Vzpomínka na srpnovou okupaci z pera básníka, recitátora, pedagoga a tehdy v srpnu rozhlasového redaktora

Každý rok kolem výročí srpnových  okupačních dnů  přemýšlím, zda jsem – tenkrát  čtyřiatřicetiletý - v onom legendárním týdnu  neprožil něco jako vrchol života.  Bylo to v severních Čechách, v Litvínově,  kde mne ta zpráva zastihla:  kolem čtvrté 21. srpna  k ránu  mne volal  kolega Honza Dušek z ústeckého rozhlasu:“ Pusť si rádio a rychle přijeď. Já už jsem tady!“  Nebylo těžké pro mne, svobodného mládence, sbalit pár švestek a seběhnout do města na nádraží. Už cestou jsem vnímal, že se děje něco, nač budeme asi jednou vzpomínat. Jak? V dobrém či zlém?  Podnes nevím, co z toho převládá…

Jiří Černý, 25. února 1936 – 17. srpna 2023

Jak médiím oznámil publicista Jan Rejžek, ve čtvrtek 17. srpna zemřel v nemocnici v Praze Jiří Černý, muž pracovitý, mimořádně talentovaný, vážený, ale oficiálními kruhy jaksi trvale přehlížený. S jednou výjimkou – po Listopadu dostal nabídku stát se ministrem kultury ve vládě Petra Pitharta. Jiří tu nabídku nepřijal.

Šestnáctého srpna 1977 byl Elvis Presley nalezen mrtev v koupelně svého sídla Graceland v Memphisu. Ldé z celého světa se pokoušeli vyjádřit, co pro ně tenhle výjimečný zpěvák znamenal. „Před Elvisem nebylo nic“ řekl John Lennon a vystihl tím bonmotem pocit několika generací. Vždyť pro ně s králem rock´n´rollu začínala nová éra prosperující Ameriky.

Když na pátečním setkání se zámořskými kamarády v proslulém Hostinci U Taterů začala Zuzana Reinischová hrát píseň Tvůj bílý šátek, všichni se s chutí přidali.

Před starodávnou chatou Marka Čermáka – zleva autor tohoto textu, Tony,  Marko,  Klárka. Fotila zřejmě samospoušť. Nejsme nestárnoucí, snímek je starý dobře patnáct let.

Naposledy jsem byl na staroslavném brdském Westendu na konci léta roku 1963. S kamarádem Pakinem jsme se pak vraceli z Prahy rychlíkem. Načerno, neměli jsme už ani desetník, ty ještě existovaly a měly svou cenu. V Kolíně jsme byli vysazeni, ale šlo to bez řečnění, železniční policie, pokut... Průvodčí s námi zůstal na plošině a v Kolíně nám mlčky otevřel dveře. Bylo to fér - zamávali jsme mu a on taky zvedl ruku.

Ukázka z knihy vzpomínek na Jana K. Čapka, lapidárně nazvané Krisťák

Šerif naší trampské osady Zlatý horizont, složené z odrostlých členů Foglarova oddílu, mě jednou vytáhl do restaurace v pražských Riegrových sadech, kde se pod názvem Camp Club odehrávaly pravidelné trampské večery. Na pódiu hráli Greenhorni. Kromě nich zde vystupovali trampové – osada Sovy, Scarabeus, Mohykán, trio K. T. O. aj., vše vtipně provázel Ivo Livonec.

O připravované výstavě v Ratajích nad Sázavou píše obětavý kurátor Ota Kmínek

No, co vám budu povídat... Před rokem jsem se prostřednictvím Facebooku, toho amerického vynálezu, seznámil s pánem ze Středního východu. S Panem kreslířem (s velkým P) Seyranem Caferlim. Z dalekého Ázerbájdžánu. O této zemi toho trochu vím, neb jsem si na základce, coby pionýr, asi tři roky psal s pionýrem z Baku.

Sedmnáct dní plných koncertů a divadelních představení opět nabídne festival Prázdniny v Telči, který letos odstartuje v pátek 28. července. Na pěti festivalových scénách vystoupí více než stovka hudebníků, především kultovních folkových jmen jako je Druhá Tráva & Bratři Ebenové, Karel Plíhal nebo Vlasta Redl. Scénu na Panském dvoře letos oživí Mňága & Žďorp, Monkey Business a Tata Bojs.

Áda Vodrážka s kanadskou manželkou Jacgueline

Sto jedenáct svíček by bylo letos zaplálo při vzpomínce na jubileum Ády Vodrážky, někdejšího člena legendárních Westmenů a autora jedné z nejpopulárnějších trampských swingovek, kterou známe pod názvem Šilhavý mariňák. Tahle písnička se rychle rozšířila mezi vyznavači kouřových signálů, ale bez problémů přeskočila i na oficiální pódia a kotouče tehdejších černých vinylových desek.