Vzkazy

  • Čeští lednoví jubilanti

    * 16. 1. 1931 se narodil Vladimír Škutina, humorista, publicista, spisovatel

     

    * 16. 1. 1941 Marie Zábranská – výtvarnice, manželka významného českého ilustrátora Adolfa Zábranského, zakládající členka skupiny pražských výtvarnic Femina. Za svoji celoživotní tvorbu obdržela Cenu Evropského kruhu umění Franze Kafky (2009) a Aliance Salvadora Dalí (2011).

     

    * 17. 1. 1941 se narodil Vašek Souček, novinář, glosátor. moderátor, dlouholetý člen a speaker kapely Lokálka.  Redaktor regionálního studia Českého rozhlasu v Hradci Králové, kde má vlastní pořad Glosa Václava Součka. V roce 2006 spolu s Jiřím Fraňkem a Adamem Černým získal Cenu Ferdinanda Peroutky.

     

    * 20. 1.1946 se narodil jeden z nejvýznamnějších tuzemských písničkářů Vladimír Merta. Vystudovaný architekt, absolvent hrané režie na FAMU, publicista, spisovatel, fotograf, dramatik a filmový režisér. Muž, o kterém se dozvíte jinde mnohem víc, a pořád to bude málo.

     

    *23.  1. 1891 František Smolík – český herec a zpěvák. Vytvořil řadu vynikajících divadelních a filmových rolí. Nazpíval řadu písní pro firmu Homocord (např. Maminko mámo, Až na světě hochu budeš sám)

     

     

    * 26. 1. 1951 se narodila Jarmila Kratochvílová – nejlepší běžkyně v dějinách země. V roce 2020 vstoupila do rekordmanské Síně slávy za 37 let nepřekonaný světový rekord v běhu na 800 metrů, který zaběhla časem 1:53,28 v Mnichově v červenci 1983.

     

     

    * 28. 1. 1961 narodil skladatel, textař, aranžér a publicista Vladimír Kočandrle. V osmdesátých letech zakládal skupinu OK Band a byl jejím kapelníkem, spoluzakládal a byl ředitelem společností Monitor, později se stal ředitelem EMI pro Česko a Slovensko. V současnosti stojí Vladimír Kočandrle v čele české pobočky Warner Music

     

    *29.  1. 1931 Miroslav Raboch – akademický sochař, keramik a pedagog. Autor tzv. „keramického  nesmyslu“, neboli hlavní ceny festivalu Porta.

     

    Sen několika generací mladých muzikantů - porta, cena pro nejlepší skupiny, autory i interperty na legendárním festivalu Porta, jehož fenomenální éru ukončila listopadová revoluce.

     
  • Kronikář zámořského trampingu z Vancouver Islandu

    Aleš Klestil (1940 – 2020)

    Nejsem zastáncem pompézních monumentů či pění oslavných ód na „zasloužilé umělce“, spíše bych zastával biblické Prach jsi a v prach se obrátíš či nebiblické Všechna sláva – polní tráva, ale pokud si v trampském světě vděčnou vzpomínku někdo zaslouží, pak je to bezesporu Aleš. On si ten pomník vlastně nevědomky vybudoval sám - svým postojem k jeho - Maruš promine -  největší lásce - trampingu. Tady bych se opakoval použitím věty ze závěru posledního (98.) čísla Stopy... tam, kde jiní jen blafali, Aleš konal!

    Celý článek...  
Dnes má svátek Zora Zítra má svátek Ingrid

Ještě utahaný po varšavském Jazz Jamboree, vystoupil z letadla na letišti v Ruzyni sedmašedesátiletý, profesorsky vyhlížející muž, kterého jsme až do tohoto okamžiku znali pouze z nahrávek, fotografií a legendy. Druhý den ráno jsme přišli za ním do hotelu. Benny Goodman ( Dobrý muž) vstoupil těsně za námi.

 

 

Kde jste byl takhle po ránu ?

Na procházce starou Prahou. Pěkné město máte. Víte co, pojďte na snídani.

Při kávě, vajíčku se šunkou a džusu se rozproudila debata.

