Fredy Schubert, tramp a dobrodruh, v maďarském úseku Dunaje

„S překvapením jsem se ve Fredyho knížce dočetl o úplně stejných věcech, kterými jsem se i já kdysi musel zabývat při svých dávných výpravách. Byl jsem ale i trochu popuzen: jak to, že nenapadlo mě, ale jeho, psát tak krásně třeba o tom, v čem nosit věci na zádech, v čem a jak přečkat na vandru noc, čím si svítit a v čem uvařit jídlo a čaj, o dalších pro poutníka veledůležitých věcech. Jeho vyprávění se musí líbit všem, kdo pěšky, na lyžích nebo na kole putovali horami a rovinami, kdo pluli po řekách. Trampům, skautům vodním i suchozemským, woodcrafterům“, napsal český zoolog, publicista, spisovatel a cestovatel Miloslav Nevrlý.

Inženýr Alfred Schubert (1941) je totiž pozoruhodný člověk. Dlouholetý pracovník památkové péče, který jako tenťák sjezdil s cirkusem země Sovětského svazu, tramp a vodák, talentovaný muzikant, výrazný člen intelektuální trampské hudební skupiny Podobni zvěři. A nyní i spisovatel. S puvoárem historika a s pomocí mnoha konzultací nejčastěji u malých lesních ohýnků shromáždil ohromující množství faktů a příběhů. Fredy není fabulátor, on si příběhy nevymýšlí, on je prožil. Měl jsem to štěstí párkrát u takového malého ohníčku s Fredym sedět.

Rumunsko, Transylvánské Alpy, zřejmě šedesátá léta minulého století. Zprava Marko Čermák, Fredy Schubert, kamarádi. Někdo snad ten obrázek vyvěsil ve škole na nástěnku v den výročí Slovenského národního povstání

Knižní výsledek se jmenuje Stopou toulavou a vydán byl rodinným nakladatelstvím Klika. Na 144 stranách shrnuje třináct oddílů, pojmenovaných po Fredyho oblíbených písničkách – Holá zem stačí mi k mému spaní, Do stanu pěknice mokrá mi vklouzla, Na pánvi slanina hladově syčí… A zde pár velmi zkrácených motivů z knihy:

O trampování na kole. „S heslem „cesta mužů vede brodem“ na rtech jsme rádi překonávali mělké potoky a říčky. Museli jsme se pořádně rozjet, vyhodit obě nohy do vzduchu a při výjezdu se zase rychle trefit do pedálů, aby kolo neztratilo rychlost. Kdysi jsem se poblíž Neustupova zdržel fotografováním a doháněl osadu. Polní cesta křižovala potok, vedle brodu byla lávka pro pěší. Brod se nezdál být mělký, spíš naopak, ale stopy kol k němu zřetelně směřovaly a na druhé straně zase vycházely ven z vody. Kde projeli ostatní, projedu i já!  Co nejvíc jsem se rozjel. Nebylo mi to nic platné. Dojel jsem sotva doprostřed brodu (…)“  Pointa? Smíchy se prohýbající kamarádi převedli kola po lávce a s chutí vytvořili z obou stran brodu falešnou stopu…

V opuštěném domě. „Opuštěný dům vypadal dost strašidelně. Od Marka Čermáka jsme věděli, že jsou v něm kamna, ale nejsou zapojená do komína. Musel na nás být dost zajímavý pohled, když jsme s dlouhýma rourama na ramenou stoupali do zasněženého svahu. Čekala nás spousta práce. Uklidit nejzachovalejší místnost, ucpat okna, z prken sestavit lavice a z vysazených dveří stůl, propojit kamna s komínem a zatopit. Když už začalo být útulno, objevili se dole pod strání opozdilci. Přicházeli k hotovému dílu. V tu chvíli jsme všichni měli stejný nápad. Rychle jsme zamaskovali dveře do vyhřáté místnosti celtami a usadili se ve vedlejší místnosti, v nevlídné ratejně s rozbitými okny a napůl opadanou omítkou.

Nebylo v ní o moc tepleji než venku. Ukázali jsme kamarádům opuštěný plech v rohu místnosti a vysvětlili jim, že kamna si zřejmě někdo odnesl. S láhví rumu že tu musíme nějak přežít. Muži nasadili drsný výraz a zakrývali rozpaky hrubými slovy. Dívky mlčely a jejich oči posmutněly (…)“

Knížku Stopou toulavou můžete stále ještě dostat v knihkupectví Luxor na pražském Hlavním nádraží. Objednat si ji můžete i na internetu - při zadání hesla kniha Stopou toulavou ji několik firem, např. Alza nebo Megaknihy, nabízí levněji s dodáním do zásilkovny. Krásný dárek k Vánocům.

A pak do děje vstoupil pozoruhodný spoluautor – písničkář, trampský klasik a výtvarník Miki Ryvola, ročník 1942.

(pokračování)