Vzkazy

  • Babické písničky 2023

    Přijměte srdečné pozvání do restaurace v Babicích u Rosic, kde se v místním sále za účasti milých hostů v sobotu 1. dubna 2023 od 17,55 hodin uskuteční 53. ročník Babických písniček

    Celý článek...  
  • Letokruhy aneb poselství Wabiho Ryvoly

    Kamarádi a kamarádky, přijďte v pátek 31. 3. 2023 na Musilku v Brně- Husovicích. Od 19 hodin si zde v podání mnoha hostů můžete poslechnout písně trampského barda v pořadu Letokruhy aneb poselství Wabiho Ryvoly

    Celý článek...  
  • Masopustní pranostiky

    • Masopust na slunci, pomlázka v senci.
    • Konec masopustu jasný, len krásný.
    • Krátký masopust, dlouhá zima.
    • Masopust na mrazu, někdo přijde k úrazu.
    • Teče-li v úterý masopustní voda kolejem, bude úrodný rok na len.
    • Je-li rybník na masopustní úterý zamrzlý, čeká nás neúroda po celý rok.
    • Jedí-li se koblihy na slunci, budou se malovaná vejce jíst na peci.
     
  • České masopustní tradice

    Masopust - čas rozpustilých maškar, venkovských tancovaček, zpěvu, zabijaček a s nimi spojeného popíjení a hodování.

     

    Pojem masopust má v dnešní době hned několik různých významů. Většina lidí si pod tímto názvem představí dlouhé slavnostní období mezi Vánocemi a začátkem postní doby, které trvá od svátku Tří králů až do Popeleční středy. Jiní pak jako masopust označují třídenní svátek, jenž se slaví na konci masopustního období, tedy pouze masopustní neděli, pondělí a úterý.

    Jak je patrné již ze samotného názvu, slovo masopust má původ ve slovním spojením „opustit maso“. Pravděpodobně se jedná o doslovný překlad románského výrazu, což dokazuje třeba italský název carnevale, který vznikl ze slov carne neboli maso a levare neboli odložit. Do češtiny se pak tento výraz dostal hned ve dvou podobách, a to jako masopust a také jako převzaté slovo karneval.

    Zatímco někteří lidé mají dojem, že masopust souvisí se slovem půst, ve skutečnosti jde o pouhou shodu náhod. Výraz půst totiž vznikl ze starohornoněmeckého slova fasta, jež znamenalo „být v odříkání pevný“ či „postit se“. Slovo karneval ovšem může pocházet také ze starořímského odkazu na boha Bakcha, tedy z výrazu carrus navalis, nebo třeba z francouzského caramantran (caréme entrant).

    V dnešní době se můžeme setkat s mnoha různými názvy pro poslední tři dny období masopustu, které se vždy pojí s konkrétním místem nebo oblastí. Že masopustní doba končí, tak naznačuje celá řada výrazů, jako jsou ostatky, vostatky, končiny, fašank, šibřinky, voračky, voráčí nebo obecně karneval. Na severovýchodě Čech, kde oslavy probíhaly pouze poslední den před Popeleční středou, pak převládaly výrazy jako masopustní úterý či masopustní úterek.

     

    Letos připadá začátek masopustu na svátek Tří králů, což je 6. leden. Pokud jde o termín masopustu jako takového, masopustní neděle se slaví 19. února 2023, masopustní pondělí připadá na 20. února 2023 a masopustní úterý vychází na 21. února 2023. O den později (22. února 2023) pak následuje Popeleční středa.

     

    Ačkoliv masopustní období začíná prakticky již po svátku Tří králů, česká tradice odkazuje především na oslavy, které se konaly až během posledních tří dnů, tedy od masopustní neděle do masopustního úterý, nebo těsně před nimi.

     

    Tučný čtvrtek

    Příprava na masopustní oslavy tradičně začínala již ve čtvrtek před masopustní nedělí. Během tohoto dne se chystalo vše, co bylo následně zapotřebí, jako byla například tradiční domácí zabijačka prasete na vesnici. Vzhledem k tomu, že podle pověr měli lidé v tento den jíst a pít co nejvíce, aby byli celý následující rok při síle, říkalo se mu tučný čtvrtek nebo také tučňák. Klasickým pokrmem pak bylo knedlo-zelo-vepřo.