V současnosti se dá říci, že dochází k znovuoživení swingové muziky. Hudba třicátých let - která záměrnými rytmickými nepřesnostmi , a tak zvanými nečistými technikami vytvořila stylový model afro-americké hudby, jímž se jazz, a později rock, odlišily od tehdejší zábavné hudby evropského původu – se znovu vysílá v rozhlase, zaujímá nejvyšší místa v žebříčcích popularity, gramofonové firmy znovu lisují staré nahrávky.Domníváte se, že to je náhoda nebo zcela logický vývoj ?

Swing vlastně nikdy nezemřel. Myslím si, že je v něm daleko více napětí, melodie i originality, než v současné hudební produkci. Většině dnešních kapel chybí nápaditost i muzikantský náboj. Mám dokonce pocit, že poslední, kdo těmito vlastnostmi oplývali, byli Beatles. Jsou také vlastně jediní, jejichž skladby přejímají swingové orchestry. Když jsem si tyto skutečnosti před zhruba třemi roky uvědomil, začal jsem znovu pracovat naplno. 

Co to je – pracovat naplno ?

Pro mě osobně to představuje devadesát až sto koncertů ročně. Jistě, vím, že existuje spousta kapel, hrajících denně, někdy dokonce dvakrát i víckrát denně. Osobně se domnívám , že máme-li odevzdat skutečně přesvědčivý výkon, musíme si mezi jednotlivými koncerty alespoň trochu odpočinout. Nerad hraji dva dny za sebou a když už musím, moc mě to netěší.

Co vás ve swingu přitahuje ?

Je to hudba svým způsobem nesmírně romantická. Podobně romantická, jako třeba Dvořák, Bartók nebo Hindemith. Když víte, jak ji hrát, vypadá velice jednoduše.

Byl jste první, kdo přivedl v roce 1938 jazzovou hudbu do newyorského koncertního sálu Carnegie Hall , tedy vlastně do svatostánku vážné hudby. Co vás k tomu vedlo ?

Abych se přiznal, to nebyl můj nápad, vymyslel si to můj tehdejší manažer a já jsem byl od počátku proti. Nakonec jsme tam měli hrát jeden večer a hráli jsme celý týden.

Myslíte si, že dobrý muzikant by měl mít hudební vzdělání ?

To není nikdy na škodu. Je to jako s cizími jazyky: kolik jich znáš, tolikrát jsi člověkem. A s hudbou je to přesně tak. Jak hrát jazz, to se ovšem ve škole nikdo nenaučí. Buď to ve vás je, anebo ne. Talent sám o sobě ovšem nestačí, musí se denně zkoušet a cvičit. I v mých sedmašedesáti.

A co improvizace ?

Tady jde spíš o individuální záležitost, která je přímo závislá na představivosti, na nápadech a pochopitelně také na instrumentální vyspělosti. Improvizace musí mít smysl, musí přinášet napětí. Pořádný muzikant by měl umět improvizovat stejně, jako umí hrát z not.

Občas hrajete i vážná díla evropských skladatelů. Který z nich je vám nejbližší ?

Bartók, Copland, Hindemith, Debussy, Brahms, ale úplně nejvíce Mozart. Na můj vkus se ale většina jeho skladeb hraje dnes příliš rychle. Snad proto, že hrát jeho věci pomalu je těžší. Já se je snažím hrát tak, jak si myslím, že je Mozart cítil. Protože mám klasickou hudbu rád, nahrál jsem řadu těchto skladeb i na gramofonové desky.

Kolik skladeb jste natočil vůbec ?

Tak to nevim.

Alespoň řádově – stovky ?

Spíše tisícovky, vždyť už to dělám padesát let. 

Posloucháte svoje desky ?

Někdy, ale málo. Doma poslouchám opravdu především tu tak zvanou vážnou hudbu.

A rockovou muziku ? 

Ne. Desky si kupuji proto, abych je mohl přehrávat pořád dokola, zatímco rock mi stačí slyšet jednou z radia a mám toho dost. A když už si pořídím něco z této oblasti, tak jsou to Beatles. Nahrál jsem třeba jejich Yesterday a dodnes to považuji za povedený snímek.

