Dvacáté sedmé pokračování rozhlasové Country pohody

 „Okemah bylo jedno z  nejrozezpívanějších, nejroztančenějších, nejprochlastanějších, nejprostopášnějších, nejuječenějších, nejucouranějších, nejupovídanějších, nejrozesmátějších, nejuplakanějších, nejprostřílenějších, nejbezohlednějších, nejkrvavějších, nejhravějších a všemožně nejvyzbrojenějších rančersko farmářských městeček  celé Oklahomy, protože  bylo jedním z prvních, které se rozvíjelo díky mohutnému rozmachu petrolejářství“. Tímhle originálním, naprosto vyčerpávajícím, zdánlivě nemilosrdným, ale pravdivým  způsobem vzpomíná na své rodné město jedna z nejpozoruhodnějších postav americké country a folku -Woodrow Wilson "Woody" Guthrie (14. července 1912 - 3. října 1967). Stejně originální byla i jeho životní i umělecká pouť

Je tak trochu ironií, že muže, kterého uznávali posluchači a návštěvníci koncertů největších měst jako legendu americké country déle než čtvrt století, většina country fanoušků prakticky dodnes nezná. Ale kdo je alespoň trochu spravedlivý musí přiznat, že o to, že lidé ve velkých městech zaznamenali, že taková hudba vůbec existuje se zasloužil Woody Guthrie mnohem víc než kterákoli country hvězda. Složil na tisíc písniček a balad, napsal stovky povídek, článků a dopisů a tři novely, v nichž vylíčil každodenní život venkovanů. Měl duši neklidnou a boty z toulavého telete, miloval dálky a volnost a srdce měl větší než celá Oklahoma. 

   Přestože je Woody nerozlučně a prakticky výhradně spojován se světem folku, byl ve svém základu ryzím country zpěvákem, který se důkladným pozorováním svého okolí, mimořádnou vnímavostí a především schopností svá pozorování uvážlivě zhodnotit, stal se i osobitě spravedlivým folkovým psychologem a filozofem. Téměř všechny písničky, které se spojují s jeho autorstvím jsou „pouze“ nová textová zpracování a nové úpravy tradičních lidových melodií. Prakticky celým jeho repertoárem prostupuje neskrývaný vliv Carter Family. Jejich  „Wildwood Flower“ předělal na „The Reuben James“, odrážející aktuální události 2. světové války, slavný „Wabash Canonball“ se v jeho zpěvníku změnil na „The Big Grand Coulee Dam“a  jeho bezpečně nejznámější „This Land Is Your Land“zpívala Carter Family na deskách už v roce 1928 pod názvem „Little Darling, Pal Of Mine“.

   Jeho pozoruhodná a vlastně nenapodobitelná písničkářská cesta začala v roce 1931, to mu bylo devatenáct, kdy se odstěhoval za svým otcem do texaského městečka Pampa, které právě začalo rozkvétat díky petrolejářům. V roce 1933 se poprvé oženil a založil The Corn Cob Trio. Zatímco velká krize, vládnoucí tehdy celé Americe, nedávala velké šance, aby se muzikou uživil, písečné bouře, které zasáhly „velké planiny“ v roce 1935 jakkoli nesmělé hudební plány zničily. Proto v roce 1937 zamířil, stejně jako tisíce dalších zchudlých farmářů z Oklahomy, Kansasu a Tennessee, do Kalifornie. Stejnou trasou táhl i jeho bratranec Leon Jerry "Jack" Guthrie (13. listopadu 1915 - 15. ledna 1948). V 30. létech, jak jsme si už řekli i ověřili, bylo rádio pro hillbilly muziku mimořádně úrodnou plání. Jimmie Rodgers, Carter Family, Bob Wills a desítky dalších roznášeli své písničky po rozhlasových vlnách americkým Jihem a Západem.  Woody a Jack se proto rozhodli, že zkusí z muziky taky něco vyždímat. Ovšem každý hrál a zpíval jinak. Zatímco Jack se viděl v Rodgersovi, a naučil se dokonce jódlovat, Woodyho styl vycházel z odlišné tradice Carter Family. Takže když zpíval Jack, doprovázel ho Woody obvykle na harmoniku a při Woodyho písničkách hrál Jack na housle nebo kytaru. Zásadně nezpívali žádnou písničku společně. Několikrát hráli s populárními Beverly Hillbillies a 19.4.1937 se jako „The Oklahoma and Woody Show“ objevili v programu populárního Hollywoodského country rádia KFVD. Samozřejmě bez honoráře. Tím byla podle tehdy běžné rozhlasové filozofie propagace jejich koncertů. Na obživu to tedy nebylo. Zatímco Jack si našel práci na stavbě, Woody tohle řešení nekompromisně zamítl a do programu, v němž teď po dvou měsících zůstal sám, angažoval Maxine „Lefty Lou“ Crissmanovou. Společně s ní pokračoval jako „The Woody and Lefty Lou Show“ a občas přivítal Jacka jako svého hosta. V té době složil také písničku „Oklahoma Hills“. Nikdy ji sice nezpíval, ale každý ji mohl najít v brožuře, kterou prodával na koncertech.

V roce 1939 odešel do New Yorku a o rok později nahrál pod dohledem folkloristy Alana Lomaxe (31. ledna 1915 - 19. července 2002) proslulou sérii rozhovorů a písniček pro Kongresovou knihovnu. V roce 1941 se stal členem levicově orientované vokální skupiny Almanac Singers. To je ovšem už přece jen jiná historie.

Ale co se v roce na konci roku 1944 najednou nestalo.

Jack Guthrie tehdy hledal něco, čím by ohromil kormidelníky gramofonové firmy Capitol. Odkudsi vyštrachal Woodyho letitý zpěvník a v něm našel Oklahoma Hills. Aby udělal dojem, a možná i proto, že Woody vždycky tvrdil, že všechny jeho písničky patří všem, vydával ji za vlastní skladbu. V roce 1946, se objevila na deskách a když vyletěla na vrchol žebříčku Billboardu všiml si i jinak mimořádně benevolentní a tolerantní Woody Guthrie, že místo něj je jako autor uveden Jack. Začaly tahanice a dohadování, ale protože to bylo hodně na dálku přistoupil nakonec Woody na Jackovo tvrzení, že kdyby ji neobjevil a nenazpíval nikdo by po ní ani nevzdechl. A ponechal Jackovi na věčné časy polovinu autorství Oklahoma Hills.