     

    Masopustní neděle

    Začátek hlavních oslav se konal na masopustní neděli, která se vždy nesla ve znamení zábavy, tancovaček, hodování a všeobecného veselí. Někdy se jí proto přezdívalo také neděle taneční, přičemž oblíbené byly především jalové hody, které pořádaly ženy. Ty si zaplatily muzikanty i hospodu, aby si zde mohly uspořádat zábavu samy pro sebe.

     

    Masopustní pondělí

    Tancovalo se samozřejmě také na masopustní pondělí. Na rozdíl od předchozího dne však tentokrát mezi oblíbené masopustní zvyky patřily mužovské bály, které byly určené pouze pro ženaté a vdané, takže na ně svobodná chasa neměla přístup. Na těchto bálech se při tanci hojně vyskakovalo, jelikož lidé věřili, že jak vysoko selka vyskočí, tak vysoko jí v následujícím roce poroste obilí, len nebo třeba konopí.

     

    Masopustní úterý

    Vrcholem masopustních oslav, hodování a všeobecného veselí bylo každoročně masopustní úterý, kdy se na cestu vesnicí nebo městem vydal tradiční průvod maškar. Lidé v nejrůznějších maskách obcházeli stavení, přičemž nesměli vynechat žádný dům. Všude se tedy zastavovalo, zpívalo, hrálo, tancovalo, a jelikož nechybělo ani malé pohoštění pro maškary, všichni popíjeli a ochutnávali, co hrdlo ráčilo, díky čemuž se rozpustilost průvodu ještě zvyšovala.

    Samotná obchůzka po jednotlivých staveních, ale také dodržování dalších oblíbených tradic vždy záviselo především na místě, kde se masopustní oslavy pořádaly. Loučení s masopustem se někde znázorňovalo průvodem s márami, na nichž byl uložen masopust v podobě figuríny, živé postavy, nejbujařejší masky nebo třeba jako basa. Před celou vesnicí se následně konal soud, kde byl masopust odsouzen a veřejně popraven.

    Masopustní zábava pak většinou končila úderem půlnoci, kdy ponocný zatroubil na roh a rychtář nebo někdo z radních vyzval veselící se dav, aby se všichni v klidu rozešli do svých domovů, protože nastala Popeleční středa a s ní i přísný čtyřicetidenní půst před blížícími se Velikonocemi. Dříve totiž lidé věřili, že pokud budou v tanci pokračovat i přes půlnoc, objeví se mezi nimi ďábel, a to nejčastěji v podobě cizince v zeleném kabátku.

    Na některých místech se masopust o půlnoci ukončoval „pochováním basy“, což symbolizovalo skutečnost, že během postní doby si hudebníci na své nástroje nezahrají a na nějakou dobu končí také taneční veselice, nebo dokonce pochováním boha Bakcha. Druhý den ráno se pak ještě naposledy jedly mastné rohlíky s mlékem či kávou, ale oběd už býval přísně postní.

     

    Popeleční středa

    Na Popeleční středu lidé chodili do kostele pro popelec, což je označení pro znamení kříže, které kněz na čelo uděluje věřícím prostřednictvím posvěceného popela. Tímto dnem také začínalo postní období a na čtyřicet dnů utichalo všeobecné veselí. Pouze na několika málo místech lidé dodržovali také „pytlový čtvrtek“, tedy čtvrtek po Popeleční středě, kdy se dojídaly poslední zbytky z masopustních hodů a všechno se takzvaně zpytlovalo.

     
Dnes má svátek Hynek Zítra má svátek Nela

Štrbské pleso 1952. T.O. Manila s českými kamarátmi

Na Music Open som si prečítala článok Krvavý potlach na severu... Zaujala ma časť, kde sa píše o krvavejšom, brutálnejšom celoštátnom potlachu v r. 1960 v Hrabušiciach na Slovensku. Skutočnosť bola taká, že potlach začiatkom augusta pred 62 rokmi nebol krvavo potlačený a vlastne ani vôbec nešlo o potlach.

 Vďaka stretnutiam Tramp clubu Bratislava, kde sa pravidelne raz mesačne stretávame trampi a kamaráti vo veku 40 až vyše 90 rokov, sa poznám aj s trampami zo starých bratislavských osád. Svoje osady zakladali a vyrážali na vandre od prvej polovice minulého storočia. Ich spomienky, fotografie a zápisky z kroník sú pre mňa zdrojom poznatkov pri zaznamenávaní histórie trampingu z čias ich mladosti.

