Teprve šedesát by měl hudební publicista Vladimír Vlasák, dlouholetý redaktor MF DNES a spolupracovník řady dalších titulů. Zemřel před pěti lety.

Vladimír Vlasák se narodil se 11. 2. 1958 v Pardubicích a vystudoval Vysokou školu dopravy a spojů v Žilině. Poté pracoval počátkem 80. let na dráze. V téže době, kdy žil krátce v Plzni, začal psát o hudbě. Nejprve do Zemědělských novin pak do festivalových a zájmových bulletinů či Gramorevue. Zaměřil se na folkové písničkáře a rock. Po přestěhování do Prahy se stal redaktorem měsíčníku Melodie. V něm zažil konec 80. let. Byl spoluautorem knihy Excentrici v přízemí, 1989, která byla prvním oficiálně vydaným přehledem mapující část scény české nové vlny a alternativní scény 80. let. Po listopadu 1989 se stal členem party, která v roce 1990 zakládala magazín Rock a Pop. Odtud přešel do Lidových novin a v roce 1994 do MF Dnes. V 90. letech dálkově vystudoval FAMU, obor dramaturgie a scenáristika a od roku 2006 byl publicistou na volné noze. V roce 2008 vydal knihu FOLKAŘI, Báječní muži s kytarou, kteří psali dějiny.

“Čím víc o folku budeme mluvit, tím spíš si pojem folk začneme rozšiřovat a zároveň se pohádáme, kdo do této sféry patří a kdo ne. Vladimír Mišík? Ale to je přece rocker! Michal Tučný? Ale to byl přece český kovboj! Ponechme si hranice otevřené, prostupné. Není důležité, kdo byl více či méně folkový. Vždyť král českých písničkářů Karel Kryl sbíral zkušenosti i v trampské osadě Zlatý klíč, kde se potkal s legendárními bratry Ryvolovými. A na festivalu Porta, jemuž se budeme podrobněji věnovat, slovo folk zpočátku sloužilo jako „odpadkový koš“ pro vše, co nebylo trampskou nebo country písní. O folku se nejvíc dozvíme z příběhu, který se k této hudbě vázal v 80. letech. Na scénu tehdy vstoupila silná generace písničkářů – Jaromír Nohavica, Karel Plíhal, Pavel Dobeš, Slávek Janoušek, Vlasta Redl, Robert Křesťan a další. Spolu s ostatními vyvolali vlnu, která je přerostla a šplouchla mnohem dál, než kam obvykle sahá hudba“. (Vladimír Vlasák, v úvodní kapitole knihy FOLKAŘI, Báječní muži s kytarou, kteří psali dějiny)

O zmapování jazzu a populární hudby se zasloužil ve svých knihách Lubomír Dorůžka, a to včetně počátků trampské písně a folku. První knihu o dějinách Porty napsali Ivan Doležal a Milda Jakub Langer – poprvé v letech osmdesátých jako seriál pro časopis Gramorevue, o dvacet let později i knižně. Jak v samizdatu, tak po roce 1990 knižně vyšla i řada portrétů písničkářů či sborníků jejich textů.

Vladimír Vlasák ve své knize FOLKAŘI zachytil v roce 2008 fenomén folku v kontextu dobových událostí a dal nahlédnout i do zákulisí a souvislostí folkového dění osmdesátých let XX. století. Odhalil i kořeny folku sahajících do 60. let - návštěva Pete Seegera v Praze, vznik sdružení Šafrán, osudy Karla Kryla, Jaroslava Hutky a dalších exulantů v 70. letech…ale také počátky festivalu Porta, včetně trampských kořenů a vzájemného ovlivnění trampského a portovního dění… včetně klíčové role trampské hudby a písničkářů Mikiho a Wabiho Ryvoly či Kapitána Kida.

Vladimír Vlasák se ve své knize soustředil na osmdesátá léta, kdy Porta zažívala svůj vzestup a vrchol a folkaři získali vliv na společenské dění. Speciálně Portě, jejím začátkům i vzestupu je věnovaná nejdelší kapitola. Kniha je koncipována jako příběh folku v 80. letech a kromě písničkářů v ní hraje důležitou roli brdský tramp Houla. Trampský a folkový buditel Stanislav Zárybnický – Houla (*19. 2. 1952 - † 11. 12. 1989) prochází textem jako jedna z klíčových postav. A díky tomu se v knize se objevují citace z jeho samizdatových Poportýrů, je zmíněna důležitá role trampského hnutí v Brdech a jeho konflikt s establishmentem komunistického režimu.