neskutečně drzou lest. A právě s její pomocí se rozhodli, bez jediného výstřelu, odzbrojit dokonale ozbrojené a hlavně všeho schopné esesmany.

Měl jsem v 70. letech minulého století zvláštní štěstí – byl jsem členem dramaturgické rady brněnského Vysokoškolského klubu, který byl nepochybnou jedničkou v husté síti jihomoravských klubů. Zajímavé je, že tomu tak bylo i v Bratislavě – do VŠ klubu v samém centru města chodili zpěváci, muzikanti, herci, hvězdy z Elánu, pánové Lasica i Satinský, mladé sestry Vášáryovy…