Co si myslíte o stále vzrůstajících tendencích spojení jazzu s jinými hudebními žánry ?

Klasická věta říká, že není jiná hudba než dobrá a špatná. Když jde o tu dobrou, nejsem proti.

Byl jste první bělošský muzikant, který angažoval do svého orchestru hudebníky černé pleti.

Vždycky mi záleželo na tom, abych měl v kapele ty nejlepší hráče. Rozlišovat podle barvy pleti jsem se v životě nenaučil.

Co říkáte své přezdívce – král swingu ?

Prosím vás, co už si ti reklamní agenti nevymyslí. I když, po pravdě řečeno, líbí se mi. Vám by se něco takového nelíbilo ?

Čtete kritiky na svá vystoupení ?

Čtu, ale jenom ty špatné.

???

Aby se mi rozproudila krev. Ty dobré nemá cenu číst.

Je pro vás Československo velká neznámá ?

Ano i ne. Mám rád Dvořáka. Slyšel jsem od kolegů Armstronga, Fitzgeraldové, Ellingtona, Basieho i Petersona, že tu je výborné publikum. Nevěděl jsem ale, že mi pod okny hotelu poteče Vltava, kterou jsem až dosud znal jen jako skvělou hudební skladbu.

Byl jste první americký jazzový muzikant, který navštívil Sovětský svaz.

Je tomu už čtrnáct let a dodnes na ten zájezd vzpomínám s láskou. Bylo to moje snad nejslavnější turné vůbec a hrálo se mi tam skvěle. Dokonce jsme z těchto koncertů pořídili živé záznamy a vydali je na albu „ Benny Goodman v Moskvě“. Teď si vlastně uvědomuji, že po SSSR a Polsku je Československo třetí socialistickou zemí, kde budu hrát. A od vás letím ještě do Maďarska.

Jak to děláte, že jste v sedmašedesáti letech pořád ještě tak svěží ? 

No, nejsvěžejší už také ne. Čas od času mě pobolívají záda , která pravidelně léčím plaváním. Po koncertech pak pravidelně cvičím jógu, abych zahnal únavu. Sportování mi vůbec pomohlo uskutečnit některé přímo gigantické podniky. Jako třeba teď nedávno, kdy jsem na stadionu v Detroitu dirigoval před 103 tisíci diváků orchestr o 12 tisících členech.

Něco takového existuje ?

Ano. Byli to vybraní členové symfonických orchestrů z vysokých škol. Mimochodem, ty jsou někdy lepší, než tak zvané špičkové orchestry. To bude asi tím, že profesionálové mají pořád fůru starostí s gážemi, daněmi, dovolenými, odbory a na muziku už jim nezbývá čas.

A jak ten monstrkoncert nakonec dopadl ?

Dobře, i když jsem se skoro zbláznil strachy. Umístili mě totiž na jakýsi vysokánský podstavec a já jsem si teprve ve chvíli, kdy jsem tam po žebříku lezl uvědomil, že se bojím výšek.

Co jste hráli ? 

Mahlera. Ten si to přece zaslouží. A nakonec je tahle superakce svědectvím, že se big bandy vracejí. 

Hrajete rád na festivalech ?

Ne. Ještě štěstí , že jsem nevěděl, že pražský koncert je vlastně také součástí festivalu.

Co vám na festivalech tolik vadí ?

Jsem rád, když lidé přijdou poslouchat nějakou určitou kapelu, nemám rád výprodej muziky.

Čemu vděčíte za své výjimečné postavení v jazzovém světě ?

Především asi tomu, že mám jazz rád. Potom, že dovedu pracovat. Pak také tomu, že mám štěstí a snad i trochu nadání. Rád bych také dodal že se mnou moji muzikanti hrají rádi a to je obrovská výhoda. Asi bych je těžko snášel, kdyby dělali hudbu čistě pro peníze a oni to o mně vědí.

Když jste v roce 1925 získal své první profesionální angažmá v orchestru Bena Pollacka, napadlo vás, že byste se jednou mohl stát legendou ?

To bylo to poslední, na co jsem kdy v životě myslel.

