Napsal si někdo na starej kůl prostinkej nápis Válka je vůl / před kůlem stojím, čepici smekám, v očích mám slzy a pak si klekám / modlím se za ty, kteří ten kůl nevidí a nečtou, že válka je vůl.

Je to až cynicky nespravedlivé, že největším hitem v rozsáhlém hudebním díle OIdřicha Veselého je tak prostinká píseň. Že z té prostinké písně velehit vlastně udělal text Františka Jemelky, a především úderný, opakující se slogan. Slogan, který se hodí do každé doby, ale do šedesátých a sedmdesátých let v tehdejším Československu jaksi zvlášť.

Olda Veselý byl vzděláním textilní výtvarník a k výtvarné tvorbě se čas od času vracel. Především byl ale Bohem nadaný muzikant, obdařený neobvyklým skladatelským i interpretačním talentem. A přesto mu dlouho trvalo, než se prosadil. Úplnému úspěchu možná bránilo, že až na výjimky prožil svůj pracovitý život mimo centrum, v Brně. Své nejslavnější období zažil v Praze, v řadách Hladíkova Blue Effectu, tehdy z donucení zvaného češtěji – Modrý, nebo dokonce M. efekt. Jistě, byla v tom narážka na modrou vojenskou knížku, zprošťující rekruta základní vojenské služby. Byla to slavná sestava nevojáků – vedle Radima Hladíka slovenský baskytarista Fedor Frešo, bubeník Vlado Čech, klávesista a zpěvák Oldřich Veselý.

Po jaksi nuceném návratu Fedora Freša do Bratislavy se do skupiny vrátil Lešek Semelka, který měl hrát i basový part. Najednou proti sobě nejen na pódiu stáli dva hráči na klávesy se stejně posazenými a stejně vypjatými hlasy. Něco se stát muselo. První odešel Veselý, až po něm Semelka. Olda se vrátil do Brna a přebudoval zavedenou bigbítovou skupinu Synkopy 61 na art-rockovou formaci. Synkopy s Veselým v té době patřily mezi to nejlepší, co u nás módní art-rocková vlna představovala.

V roce 1990 Synkopy ukončily činnost, vrátily se k ní až o pár let později se staronovým kapelníkem Petrem Smějou v čele. Hrají dodnes, dodnes mají úžasný vokál s krásným falzetem Michala Poláka, a na jejich koncertech občas hostoval i Olda Veselý. Z Brna dále spolupracoval s geniálním textařem Pavlem Vrbou, především se věnoval studiové práci a psaní scénické hudby. Ještě jednou zkusil interpretační comeback, ale kdo by si v překotnosti doby vzpomněl na starého rockera.

Oldřich Veselý, jeden z největších talentů české rockové až popové scény, zemřel včera po těžké nemoci v rodném Brně ve věku 69 let.

Nejen válka, i smrt je vůl. Olda toho mohl ještě hodně říct.