Jeden z nich - Andy (nar. 1933) z T.O. Manila ma pred pár rokmi oslovil, že by rád dal na pravú mieru ako to bolo s údajným surovým zásahom a rozohnaním potlachu v Hrabušiciach. Roky o tom čítal a počul rôzne zveličené aj nepravdivé vyjadrenia. On ale tieto udalosti zažil. Nemal vôbec dôvod zastávať sa vtedajších mocných, ale chcel vyvrátiť nepravdivé fámy. Urobila som s ním rozhovor a napísala článok. V ňom Andy priblížil pozadie udalostí. Tieto spomienky aj boli uverejnené v slovenských trampských časopisoch Severka a Trampský spravodaj. Ako to teda bolo?

Bratislavská trampská osada Manila (zal. v r. 1947) začala chodievať na letné prázdninové či dovolenkové vandre do Vysokých Tatier a do Slovenského raja. V lete 1952 začali dovolenku na Štrbskom plese. Stretli tu trampov z Čiech aj Moravy. Skamarátili sa tam so Šlajfom a Tonym Koukalom z Prahy, s Usmanom a Renáčom z Brna a ďalšími.

Miestny správca im vtedy dovolil zatáboriť na ostrovčeku na plese, kam si nanosili drevo na oheň. Večer si urobili „svätojánske ohne“ – zapálili sviečky, dali ich do prázdnych pohárov od piva a tie vložili do člna. Takto aj s gitarami sa plavili po jazere. Tak krásne hrali a spievali trampské pesničky, že o desiatej večer ich zo zotavovne na brehu ampliónom vyzývali zamestnanci, aby už skončili, lebo pacienti nechcú za ten svet ísť spať!

Vznikli priateľstvá a tak každý ďalší rok už plánovali letný vander opäť spolu. Tatry ale boli pre nich pridrahé. Niekto z partie povedal, že pozná výborné miesto na táborenie pri Spišskej Novej Vsi. Vlakom alebo stopom pricestovali do Hrabušíc. Na konci tejto dediny bol drevený most cez  rieku Hornád a za ním kúsok hore doprava veľká lúka. Dobrý prístup, blízkosť rieky, možnosť kúpania sa, kemp vhodný na postavenie stanov a hranie pri večerných ohňoch. A možnosť každodenných výletov do okolia - najmä kaňony Slovenského raja.

To všetko viedlo k tomu, že toto táborisko Maniláci s blízkymi kamarátmi zo Slovenska, Čiech a Moravy každoročne navštevovali. Termín stretnutí – nie potlachov, býval na začiatku augusta. Dátum vždy stanovili medzi sebou ústne. Vzájomná dohoda bola, že o tomto mieste a stretnutiach na ňom sa nebudú ďalej rozširovať a ak si niekto niekoho nového privedie, ručí za neho.

Napriek tomu sa v lete 1960 dostalo „von“, že sa pri Hrabušiciach na lúke bude konať veľký potlach Čechov, Moravákov a Slovákov. Hoci vtedy nebol internet ani mobily a telefón doma mal málokto, nepravdivá správa sa šírila veľkou rýchlosťou po celej republike. A ešte so zaručenou informáciou, že ide o veľký celoštátny potlach. Preto začali prvý augustový víkend prichádzať do Hrabušíc davy trampov.

 

Stop - s gitarou Cassidy, biela košeľa Dave, vpravo Usman z Brna

Osada Manila v daný termín začala dovolenku v Tatrách a potom sa presunuli na tradičné stretnutie na lúku za Hrabušicami.

Ku koncu týždňa sa na ňu ale začalo schádzať veľa trampov z rôznych kútov republiky. Všetci tvrdili, že prišli na veľký potlach. Andy s kamarátmi už vedeli, že je zle. V tých časoch ak sa nejaký potlach konal, tak to muselo byť tip – top: určený organizátor, rozoslané pozvánky, pripravené táborisko, nachystané drevo. A nič také sa samozrejme nepripravovalo. Pochopili, že miesto a čas ich letnej sleziny boli vyzradené. Príliš veľa ľudí, hliadky na stanici, pri krčmách či obchodoch im neboli po vôli a tak sa rozhodli odísť. Nikto ich ale nevypočúval, nebil ani neprenasledoval.

Veľký počet a pohyb stoviek trampov z Čiech, Moravy a Slovenska smerujúci do malej dedinky samozrejme nemohol ujsť pozornosti príslušníkom Verejnej bezpečnosti (VB). Keď sa už na lúke a v okolí  pohybovalo množstvo mladých, podobne vystrojených ľudí a ďalší stále prichádzali, hliadky začali zastavovať prichádzajúcich trampov, bola zapojená aj armáda. Kontrolovali doklady, zisťovali odkiaľ a prečo trampi prišli. Nikoho však nezbili ani nezatkli. Keď sa tieto opatrenia VB rozniesli, mnohí trampi, sa snažili radšej kontrole vyhnúť a na hrabušickú lúku ani nešli. Väčšina z nich si totiž tak ako Manila prišla spojiť potlach aj s letnou dovolenkou. Zamierili  radšej na vander na iné miesta v Slovenskom raji, prípadne ďalej, kde potom zostali niekoľko dní, kým kontroly neprestali. Takže na údajný potlach mnohí ani nedorazili, iní sa po kontrole vrátili domov. Ale to sa už do sveta rozniesla ďalšia zaručená správa, že celoštátny potlach sa nekonal, lebo ho krvavo potlačila a rozohnala bezpečnosť s vojskom.

Trampi, ktorí pokračovali na vander do vzdialenejších miest postretali ďalších „utečencov“. V niektorých prípadoch tak vznikli nové priateľstvá, tak ako Šoc a jeho osada Desperádo Bratislavy. Do Hrabušíc prišli stopom. Keď videli čo sa deje opustili preplnenú lúku za mostom. Na druhý deň pri výstupe na Kláštorisko ich kontrolovali vojaci, ale chceli len vidieť občianske preukazy a pustili ich ďalej. V Slovenskom raji sa potom zoznámili s Tonym Linhartom a jeho osadou Mantrap z Prahy a kamarátstvo pretrvalo desaťročia. Neskôr osada Manila prestala na lúku za mostom cez Hornád chodiť. Stala sa totiž miestom pionierskych táborov a zrazov SZM.

Pri rozhovore s Andym ma zaujalo, že napriek obmedzenému spôsobu komunikácie tej doby v porovnaní s dnešnou, trampi si dokázali veľkou rýchlosťou odovzdávať informácie. Aj keď v tomto prípade boli nepravdivé a pretrvávajú dodnes. Verím, že tento článok prispeje k tomu, aby čitateľovi priblížil skutočné udalosti zo začiatku augusta v r. 1960 v Hrabušiciach.

Spomienky Andyho T.O. Manila a Šoca z T.O. Desperádo v roku 2015 + dodatok napísala Andy Bábovka – Andrea Benčová, T.O. Pohoda Karlova Ves Bratislava, október 2022


 

Foto: archiv Andy a Šaman Myšina, obaja T.O. Manila

 

Foto týdne

Jste náš host číslo

8693960

Melanž

  • Masopust ve světě

    Bujaré masopustní hodování a veselí není pouze doménou českých měst či vesnic, jak by si někteří lidé mohli myslet. A i když se to možná zdá nepravděpodobné, oslavy tohoto svátku se zdaleka neomezují jen na evropský kontinent. Své místo si totiž masopust našel i v mnoha zahraničních zemích, a to včetně těch exotických, kde lidé tento oblíbený zvyk udržují v podobě velkolepých karnevalů.

    Ačkoliv se v cizině masopustní zvyky a tradice značně liší od těch našich a původní smysl masopustu se na některých místech více či méně vytrácí, to nejdůležitější zůstává stejné bez ohledu na to, kde se masopust koná. Žádné masopustní veselí se totiž neobejde bez hudby, tance, šílených masek a dobrého jídla. A zdá se, že karnevaly jsou každoročně ještě bujařejší, barevnější a divočejší než kdy dříve.

     

    Karneval v Benátkách

     

     

    Všechny katolické země dnes slaví masopust ve stejných dnech. V minulosti pak byl nejslavnějším karnevalem jistě ten, který se konal v italských Benátkách. Jeho počátky sahají až do 11. století, kdy se po městě proháněly tradiční masky italské komedie, díky kterým byly úzké uličky opředeny tajemnou atmosférou.