 

Miloš Skalka a Petr Adler

 ( Mladý svět 47/1976)

 

Foto týdne

 

 

Jste náš host číslo

6872975

Melanž

  • Slavní světoví oslavenci

     

    * 19. 1. 1931 se narodila herečka Tippi Hedren, blonďatá kráska z Hitchcockových Ptáků nebo z filmu Marnie. Matka herečky Melanie Griffith (Podnikavá dívka, Konec Divokého západu) a babička herečky Dakoty Johnson (Padesát odstínů šedi, Black Mass: Špinavá hra).

     

    * 19. 1. 1946 se v Sevierville v americkém státě Tennessee narodila královna americké country, zpěvačka, skladatelka a herečka Dolly Rebecca Parton.

     

    * 20. 1. 1946 se narodil David Lynch - americký filmový scenárista, režisér, producent, malíř, hudebník, skladatel a performer. Významný představitel postmoderní kinematografie. Byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší režie za filmy Sloní muž (1980), Modrý samet (1986) a Mulholland Drive (2001). Sloní muž byl také nominován v kategorii nejlepší scénář. Vyhrál hlavní cenu na Filmovém festivalu v Cannes a v Benátkách.

     

     

    * 21. 1. 1941 se narodil Placido Domingo - tenorista, operní pěvec a dirigent, který se spolu s Lucianem Pavarottim a José Carrerasem podílel na zrození legendy Tíí tenorů a přesunu operních árií na fotbalové stadiony.

     

     

    * 21. 1. 1956 se narodila herečka Geena Davis, (Thelma z Thelma a Louise, paní Littleová z Myšáka Stuarta Little),

     

    * 24. 1. 1941 oslaví osmdesátiny Neil Diamond. Celým jménem Neil Leslie Diamond. americký písničkář a skaldatel, který měl především v šedesátých až osmdesátých letech celou řadu hitů. Mnohé z nich známe i z českých verzí.

     

     

    * 25. 1. 1981 Alicia Keys

    Alicia Augello Cook se narodila na Manhattanu v New Yorku a pod jménem Alicia Keys je jednou z nejznámějších amerických osobností Rhythm and blues a soulu. Zpěvačka, skladatelka, klavíristka, hudební režisérka a producentka, filantropka, příležitostná herečka a spisovatelka.. V žilách jí koluje irská i italská krev po matce a jamajská po otci. Talentované děvče ve dvaceti opustilo vysokou školu a stalo se hudební profesionálkou. Debutovala albem Songs in A Minor (Písně v a moll - 2001) a za první týden se ho prodalo 235,000 kousků. Kritika byla nadšená, prodejci spokojeni. Následovalo album The Diary of Alicia Keys (2003), a následná velkolepá žeň Grammy v roce 2004: Nejlepší R&B Album, nejlepší ženský vokál v R&B (za If I Ain't Got You), nejlepší píseň R&B (za You Don't Know My Name) a nejlepší vystoupení v duu nebo skupině v R&B (za My Boo). Alicia je uznávanou umělkyní, která prodala 28 milionů alb a singlů a vyhrála mnoho cen - čtrnáct cen Grammy, jedenáct cen Billboard Music Award a tři ceny American Music Award.

     

     

    * 26. 1. 1961 se narodil fenomenální hokejista Wayne Gretzky

     

     

    * 27. 1. 1756 se narodil Wolfgang Amadeus Mozart, geniální sladatel, kterému jeho Pražané tak rozumějí...

     

    * 28. 1. 1936 se v New Yorku narodil herec, režisér a scenárista Alan Alda, který se zapsal do širokého povědomí televizních diváků na celém světě nezapomenutelnou rolí chirurga Benjamina Franklina Pierce s přezdívkou Hawkey v seriálu M*A*S*H (1972 – 1983).

     

     

    * 30. 1. 1951 se v Londýně narodil zpěvák a bubeník Philip David Charles „Phil“ Collins, zpěvák, držitel prestižních cen Grammy a Oscar. Obrovskou popularitu si získal už jako lídr hudební skupiny Genesis, kterou poté dokázal zužitkovat i coby sólový zpěvák.

     

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Kontakt: musicopen@email.cz