Při odkůrování smrků s pořezy v rukou vpravo Wabi Ryvola, vlevo autor tohoto článku. Ranná sedmdesátá léta minulého století, Šumava pod Kaplicí. Wabi má na hlavě typický kulatý klobouček, který později vystřídala legendární džínová kšiltovka.

Na konci šedesátých let začali tehdy mladí osadníci Zlatého klíče s přebudováváním šumavské samoty na později pověstný ranč Fort Hazard. Do značné míry šlo o absolventy slovutné bechyňské keramické průmyslovky, mezi kterými jsou překvapivá jména – vedle Mikiho Ryvoly např. Karel Kryl a Viktor Sodoma, které Miki doučoval ve hře na kytaru, ale i o něco starší herec a režisér Jan Kačer, nebo o něco mladší herec Karel Roden.

Vzpomínka na srpnovou okupaci z pera básníka, recitátora, pedagoga a tehdy v srpnu rozhlasového redaktora

Každý rok kolem výročí srpnových  okupačních dnů  přemýšlím, zda jsem – tenkrát  čtyřiatřicetiletý - v onom legendárním týdnu  neprožil něco jako vrchol života.  Bylo to v severních Čechách, v Litvínově,  kde mne ta zpráva zastihla:  kolem čtvrté 21. srpna  k ránu  mne volal  kolega Honza Dušek z ústeckého rozhlasu:“ Pusť si rádio a rychle přijeď. Já už jsem tady!“  Nebylo těžké pro mne, svobodného mládence, sbalit pár švestek a seběhnout do města na nádraží. Už cestou jsem vnímal, že se děje něco, nač budeme asi jednou vzpomínat. Jak? V dobrém či zlém?  Podnes nevím, co z toho převládá…

Jiří Černý, 25. února 1936 – 17. srpna 2023

Jak médiím oznámil publicista Jan Rejžek, ve čtvrtek 17. srpna zemřel v nemocnici v Praze Jiří Černý, muž pracovitý, mimořádně talentovaný, vážený, ale oficiálními kruhy jaksi trvale přehlížený. S jednou výjimkou – po Listopadu dostal nabídku stát se ministrem kultury ve vládě Petra Pitharta. Jiří tu nabídku nepřijal.

Šestnáctého srpna 1977 byl Elvis Presley nalezen mrtev v koupelně svého sídla Graceland v Memphisu. Ldé z celého světa se pokoušeli vyjádřit, co pro ně tenhle výjimečný zpěvák znamenal. „Před Elvisem nebylo nic“ řekl John Lennon a vystihl tím bonmotem pocit několika generací. Vždyť pro ně s králem rock´n´rollu začínala nová éra prosperující Ameriky.

Když na pátečním setkání se zámořskými kamarády v proslulém Hostinci U Taterů začala Zuzana Reinischová hrát píseň Tvůj bílý šátek, všichni se s chutí přidali.

Před starodávnou chatou Marka Čermáka – zleva autor tohoto textu, Tony,  Marko,  Klárka. Fotila zřejmě samospoušť. Nejsme nestárnoucí, snímek je starý dobře patnáct let.

Naposledy jsem byl na staroslavném brdském Westendu na konci léta roku 1963. S kamarádem Pakinem jsme se pak vraceli z Prahy rychlíkem. Načerno, neměli jsme už ani desetník, ty ještě existovaly a měly svou cenu. V Kolíně jsme byli vysazeni, ale šlo to bez řečnění, železniční policie, pokut... Průvodčí s námi zůstal na plošině a v Kolíně nám mlčky otevřel dveře. Bylo to fér - zamávali jsme mu a on taky zvedl ruku.

Ukázka z knihy vzpomínek na Jana K. Čapka, lapidárně nazvané Krisťák

Šerif naší trampské osady Zlatý horizont, složené z odrostlých členů Foglarova oddílu, mě jednou vytáhl do restaurace v pražských Riegrových sadech, kde se pod názvem Camp Club odehrávaly pravidelné trampské večery. Na pódiu hráli Greenhorni. Kromě nich zde vystupovali trampové – osada Sovy, Scarabeus, Mohykán, trio K. T. O. aj., vše vtipně provázel Ivo Livonec.

O připravované výstavě v Ratajích nad Sázavou píše obětavý kurátor Ota Kmínek

No, co vám budu povídat... Před rokem jsem se prostřednictvím Facebooku, toho amerického vynálezu, seznámil s pánem ze Středního východu. S Panem kreslířem (s velkým P) Seyranem Caferlim. Z dalekého Ázerbájdžánu. O této zemi toho trochu vím, neb jsem si na základce, coby pionýr, asi tři roky psal s pionýrem z Baku.

Sedmnáct dní plných koncertů a divadelních představení opět nabídne festival Prázdniny v Telči, který letos odstartuje v pátek 28. července. Na pěti festivalových scénách vystoupí více než stovka hudebníků, především kultovních folkových jmen jako je Druhá Tráva & Bratři Ebenové, Karel Plíhal nebo Vlasta Redl. Scénu na Panském dvoře letos oživí Mňága & Žďorp, Monkey Business a Tata Bojs.