V roce 2006 jsem se chystala do Nashvillü na březnový bluegrassový seminář. Týdny předem jsem napjatě sledovala, co se bude během mého pobytu na tamní hudební scéně dít. Dozvěděla jsem se, že v neděli 19. března 2006 bude hrát v Ryman auditoriu Kris Kristofferson. Posunula jsem proto odlet o tři dny dopředu.
Moje místní kamarádka Nancy pro mne přijela v sobotu na letiště s tím, že koncert je beznadějně vyprodaný. Utěšovala jsem ji, že jsem se tam akreditovala již před dvěma týdny, ale byla ve mně malá dušička, neboť mi odepsali, že se pokusí sehnat dva lístky, ale další mail jsem již nedostala.

Slovenské hory, počátek šedesátých let minulého století

Čechošvýcarka Lilly Pavlak žije v té nádherné alpské zemi od roku 1968. Celý život se zabývá hudbou, ve své bluegrassové agentuře dovážela americké kapely do Evropy a po Listopadu české kapely na Západ. Publikuje v odborných časopisech v tuzemsku i v zahraničí, píše v angličtině, němčině, češtině. Její práce byly přeloženy do mnoha jazyků, dokonce i do japonštiny. V Mezinárodní bluegrassové asociaci IBMA se sídlem v Nashville navrhla a obhájila udělení Distinguished Achievement Award  Marko Čermákovi (2006), tutéž cenu za mimořádných přínos pro rozvoj bluegrassové hudby ve světě získala v roce  2011. Je stálou spolupracovnicí Music Open i něčím jako životní souputnicí.  K trampingu přišla velice brzo díky chatě na dnes již zatopené slavné Yokohamě na řece Jihlavce na Třebíčsku.

Jimi Hendrix

 Geniální obouruký kytarista, trochu černoch a trochu indián, syn matky alkoholičky – a už to začíná mít náběh na sociální drama. Jimi byl levák, ale jeho otec to považoval za ďáblovo znamení. Jimi se proto naučil hrát oběma rukama. Znám pár takových kytaristů, ale nikdo z nich nebyl génius.

Bush River, místo konání dvou světových potlachů

Fony Pochop píše z kanadského Vancouveru: „Kamarádi a kamarádky, slíbili jsme vám na letošní listopad konečné rozhodnutí o konání Kanadských letokruhů v příštím roce, takže plníme slib. Protože zatím nedochází k další covidové invazi, rozhodli jsme se, že Kanadské letokruhy budou, a to v termínu 24.-25.června 2023 na Bush River.

Kouzelná noční australská buš na Bombale

Za čtyřicet let se na třech kontinentech konalo deset světových potlachů českých a slovenských trampů. Končí ta éra?

S ideou světových potlachů přišel Pavel Wimpy Nebeský, v Česku šerif významné pražské osady Sovy, který s manželkou Veverkou odešel do kanadského exilu už v roce 1967. Když o rok později přišla první velká vlna emigrace z okupovaného Československa, stali se právě Nebeští útočištěm pro řadu českých trampů, kteří v Severní Americe hledali nový domov.

Jens Krüger, Uwe Krüger, Joel Landsberg.

Po roce přiletěli opět Krüger Brothers do svého bývalého domova ve Švýcarsku. Jejich trio Uwe, Jens a Joel patří již pětadvacet let k absolutní světové špičce americké akustické scény. Tentokrát po dvou a půl letech konečně v originální sestavě s baskytaristou Joelem Landsbergem, který kvůli covidu nemohl cestovat. Vlastně ani oni všichni skoro dva a půl roku nemohli ve Státech vystupovat. Za tu dobu ale natočili asi 700 písní a skladeb na svých středečních Krüger Brothers live, nebo kuchařských show.

Před pěti lety zemřel Wabi Daněk. Připomeneme si ho rozhovorem, který s ním pro Music Open připravil legendární novinář Honza Dobiáš. Rozhovor vyšel k Daňkovým pětašedesátinám. (red.)

Pětašedesát roků, to už jsi skoro pamětník. Nebo ještě ne ?

No, trošku se to váže k tomu, že hodně pamatujeme, ale už si toho zase moc nepamatujeme…

Očekávání ctitelů jedněch z nejrychlejších prstů na současné kytarové scéně bude vyslyšeno. Třetího května zahraje v pražském Foru Karlín americký kytarista Joe Bonamassa, jedna z největších hvězd současné hudební scény, vycházející z bluesrockových kořenů a podnětů klasického rocku. Bude to téměř osm let od chvíle, kdy navštívil Českou republiku naposledy.

Rozhodně není nejznámější, dokonce je známá jen docela málo – ale je to zřejmě nekrásnější písnička, kterou Kapitán Kid napsal. Žádám. Poprvé zazněla na autorské soutěži Porty v severočeských Hostomicích v roce 1971. Znali jsme jen text, který vyšel v Portýru, a melodii, kterou jsme si nesli v uších. Na chodbičce rychlíku z Prahy do Brna jsme s Wabim Daňkem na jednu kytaru, kterou jsme si předávali, tu melodii podkládali akordy. Byli jsme pilní, našli jsme jich víc, než Kid používal, ale tak to s jeho písničkami bylo vždycky – národ si je upravil. Wabi D. tu písničku hrával v soukromí, ale přizpůsobil ji svému naturelu – byla rozvolněnější, folkovější.