    Slavnostní zahájení karnevalu má každoročně na starosti anděl, který se v přestrojení snáší na laně k Dóžecímu paláci, kde se následně pozdraví s pánem města a se všemi jeho dvořany. Pak už nic nebrání započetí veselých oslav, kterých se účastní rej bohatě zdobených kožených, skleněných, porcelánových či papírových masek, z nichž každá má svůj osobitý příběh a styl.

    Původní masky bývaly spíše jednoduché a jejich zdobení se přidávalo pouze z praktických či symbolických důvodů. Dnes se však ulicemi Benátek prohání ručně malované masky plné drobných detailů, které jsou zdobené peřím, korálky nebo třeba flitry. Mezi oblíbené typy masek, bez nichž si už nikdo karnevalové veselí nedokáže představit, patří Bauta, Colombina, Dáma, Němý sluha, Harlekýn, Blázen nebo třeba Morový doktor.

     

    Karneval v Německu

    Pestré masopustní tradice dodržují i v sousedním Německu. Mezi nejoblíbenější patří karneval v Kolíně nad Rýnem, který tamější obyvatelé označují za páté roční období. Jeho velkolepé oslavy zde totiž mají dlouhou historii, konají se již téměř 200 let a místní jsou na své město patřičně hrdí. Z toho důvodu karnevalové veselí každoročně doprovází výkřiky „Kölle Allaf!“, což v překladu znamená „Kolín nade vše“.

    Oslavy začínají již ve čtvrtek, kdy se koná tradiční Karneval žen. Již od rána tak můžete na ulicích potkat mladé dívky, vdané paní i starší dámy v noblesních či bláznivých kostýmech, které si v tento den mohou dovolit tropit různé vylomeniny. Nejoblíbenější z nich je stříhání kravat kolemjdoucím mužům, kterým nezbývá nic jiného než se s tímto žertíkem smířit.

    Karnevalová sobota je spojená s průvodem vojenských sborů v pestrých barvách a s večerní přehlídkou duchů, v neděli patří ulice rozpustilému zástupu škol, klubů, městských čtvrtí i různých spolků a během růžového pondělí vládu nad městem převezme karnevalový princ. Zábava vrcholí slavnostním průvodem, kdy se ulice zaplní tisícovkami tanečníků na alegorických vozech, kteří rozdávají sladkosti, květiny nebo polibky.

     

    Bujaré oslavy v Brazílii

    Z Evropy, kde se masopust poprvé objevil a kde je dnes známý hlavně jako karneval (nebo carnival), se díky kolonizaci později rozšířil také na americký kontinent. Tam se tato tradice ujala, ačkoliv je dnes povětšinou spojená spíše s konkrétními dny, kdy se hoduje a tančí, než s masopustním obdobím jako takovým.

    Nejznámějším a také nejvelkolepějším karnevalem na světě je momentálně karneval v brazilském Riu de Janeiru, kde se pořádá pětidenní festival spojený s obrovskými průvody, během kterých jihoamerická metropole ožívá hudbou a tancem. Populární jsou především pestrobarevné kostýmy ozdobené peřím a třpytivými doplňky, ale i spoře oděné latinskoamerické krásky.

    Krásné a často i bláznivé masky projíždějí městem na velkolepých alegorických vozech, na nichž se tanečníci vlní do rytmu samby. Na pouličním jevišti jménem Sambodromo pak vypukne soutěž o nejlepší taneční skupinu. Ta, která vyhraje a získá si přízeň davu, se pak může po zbytek roku těšit obdivu a všeobecnému uznání, než další masopustní karneval přinese nového vítěze.

     

    Další oblíbené světové karnevaly

    Karnevalová zábava má své místo i v dalších městech, která se každoročně předhánějí v tom, jak nádherné, šílené či bláznivé masky se zde objeví a co nového masopustní veselí přinese. Druhým největším karnevalem hned po tom v Riu je karneval v Santa Cruz de Tenerife, který má každoročně jiné téma a je vyhlášený hlavně díky extravagantním kostýmům, výstředním účesům či alegorickým vozům s živými obrazy.

    Specifické jsou pak oslavy masopustu v severoitalském městě Ivrea, které se v průběhu několika dní před začátkem postního období mění v bitevní pole. Nebojuje se zde však se zbraněmi. Účastníci soubojů používají pomerančovou šťávu, což odkazuje na zábavu mladých dívek, které v minulosti na své vyvolené procházející městem házely pomeranče, aby si jich tito muži všimli.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz