Lenka Slabá a pánové z doprovodného uskupení Triolla - zleva Áda Vostrý, vpravo Luboš Stráník

Večery s... je jeden z mála dlouhodobých pořadů, který přežil předchozí proticovidové uzávěry a s velkým nasazením se znovu vynořil již na začátku podzimu na své domovské scéně Divadla U Kapličky, na českobudějovickém předměstí Čtyři Dvory. K mé smůle si tento specifický projekt vybral pro své koncerty, v nichž se snaží představovat známou i neznámou hudební scénu zejména jihočeskou, páteční večery. Ty sice většině publika vyhovují, ale mně se ne vždycky podaří utrhnout tento začátek víkendu pro kulturu. Žánrový akční rádius zmiňovaných pořadů je poměrně široký, a tak najdou i širší spektrum obecenstva.

Můj psychiatr mě varoval, že pokud se opiju, tak příští den nebudu mít kocovinu, ale těžkou depresi. Lidi, kteří si myslí, že deprese je když má člověk blbou náladu, netuší co je deprese, natož blbá deprese. Možná to pochopí, když začnou uvažovat o tom, jak spáchat sebevraždu. Když chcete spáchat sebevraždu a před tím se na odvážnost opijete, tak zůstanete na živu. Štěstí opilců. Ale co druhý den?

Herečka a úspěšná spisovatelka Dana Vacková

Možná to bude znít paradoxně, ale o audioknihu Dany Vackové Jedna bosá, druhá neobutá se v podstatě zasloužil covid. Tíživá atmosféra v době nejtvrdšího lockdownu, bez možnosti kontaktů a setkávání, iniciovala Petra Třebického (KTO) a audio-nakladatelství Čtimi k namluvení zmiňované povídkové publikace, která v knižní formě vyšla již před deseti roky. Všechno se tentokrát odehrávalo po mailu, včetně načtení knihy...

John Wayne, Dean Martin a Ricky Nelson s režisérem filmu Rio Bravo Howardem Hawksem

Příběh filmu Rio Bravo budete dobře znát. Filmový slogan uvádí:" Neúplatný šerif John T. Chance (John Wayne) zatkne bratra nejmocnějšího farmáře v okolí, jenž se dopustil vraždy. Proti němu stojí skupina pistolníků uprchlých z vězení, kteří jsou odhodlání svého kumpána vysvobodit. Po boku šerifa stojí pouze opilec Dude (Dean Martin) a stařík Šlupka (Walter Brennan). Rio Bravo je jeden z nejslavnějších westernů s Johnem Waynem."

John Wayne ve filmu Rio Bravo

Rok 1953 přinesl velký úspěch westernu Freda Zinnemanna High Noon, v překladu V pravé poledne. Sedm nominací a čtyři Zlaté Globy, ceny udělované zahraničními novináři akreditovanými v Hollywoodu. A stejný počet nominací i udělených Cen Akademie, filmových Oscarů. V pravé poledne je příběh osamělého muže, jenž koná svou povinnost, ale okolí se od něho odvrací. K úspěchu snímku přispěly skvělé herecké výkony Gary Coopera (Cena Akademie za mužský herecký výkon v hlavní roli) a Katy Jurado (Cena Akademie, tedy Oscar, za ženský herecký výkon ve vedlejší roli) i vynikající práce ostatních profesí. Zinnemann zde odvážně překročil tradiční půdorys westernu, pohádky o boji dobra a zla. Svým pojetím to byl film spíš evropský - přemýšlivý a psychologizující.

Podařilo se! Tvůrci tohoto malého zázraku Pupa Chromeček (zleva) a Jordán Vobora, členové významné brněnské osady Rowers. Skoro dva roky práce, dva roky nejistoty a překládání termínů. Za nimi zaplněný a rozjásaný parter Lucerny.

Lístky na megakoncert s názvem Hudba z Trampíria v pražské Lucerně jsem zakoupila už na začátku loňského roku. Původně se tahle hudební přehlídka trampských kapel měla odehrát v říjnu 2020, ale mezitím nás převálcoval covid a datum konání se ještě dvakrát změnilo. Naštěstí poslední termín zůstal v platnosti, a tak se v neděli 10.října velký sál Lucerny zaplnil vyznavači kouřových signálů, modrých dálek a trampských písniček. Myslím, že brněnskému Jiřímu Jordánovi Voborovi (společně s muzikantem a manažerem Pupou Chromečkem) v roli pořadatele a spíkra večera při pohledu do publika spadl hodně velký kámen ze srdce.

Hodně kilometrů ve vedru a s plnou bagáží. Málo hospod. Každá se měnila v oázu. Zleva Honza Vyčítal, Jan Plivník Jedlička, Michal Hrdý, Marek Setíkovský

Vzpomínka na Jana Vyčítala (1942 - 2020), muzikanta, textaře, osobitého kreslíře, trampa.

Najednou se Honza ke mně naklonil a řekl jaksi samozřejmou věc –„proč nejedeš s náma?“ Byla středa večer, slezina té množiny mladých kreslířů a výtvarníků v Krušovické hospodě na Pankráci, a v čele stolu Honza Vyčítal. Slavný muzikant a textař, kapelník Greenhorns, ale i neobyčejně talentovaný výtvarník. Guru těch mladíků.

Byla polovina devadesátých let minulého století a já, rodilý Brňan, jsem se přesunul do Prahy jako šéfredaktor a vydavatel kulturní revue …And You, vycházející v češtině a angličtině, a létající na palubách letadel po celém světě. Znamenalo to transfer redakce do Prahy, navazování nových kontaktů, hory rukopisů, které jsem si nosil ke korekturám večer do slavného hostince U Kocoura na Malé straně… A najednou jsem od toho všeho na chvíli utekl. Na jeden večer. Za starým kamarádem Janem Vyčítalem, znali jsme se v té době už dobře třicet let. 

„Ve skříni mám tři obleky a pár kravat, všechny trampské věci mám v Brně“, řekl jsem chabě. Ale v pátek jsem už stál v plně polní na smíchovském nádraží.

Začalo pět krásných let čundrování s Honzou Vyčítalem i těmi jeho divokými mladíky. Dodnes je mi líto, že to skončilo. Dodnes je mi líto, jak to skončilo. Ale tato vzpomínka je krásná. Nabízím vám záznam jednoho letního čundru tam na západ, na čarodějnou říčku Střelu a kraj kolem ní.

Honza Vyčítal zemřel loni v březnu, natáčeli jsme právě se štábem České televize v Austrálii. Ani jsem mu nebyl na pohřbu. Ahoj, Honzo!