Dnes má svátek Aleš Zítra má svátek Vincenc

Willie Nelson se svou sestrou Bobbie

V písních Willieho Nelsona se už dlouho objevuje černý humor, zejména pokud jde o téma smrti. V posledním desetiletí tento humor ještě přitvrdil. V roce 2018 napsal text "Heaven is closed and hell's overcrowded" (Nebe je zavřené a peklo přeplněné). V témže roce napsal: "Nechci být posledním stojícím mužem." Nelson řekl, že často píše o smrtelnosti ze dvou důvodů: Za prvé:  je to aktuální téma. Za druhé: "V průběhu let mi přicházeli a odcházeli přátelé. Člověk začne přemýšlet o tom, co to všechno znamená. Věřím v reinkarnaci."

Přesto Nelsona v uplynulém roce zasáhl jeden odchod obzvlášť silně. Ve věku 91 let zemřela jeho starší sestra Bobbie Nelsonová, s níž si byl od dětství mimořádně blízký a která hrála v jeho kapele od začátku 70. let. "Byla neuvěřitelná," řekl Willie. "Naučil jsem se spoustu věcí o tom, co dělám, jen tím, že jsem vedle ní seděl na stoličce u klavíru, když mi bylo sedm nebo osm let, snažil jsem se dělat to, co ona, a nikdy jsem to nedokázal tak dobře jako ona. Uměla číst a psát noty a byla lepší muzikant než já."

Nelson si loni prošel vlastním zdravotním strachem - z Covidu. "Málem jsem umřel," řekl a nasadil tón, který ukazuje, že je z té zkušenosti stále otřesený. "Je to zlá věc." Přesto se dva týdny poté, co se uzdravil, vrátil na turné a hrál ve venkovních areálech, aby zůstal v bezpečí. Nemožnost koncertovat po většinu pandemie byla těžká pro všechny hudebníky, ale pro Nelsona to bylo čiré utrpení. Tak moc toužil po návratu na turné, že se občas toužebně díval na svůj tourbus odstavený u jeho domu nedaleko Austinu. "Někdy jsem tam chodil a seděl na něm," řekl. "Tam se cítím dobře."

Nelsonova celoživotní oddanost práci nevysvětluje jen jeho tvůrčí dlouhověkost, ale také to, jak vůbec prorazil. Narodil se v roce 1933 v době velké hospodářské krize, psal písničky od svých deseti let a prodával je už jako teenager. Přesto se jeho tvorba dostala do povědomí až po třicítce, zpočátku prostřednictvím coververzí jeho skladeb od zavedených hvězd, jako byli Roy Orbison, Patsy Cline nebo Ray Price. Superhvězdou - jako samostatný interpret i jako interpret mimo svět country hudby - se stal až po čtyřicítce, počínaje alby jako Red Headed Stranger v roce 1975. "Upřímně řečeno, říkal jsem si, co tomu sakra bránilo tak dlouho!" řekl se smichem

Skutečnost, že se nikdy nedržel jednoho žánru, pomohla Nelsonovi získat a udržet si po léta neuvěřitelně široké publikum. Jeho nejprodávanější album Stardust z roku 1978 bylo sbírkou standardů s klasickými díly autorů jako Irving Berlin a George Gershwin. "Zpíval jsem prakticky všechny možné věci," řekl Nelson. "Dobrá písnička je dobrá písnička."

Jeho vztah k rock'n'rollovému cítění, a tím i k jeho masovému publiku, získal velkou podporu díky přátelství se zesnulým Leonem Russellem. Právě Leon pomohl Nelsona inspirovat ke zdokonalení jeho postavy psance, která vyjadřovala jeho nechuť ke konvencím nashvillské hudební scény a zároveň dokonale ladila s rebelskou povahou rock'n'rollu. Obě hvězdy spolu dokonce v roce 1979 natočily album One for The Road, které se stalo zlatým. "Leon byl pro mě nesmírně důležitý," řekl Nelson. "Byl to nejlepší bavič, jakého jsem kdy viděl. Byl to také první člověk, kterého jsem viděl házet klobouk do publika. Ten nápad jsem mu hned ukradl!"

Navzdory tomuto spojení byl Nelson překvapen, když se dozvěděl, že by mohl být uveden do Rock and rollové síně slávy. "Vyrazilo mi to dech," řekl. "To, že vůbec vědí, kdo jsem, je pro mě fantastické."

Jeho vstup do Síně slávy bude posledním triumfem v tomto významném, devadesátém roce jeho života. Nelson zároveň řekl, že ho jeho věk nijak nezastrašuje. "Norman Lear je můj dobrý přítel a právě oslavil 100 let. Říkal jsem mu: 'Normane, slyšel jsem, že věk není nic jiného než číslo, nemám pravdu? A on na to: 'Jo, je to jenom číslo.' A to mi stačí."

"Budu jeden z nejstarších parchantů," dodal Nelson s úsměvem. "Ale dokud se budou lidi ukazovat, tak já taky."

 

Zdroje : https://parade.com/…Vdo, informace z FB W. Nelsona, jeho fan page, archív autorky

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Foto týdne

Jste náš host číslo

9555606

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz