Vzkazy

  • Konec upírů na Rusi

    Pamětníci, vzpomínáte na komunistický (jak jinak v šedesátých) časopis Svět sovětů? Remitenda tohoto plátku činila asi 95%. Dokud, na žádost jistého soudruha, nebyli povoláni pan Jiří Winter - Neprakta a pan Miloš Švandrlík, aby se pokusili s časopisem něco udělat. Udělali. Změnili název na S 36, tedy Svět sovětů 36 stránek, no SS by ani koncem šedesátých neprošlo, a na poslední straně obálky začali publikovat komiks (tehdy "kreslený seriál") Konec upírů na Rusi. Remitenda klesla k 10%. A pak přišel jednadvacátý srpen, rusáci obsadili redakci a vše, včetně originálů, spálili na dvorku. Třináct pokračování se zachovalo a na ty, ale i na mnohé další kresby vás zveme do Klubu Čtrnáctka v Ratajích nad Sázavou. Vernisáž výstavy je 6. 8. 2022 od 15 hodin a výstava potrvá do 31. 8. 2022. Těšíme se na vás!

    Ota Kmínek

    Celý článek...  
  • Letokruhy se znovu posunou

    Kamarádi a kamarádky!

    Vzhledem k vývoji celosvětové problematiky okolo pandemie corona viru se vyskytla i neúprosná nutnost jednoznačného rozhodnutí o konání LETOKRUHŮ, plánovaných původně na rok 2021 a přesunutých na červen 2022.  

    Situace v celém světě se opět rapidně zhoršila, Kanadu nevyjímaje. Proto, ač neradi, jsme museli jednoznačně konstatovat, že pořádání Letokruhů v roce 2022 je nereálné, a jsme nuceni ho posunout o další rok. Paradoxně se tak interval celosvětových trampských setkání posunul na pět let, jako tomu většinou bylo mezi celosvětovými potlachy. Naším záměrem bylo zkrátit tento interval na tři roky, ale jak vidno – člověk míní a život mění.

    Budeme doufat, že se nepříznivá situace během příštího roku změní k lepšímu a my vás budeme moci v roce 2023 přivítat na Bush River.

     

    Držte nám i vám palce!

    Za STOV Fony, Kanada 

     
Dnes má svátek Vavřinec Zítra má svátek Zuzana

Před pětadevadesáti lety se narodil Jiří Šlitr

Bylo to v roce 1969. Bylo mi čtrnáct a půl, naši vedli pohřební řeči o tomhle státě a otec už věděl, že poletí z partaje a z místa. A říkal, že se asi nedostanu na školu. Ale byly vánoce a my děti seděly u jediného programu televize, který k nám doletěl a byli jsme nostalgičtí. A tuším, že na Štěpána večer televize krátce oznámila, že tragicky zemřel Jiří Šlitr.A já měl asi poprvé v životě pocit, že to je konec. A stokrát jsem si od té doby položil otázku, jak by žil, kdyby žil dál. Co by napsal, zahrál, namaloval.

Když ho v roce 1957 svedl dohromady s Jiřím Suchým v Redutě Miroslav Horníček, měl už Šlitr (ročník 1924) za sebou lecjaký úspěch v různých odvětvích. Jako lyžař se dostal do širší reprezentace, stal se doktorem práv (1949), o rok dřív si založil dixielandovou skupinu v Rychnově a už od školních let se zabýval výtvarnými technikami – ostatně druhou polovinu vojny si odkroutil jako výtvarník ÚDA. Tehdy vznikly také jeho první písničky na texty Pavla Kopty. Po vojně se živil především výtvarničinou, ale přivydělával si i jako pianista doprovodem němých filmů, a pak začíná jezdit s Horníčkovou estrádou a dokonce na některé jeho texty skládá písně.

 

Zleva Jiří Suchý, Jan Werich, Miroslav Horníček, Jiří Šlitr

Ale v roce 1957 se stalo něco převratného – Suchý se Šlitrem se domluví na spolupráci v touze „napsat české šlágry“. Ze začátku to asi ještě nebylo osudové a na plný úvazek. V roce 1958 ještě Šlitr hraje na klavír na Expo 58 v Bruselu s Laternou Magikou a Suchý je při zakládání Zábradlí. Ale už v roce 1959 vzniká Semafor a následuje deset let, která patří k tomu nejzlatějšímu pokladu české kultury. V první hře – Člověk z půdy – Šlitr ještě nevystupuje (ostatně členem Semaforu nebyl nikdy, vždy zde působil jako externista), ale první hity (tehdejší řečí šlágry) Dítě školou povinné, Léta dozrávání a Včera neděle byla jsou vítězstvím. Přicházejí další hry (Zuzana je sama doma, Taková ztráta krve, Zuzana je zase sama doma, Šest žen Jindřicha VIII.) a v polovině roku 1962 už o nich ví celý národ a Malé kotě, Písnička pro Zuzanu a další hity S+Š zpívají naši rodiče i my, dítka sotva školou povinná.

 

Foto ze zkoušky představení Taková ztáta krve. Zleva Jiří Šlitr, Waldemar Matuška a Jiří Suchý

Pravým přelomem ale byl asi až Jonáš a tingl-tangl, kde Šlitr poprvé vytvořil se Suchým komickou dvojici na podiu. Ještě den před premiérou všichni věděli, že to bude průsvih. Šlitr se ukázal jako největší kopyto v dějinách českého divadla a předčil v této pozici i Suchého, jehož herecké začátky o pár let předtím byly rovněž tristní. Ale ukázalo se, že jde o provozní slepotu kolegů, kteří neviděli poklad, majíce ho na očích denně. Přišla premiéra a on svou geniální figurou mírně přiboudlého nemotory s kšandami, buřinkou a přehnanou dikcí, který od klavíru vlastně ničí představení i kolegu, vytvořil nesmrtelný typ, který se po něm pokusili v českých komických dvojicích oprášit mnozí. Hitů přibývalo, přišly i filmy (nejpodstatnější je Kdyby tisíc klarinetů), a desky s největšími hvězdami popu té doby i s Šlitrem v roli zpěváka.

Šlitr vyrostl jako muzikant na jazzu, ale dokázal v padesátých i šedesátých letech pochopit, kam směřuje tehdejší populární hudba a vybrat si z ní to zajímavé, včetně rocku, kterému se u nás říkalo big-beat. Zajímavé je, že právě na konci šedesátých let (bez ohledu na naše české normalizačně-tragické poměry, které teprve začínaly) docházelo i ve světě k jistému vyprázdnění náboje předchozí doby, jako by stále víc vítězila koncepce populární písničky jako něčeho mírně slaboduchého a puberťáckého. Ke cti Šlitrově i Suchého dlužno říci, že na tento trend nepřistoupili.

Když Šlitr zemřel 26. prosince 1969 na otravu plynem, zbylo po něm 350 písní. Ne všechny mohou být hity, ale žádná neurážela vkus. Zbylo po něm i asi dvacet písní jím nahraných, filmy, obrazy a skici. Ale asi ze všeho nejvíc po něm zbyla v mnoha duších černá díra , pocit, že jeho smrtí skončil svět, který stál za život. Proto se cyklicky objevovaly šeptandy, že spáchal sebevraždu na kraji normalizace a policie dopis na rozloučenou zničila, nebo že jej dokonce odstranila StB osobně. Nikdy pro ně nebyly žádné důkazy, ale všichni jsme měli pocit, že nás na začátku těžkých dob opustil někdo, kdo by je snášel s bolestí, ale i ozdravnými glosami, jako byla ta, ve které pravil, že se nikdo nesmí nahlas modlit, aby neurážel ateistické cítění nevěřících.

Doufám, že by mi odpustil, že tyto řádky zakončím vyznáním víry, že je v muzikantském nebi a že tam není posledním v zástupu nebešťanů.

 

Jiří Šlitr

 

Foto: archiv

Foto týdne

Jste náš host číslo

8237391

Melanž

  • Letní lidé Františka Dostála

    21. července 2022 oslavil 84. narozeniny vynikající český reportážní a dokumentární fotograf František Dostál. Pro jeho dílo je typický jemný humor těžící z často absurdních setkání více nesourodých prvků na jednom obrazu.

    Jak před časem řekl František Cinger: Dostálovy snímky jsou svědectvím času, přitom se mu pořád nějak kutálejí do legrace. On totiž František Dostál má raději úsměv než pláč.

     

     

     

     

     

    Připomeňme si dílo Františka Dostála několika fotografiemi z jeho asi nejslavnějšího souboru Letní lidé, který František Dostál vytvořil mezi roky 1968–1990.

    Celý článek...  
  • Jaký je Brňák

    Petr Komárek zvaný Farář z Texasu, USA, má – zdá se – silný vztah k Brnu. Čas od času nám přepošle zasvěcené texty o moravské metropoli. Většinou jsou ty texty vtipné, vyznačují se značným stupněm informovanosti. Dnes poslal následující sdělení:

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz