Vzkazy

  • Medvědí česnek - recepty

    Medvědího česneku si sice v kuchyni užijeme jen krátce, ale stojí to za to. Možností jak medvědí česnek v kuchyni využít je celá řada. Jako tip přinášíme několik receptů.

    Celý článek...  
  • První jarní životabudič: Medvědí česnek

     

    Roste pouze na jaře a vychutnávat si ho můžete jen necelé dva měsíce. Kromě první jarní energie nabízí medvědí česnek i vynikající léčivé schopnosti. V posledních letech se z něj stal fenomén. Nejenže výborně chutná, ale obsahuje i řadu prospěšných látek. Je bohatým zdrojem vitamínu C a železa. Je to výborný prostředek při chřipce, nachlazení i dalších infekcích. Upravuje vysoký krevní tlak, reguluje hladinu cholesterolu v krvi, zabraňuje vzniku trombózy a zlepšuje průtok krve, celkově posiluje organismus, paměť a imunitní systém, má protiplísňový, protiparazitární a protibakteriální účinek a pomáhá rovněž při dlouhotrvajícím kašli.

     

    Jak ho v lese bezpečně poznat a odlišit ho od konvalinky? V první řadě je dobré vědět, že medvědí česnek v přírodě roste v lužních listnatých lesích či spíše hájích, tedy tam, kde je vlhko a v létě stín. Stejné podmínky k růstu potřebují například i konvalinky a některé áronovité byliny, které jsou však na rozdíl od medvědího česneku jedovaté. Tyto rostliny mají velmi podobné listy, dlouhé, zelené, s podlouhlou žilnatinou. Spolehlivě od sebe rozeznat například rašící listy medvědího česneku a mladých konvalinek je velmi obtížné. Rady typu, že listy konvalinky jsou bez vůně a medvědí česnek má intenzivní aroma, jsou sice pravdivé, ale při sklizni zřejmě nezkoumáte každý list zvlášť. Na to, že je třeba si vůni ověřit, vás musí upozornit jako první oči.

     

    Jak tedy poznat medvědí česnek a odlišit ho od konvalinky?

     

     

    Podle listů:
    • Medvědí česnek: Listy vyrůstají samostatně přímo ze země.
    • Konvalinka: Listy jsou dva a rostou proti sobě a vyrůstají ze společného stonku.
    Podle květů:
    • Konvalinka: Má květ vzhledu klasu s typickou vůní.
    • Medvědí česnek: Má kulovitý květ, který voní po česneku.
    Podle vůně:
    • Konvalinka: Voní pouze květ.
    • Medvědí česnek: Po česneku voní celá rostlina.
    Dále:
    • Konvalinka má oddenek
    • Medvědí česnek cibulky.

     

    Jak medvědí česnek pěstovat?

     

     

    Ve stínu a vlhku Česnek medvědí je náš domácí druh vyskytující se ve světlých bukových lesích. Daří se mu ve vlhké humózní půdě, ale pokud je pravidelně zaléván, roste téměř všude. Na zahradě mu prospívá polostín pod keři nebo pod okraji živého plotu. Dobře se mu daří i na severní straně domu. I když se názory na výsadbu medvědího česneku různí, nejlepší výsledky jsou s pěstováním z cibulek vysazených na podzim. Medvědí česnek se lépe ujímá a roste, neboť využije zimní vláhu. Je to v podstatě stejné jako u pěstování klasického česneku z podzimní sadby. Ale nečekejte zázrak hned první rok. Chvíli potrvá, než se záhon promění v hustý zelený koberec, který v květnu ještě ozdobí krásné bílé květy.
    Listy medvědího česneku se sbírají jen dva měsíce, do doby než začne kvést. Období sběru začíná obvykle v druhé půli března a končí zhruba v půli května. Potom se rostlina zatáhne, a zbytek roku čeká ukrytá v zemi na další jaro.

     

     

      _______________________

     
  • FUSEKLÍCI J. K. Kučery

     

    _______________________

      

    Josef Kobra Kučera

    (1944–2015) byl člověk mnoha talentů, tvůrce i zkušený organizátor. Mimo jiné před více než deseti lety zakládající člen redakce tohoto listu. Dlouhá léta kreslil osobité stripy, jimž říkal Fuseklíci. Ze stránek různých novin a časopisů sdělovali národu svůj osobitý pohled na svět. Některé kresby jsou staré deset, dvacet, možná i třicet let. A přece jsou stále aktuální. Stále promlouvají k dnešku. Stejně jako Kobrovy články. Jak jste si jistě všimli, stojí za to je reprízovat.  (red.)

     
Dnes má svátek Julius Zítra má svátek Aleš

Jubilant Pete Heřman uprostřed, vlevo novinářka Hanka Hosnedlová, vpravo keramik a šerif Miki Ryvola. Fort Hazard, šumavské sídlo osady Zlatý klíč. Snímek je z natáčení dokumentárního cyklu České televize Zvláštní znamení touha. (Foto Guri)

Z Vokounova neobvyklého kalendária

*1. 3. 1953 Miroslav Huspeka, kytarista a zpěvák v trampských kapelách Kamarádi z Rokycan a Roháči (Loket nad Ohří, 1976 - 1995); v roce 1976 se přestěhoval do Lokte, kam se vydal za působením u Roháčů;

* 3. 3. 1908 Václav Kučera – Wendy, T. C. Westend, spoluzakladatel osady i klubu, kronikář, trampský písničkář, publicista v časopisu Camping (1933 - 1934) a v trampské rubrice Pod modrou oblohou v deníku Lud (1971 - 1973)

*3. 3. 1943 Petr Heřman – Pete (předák T. O. Zlatý klíč, 1956), člen od 1. 8. 1959; publicista a kreslíř Jižní stezka, grafická úprava časopisu Jižní stezka (1967), člen redakční rady časopisu Jižní stezka (1968 - 1970); autor obálky a spoluautor publikace Po stopách trampských legend (Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, 2014)

*5. 3. 1908 Václav Marek – Vašek , woodcrafter; jednoruký; na popud M. Seiferta jezdil několik let tábořit na Walden pod Smrekovicou v Nízkých Tatrách; později lapanolog a překladatel ze sámských jazyků; etnograf, fotograf, autor severských bájí a pověstí, etnologické stati o severských obyvatelích; psal i norsky – Samene i Susendalen (Oslo: Hattfjelldal kommune, 1992), spisovatel Kočovníci věčné touhy (Orbis, 1972); Noidova smrt. Pověsti a pohádky z Laponska (sebral a uspořádal V. Marek, Triáda, 2000); Staré laponské náboženství (V. Marek, k vydání připravil Michal Kovář; Červený Kostelec, Pavel Mervart, 2009)

†5. 3. 1953 Wolfgang Václav Salus, člen předválečného Jack London Clubu, po roce 1945 předseda obnoveného JLC; v roce 1924 vstoupil do „Ligy mladých komunistů“, v roce 1927 navštívil Moskvu jako delegát komunistické mládeže; tam přišel do kontaktu s Levou opozicí; do roku 1927 člen KSČ, poté vyloučen; od roku 1929 do roku 1933 působil jako sekretář Lva Trockého na tureckém ostrově Prinkipo a poté od roku 1930 jako předseda Sjednocené trockistické skupiny v Praze a redaktor trockistického časopisu Jiskra; zúčastnil se založení IV. Internacionály v roce 1938; v letech 1942 - 1945 vězněn v koncentračních táborech, od roku 1945 pracoval v Československém filmu; po ovládnutí KSČ ze strany stalinistů emigroval v červnu 1948 do Mnichova; v roce 1951 se podílel na založení nezávislé labouristické strany. Dne 13. 2. 1953 byl v Mnichově otráven agenty Stasi ve spolupráci s agenty KGB (za účasti agenta Otto Pátka) pomalu působícím jedem, kde v noci ze 4. na 5. 3. 1953 zemřel; jako příčina smrti byltehdy uveden zápal plic, až v roce 1992 byly skutečné okolnosti jeho smrti zjištěny pátráním novináře Natalia Gevorkyana;

* 5. 3. 1953 Horymír Vohlídal – Patrick, trampský písničkář (písně Balada pro mámu, Blues ze staré plovárny, Dolciana, Dopis do nemocnice, Do Tvých plachých snů, Houbová máma, Jen ať mrholí, Klimpr blues, Lásko náš sen byl příliš krátký, Mašinfírovo blues – hudba Vladimír Krpálek, Návraty, Olinka, Píseň lásce z mládí, Písnička pro Tebe, Písnička z římsy, Starcovo blues, Takovej je svět, Vánoční, Vrátím se, Zelený blues, Znovu se toulám, Ztrémovaná balada); samizdat zpěvníky Patrickovy songy (1. a 2. sborník, 1980)

† 5. 3. 1998 prof. Karel Langer – Juraj, výtvarník, pedagog; woodcrafter; v roce 1920 vstoupil do Obce Psohlavců, kdy v Hradci Králové působil K. Bukovanský, který si tehdy říkal Lumír Hradecký. V roce 1924 odchází z LLM společně s M. Seifertem a stává se jeho "pravou rukou" v nové organizaci Klub woodcrafterů a později Lize pro výchovu přírodou. Ilustroval knihu E. T. Setona Z lesní říše (1925), s M. Seifertem vydával Hlasatel Moudrost lesa. Především jeho zásluhou a plzeňáka F. Bendla se byla velmi rychle v LVP-ML zavedena rada orlích per a nastává rozmach plnění těchto zkoušek podle E. T. Setonova Svitku březové kůry (1925) v překladu M. Seiferta. Od roku 1927 podnikal Jaroslav Šimsa jako náčelník LLM kroky k opětovnému sjednocení woodcraftu v Československu, pro jeho dlouhodobou nemoc došlo ke sjednocení až na podzim 1928. Byl členem Svazu českých výtvarných umělců, své práce vystavoval doma i v zahraničí.

†7. 3. 1953 Jan Borůvka – peudonymy John Gollwell a Henry d´Ossi, nakladatel (1922 – 1934, kdy nakladatelství převzal Jan Švehla), skladatel – hudba k 5 filmům, písně (Bílé stíny, Dřímej kamaráde - hudba I. Jones, Mexikanola - Já miluji jen vás, Pojď pojď děvče mé - text J. Voldán, Tango Mexicanola, Ulička štěstí); (pseud. Henry d´Ossi  používal u fy Esta); pianista a kapelník u K. Hašlera;

 *10.  3. 1868 Prof. PhDr. Jindřich Uzel – Starý Medvěd, zoolog, entomolog, fytopatolog a vysokoškolský profesor, v letech 1927 - 1928 člen Ligy pro výchovu přírodou. Ve 20. letech psal články do časopisu Vatry. Ovlivnil filosofii woodcraftu svou knihou Příroda evangeliem (1926).

*10.  3. 1908 Vendelín Opatrný (šerif T. O. Veselá bída, Týniště nad Orlicí), od podzimu 1936 interbrigadista ve Španělsku, člen KSČ, vrátil jako poručík Mezinárodní brigády, vyznamenaný 6 řády Španělské republiky. Po návratu ze Španělska v roce 1939 uprchl do SSSR. Jako jeden z prvních v Buzuluku vstoupil do Československé vojenské jednotky pod vedením plukovníka Ludvíka Svobody. Bojoval u Sokolova, přes Kyjev, Bílou Cerkev do Karpat kde padl v boji na hranicích své vlasti.

*10.  3. 1933 P. František Hobizal – Kukůskůs /skautská přezdívka/ nebo Mamakona /trampská přezdívka/ (T. O. Šedí bobři) – skaut a tramp; 24. 6. 1956 vysvěcen na římskokatolického kněze, od 1. 2. 2001 kanovníkem katedrální kapituly v Českých Budějovicích; prozaik – např. Moje Doudlebsko – putování duše nejmilejším krajem (včetně vzpomínek na tramping; nakladatelství Jelmo, 1999), Humor v církvi dovolen (sbírka humorných příběhů, tak z trampingu, viz kapitola Skauti a trampové /str. 32-39/, Karmelitánské nakladatelství, 2002), šumavská trilogie Schreinerské kořeny (1996), Schöningerské pastviny (1997), Údolí Vogelsang (1999), souborně Šumavská trilogie (2004); mnoho dalších knih;

 

Zdeněk Friedl

†10.  3. 2008 Zdeněk Friedl, jeden ze zakladatelů Porty v roce 1967; porotce Porta (1968); obnovitel festivalu v Ústí nad Labem po roce 1989

*11.  3. 1923 Ivo T. Havlů, překladatel z angličtiny, libretista (Pohádka mého života, Kabaret, Každý má svého Leona aj.) a textař (písně Billy Boy, Cesta na západ, Já ho mám ráda, Jesse James, Koleje v prérii - Patrick, Láska lehkomyslná, Malá Mohee, Mě zmáhá hic, Popel snů, Půlnoční rychlík, Ten jako ten ať zpívá, Vyznání);  uspořádal (s Janem Kolářem a Pavlem Koptou) Almanach Verše pod osnovou, 1986 (písňové texty členů Kruhu textařů a libretistů SČSKU)

*11.   3. 1953 Stanislav Zeman – Riky (T. O. Safírová hlava, S. T. O. Chomutov) – prozaik, vydavatel almanachu Řádky

*12.   3. 1968 Radek Chodura – Ementál (Rýmařov), básník (Trapsavec 2003)

*13. 3. 1923 Vladimír Lavický – Indián (T. O. Miriam, Třebíč, 1941) – malíř, grafik (linoryt, dřevořez, suchá jehla, olejomalby, koláže), výtvarný kritik, publicista a básník, sbírka básní Na paletě krajin (napsána v roce 1946, Arca JiMfa, 1993);

*13.  3. 1963 Jolana Prostředníková (Praha), básnířka (Trapsavec 1982 a 1983)

†13.  3. 1988 Oldřich Svoboda (Brno), zakladatel trampské party Bandité později pěvecká parta Modrá sojka, od roku 1942 hudební pořad Loď rytmu; písničkář (písně - Anjuta, tango, Děvčátko od řeky, Od muziky, Osada, Rosita - passo doble, Sám pod širým nebem - hudba P. Milan, Za jižních nocí - text s F. Vršeckým), zkomponoval a napsal přes 100 skladeb a vydal 18 zpěvníčků, řadu jeho skladeb měla ve svém repertoáru trampská skupina Zelená sedma; na počátku 30. let 20. století hrával na housle se svým učitelem F. Balatkou v kině při promítání němých filmů; vystudoval hru na housle u kapelníka Františka Balatky, na klavír k prof. M. Vitonské, studium skladby u J. Pravečka a prof. J. Petzného, hrál na housle, mandolínu a kytaru; spoluautor libreta operety Ideály srdcí; vyučen knihkupcem (knihkupectví Barvič a Novotný - Brno);

†14.3.1998 Jaroslav Sehan – Golem (T. O. Zlatý klíč, 1956; Kladno), člen od 1.8.1959 do 14.3. 1998;

*15.  3. 1898 Antonín Kincl, dirigent (v letech 1929 - 1937 dirigent Velké operety v Praze) a skladatel (hudba Trampská idyla - text J. Mottl)

*16.  3. 1958 Miloš Truhlář, hudební publicista, redaktor klubového časopisu Nové Koření (80. léta); fotograf (Nové koření, Folk & Country, Lidové noviny, MfDnes)

†16.  3. 1978 Prof. RNDr. Ing. Pravdomil Svoboda, dr. techn., DrSc. – Šedý vlk – v polovině 20. let vedl woodcrafterský Kmen Synů Želvy (LLM) v Příbrami, pro který vydával časopis Lov; psal též do časopisu Vatra. V roce 1923 vydal (pod jménem Šedý vlk) příručku „O kroji“. Kreslil úsporným etonovským stylem v přírodě. Napsal řadu knih o stromech a přírodě vůbec. Později profesor, biolog a dendrolog, odborný spisovatel. Vedoucí katedry dendrologie a geobotaniky Lesnické fakulty ČVUT. Zakladatel Arboreta v Kostelci na Černými lesy, poté ředitel Botanické zahrady v Průhonicích a Arboreta Borová Hora.

*17.  3. 1958 Věra Náhlíková (dříve Rudolfová) – Strunka (T. O. Fort Apache, T. O. Suché studánky, T. S. Hledači, Plzeň), redaktorka samizdatového trampského časopisu Pajda (1980 - 1982) a samizdatového nakladatelství Pajda (1981 – 1990), woodcrafterka, textařka, zpěvačka a kytaristka skupiny Krůpěj, redaktorka samizdatových sborníků Jestřábe, to bude príma (50 povídek J. Foglara, 1983), Hrstka vzpomínek na Miloše Seiferta 1887 - 1987, 1987; básnířka, samizdat sbírka Místo kde se jim líbí, 1988; porotce Trapsavce (1992, 1995, 2002, 2006, 2008, 2009, 2010, 2013 a 2015)

*17. 3. 1978 Lucie Králová , vystudovala Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy a katedru dokumentu na FAMU. Natáčí především autorské dokumentární filmy, spolupracuje s Českou televizí a s nezávislými filmovými společnostmi; scénář a režie filmu Made in Pade (2007)

*17.  3. 1953 Lubomír Melichar – Ríša (T. O. Tennesseee) – kytarista a zpěvák (od roku 1978 kapelník) trampské kapely Roháči (Loket nad Ohří, 1977 - dosud);

†17.  3. 1983 Jiří Robert Pick, novinář, významný satirik, člen KSČ, básník, textař (píseň - Tam, kde končí modřínový les), dramatik, prozaik (knihy Ruce vzhůru boys, 1967; 7 kytic pro buvola);

†18.  3. 1968 Karel Hlubuček – pseudonym Karel Zálabský,– pracovník památkové péče V Trhových Svinách, regionální literatura z oboru, dramatik (Krásná trampka – opereta o 3 jednáních);

*19.  3. 1933 Ing. Josef Drlík – Dan (Hostivice, dříve Slaný), zemědělský inženýr a sociolog; publicista - v časopise Camp (1966 - 1968); prozaik (Trapsavec 1973); autobiografická novela Colorado, Colorado, Gasset 2013 (k 20. výročí celosvětového potlachu v Coloradu)

*20.  3. 1958 Jiří Rajchl – Pajčus (T. O. Ford Jatky), grafik (obálky samizdatu Dým)

*22.  3. 1893 Prof. Dr. Václav Živec , pseudonym A. Damar , akademický malíř, člen redakční rady časopisu (3. ročník, 1924-1925) vedl úpravu časopisu Vatra. Malíř, sochař a grafik, odborný publicista, středoškolský a vysokoškolský pedagog. Absolvent rakovnické reálky a Akademie výtvarných umění v Praze. Žák M. Švabinského, J. Preislera a V. Bukovace. V roce 1931 studoval sochařství u F. Bílka v Paříži. Věnoval se malbě, užitému umění, drobné grafice a metodice kreslení. Ztvárňoval zejména krajinu Podbrdska. V sochařské tvorbě tvůrce Husova památníku v Jincích, válečného památníku v Zahořanech, Smetanova památníku v Berouně a několika pamětních desek. Účastník mnoha výstav. Člen Umělecké besedy. Propagátor loutkových divadel na školách, výrazný loutkový režisér a scénograf. Autor životopisu Václava Rabase. Korespondence s předními pedagogy čes. pokusných škol L. Šva cem a F. Krchem. katalog autorský - Václav Živec: Výběr z díla (1972) katalogy kolektivní - Katalog 1. výstavy G. U. B. Grafiků Umělecké besedy (1921), Československé umění na výstavě soudobé kultury v Brně (1928), Vlastimil Rada: Soubor obrazů a kreseb, Členská výstava Umělecké besedy (1929), Umělecká výstava spolků S. V. U. Mánes a Umělecké besedy v Praze (1929), Umělecká beseda 1863 - 2003 (2003)

 

Vladimír Čech

†22.  3. 2013 Vladimír Čech – Vejce, herec, dabér a moderátor (Chcete být milionářem?), outdorový aktivista blízký trampingu, mj. moderátor Porty v Ústí nad Labem

*25.  3. 1898 František Alois Tichý – pseudonymy Harry Brown, Jan Chrudimský, Jack Kahn, Jan Kovec, Schmidt Kwiet, Smith Kwiet, William Seymour – studoval na pražské konzervatoři hru na varhany a skladbu Josefa Kličky, Ondřeje Horníka a Karla Steckera; operetní dirigent a redaktor zábavné hudby v Čs. rozhlase; skladatel – dětský balet Roztančené pohádky na libreto J. Voldána (1959 - 1960); aranžér, dirigent a klavírista, složil asi 350 písní (hudba Alžír - text J. Voldán, hudba Bloudí má loď - text V. Zeman, hudba Do tvých malých ruček bílých - text J. Chlumecký (I. cena soutěže o nejlepší českou píseň 1933), hudba Je v dáli jedna zem - text B. Aust, hudba Kdož ví zda jednou - text V. E. Fořt, hudba Marion - text J. Voldán, hudba Na řece kanoi mám - text J. Voldán, Píseň majáku, hudba Pojď v chatu mou - text V. Zeman, hudba Táborák - text J. Voldán, hudba Za mořem - text V. Zeman); založil pěvecké kvarteto FAT, autor hudby k prvnímu českému zvukovému filmu Když struny lkají (1930); v letech 1928 - 1929 dirigentem orchestru firmy His masters voice, od podzimu 1929 nahrával pro firmu Ultraphon v Berlíně, v roce 1930 se stal hudebním ředitelem gramofonové firmy Esta; v letech 1930 - 1931 opět spolupracoval s firmou Ultraphon, v letech 1932 - 1936 byl hudebním ředitelem firmy His masters voice, od roku 1933 externě spolupracoval s pražským rozhlasem, jako dirigent zábavného orchestru Radiojournalu; v sezóně 1935 - 1936 řídil orchestr Novoměstského divadla ředitele Antonína Fencla a od roku 1936 dirigoval orchestr Švandova divadla na Smíchově; po smrti kapelníka Antonína Balšámky (1940) převzal jeho salónní orchestr, s nímž pod názvem Zábavný orchestr Jiskra účinkoval až do 50. let hlavně v pražském rozhlase; autor tanečních skladeb (přes 300) a několika operet: John z Aljašky, Křópal amorkem, To není každý den a vlastenecky laděné Kolíne, Kolíne (1940).                                        

*25.  3. 1943 Vojtěch Hurta, výtvarník, řezbář, umělecký kovář, restaurátor a konzervátor

 

Zleva Petr Novotný a Pavel Žalman Lohonka

*27.  3. 1958 Petr Novotný, zpěvák, baskytarista, basista a klávesista skupiny Žalman a spol. (od r. 1994); hudební režisér a aranžér, publicista (Folkový bestiář, 2003); autor scénické hudby pro Buchty a Loutky a Západočeské divadlo Cheb; autorské CD Hlína, barvy a slova na texty Karla Plotěného;

*30.  3. 1958 Jaroslav Kriško – Smrťo, publicista a redaktor trampského samizdatového časopisu Bra-lo; Trapsavec

 

Egon Erwin Kisch (vpravo) na návštěvě u Charlie Chaplina v roce 1929

†31.  3. 1948 Egon Erwin Kisch, publicista v časopise Tramp (1929 - 1931); reportér, spisovatel, v roce 1930 navštívil SSSR se spolupracovníky Trampa Stanislavem Řádou a Lubomírem Linhartem a zúčastnil se 2. mezinárodní konference proletářských revolučních spisovatelů v Charkově; za II. světové války v Mexiku, od března 1946 opět v Praze. Německy píšící klasik novinářské reportáže, člen pražské židovské intelektuální komunity, autor takřka geniální.

 

Foto týdne

 

 

Jste náš host číslo

7078967

Melanž

  • Dubnoví oslavenci I

     

    * 3. 4. 1961 (60 let) Eddie Murphy, Edward Regan Murphy se narodil v Brooklynu v New Yorku, USA), americký herec a komik. Murphy byl součástí obsazení Saturday Night Live během let 1980 až 1984. Pracoval jako stand up komik a umístil se v žebříčku Comedy Central 100 Nejlepších komiků všech dob na 10. místě. Za své herecké výkony získal několik nominací na Zlatý glóbus a v roce 2007 cenu získal v kategorii nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli za výkon ve filmu Dreamgirls.[1] Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří Cesta do Ameriky, Policajt v Beverly Hills a též Záměna. Murphy také propůjčil svůj hlas oslíku ze série filmů Shrek. V některých filmech hrál dokonce více rolí najednou, například ve filmech Zamilovaný profesor nebo Norbit. Do češtiny je Eddie Murphy nejčastěji dabován Oldřichem Kaiserem, Zdeňkem Mahdalem a Tomášem Juřičkou.  Eddie má svou hvězdu v hollywoodském chodníku slávy.  

     

     

    *9. 4. 1891 (130 let) Vlasta Burian, vlastním jménem Josef Vlastimil Burian, Král komiků, český divadelní herec, režisér, zpěvák, divadelní ředitel, sportovec, podnikatel, filmový herec němé i zvukové éry filmu, který se díky své nespoutané živelnosti, improvizaci a potřebě být všude první vypracoval mezi skutečné hvězdy českého filmu, divadla i rozhlasu. Byl jedním z nejpopulárnějších herců za první republiky, po válce byl však neprávem nařčen z kolaborace. Společnost jej znala jako zábavného společníka, v soukromí byl však melancholický, náladový, trpěl maniodepresivními stavy. I proto se často uzavíral ve své vile v Dejvicích. Každodenně sportoval, ve své vile měl velkou tělocvičnu a u vily bazén, tenisový kurt a bohatě vybavenou kuchyni, kde měl nejlepšího českého kuchaře své doby, Jaromíra Trejbala. Ráno se projížděl na kole a pořádal přátelské tenisové zápasy i mimo Prahu (na pražské Klamovce si například zahrál několik tenisových zápasů s dvojnásobným mistrem světa Karlem Koželuhem). Byl také velkým mecenášem sportovců, jak profesionálních (sponzoroval také národní cyklistické mužstvo), tak amatérských. Dnes už téměř neznámá je vzpomínka pamětnice, která jej viděla, jak hází nezaměstnaným dělníkům, kteří hráli fotbal se starým roztrhaným míčem, nový míč. V letech 1914 až 1920 aktivně hrál za AC Sparta jako prvoligový fotbalový brankář. Smutný starý muž zemřel 31. ledna 1962. Zchudlý milionář musel jezdit po trochu potupných estrádách pro pracující. Ale jeden vtip si neodpustil – vstoupil na jeviště, pokrývku hlavy zavěsil na věšák a řekl – pověsíme čepičku. Alexej Čepička byl obávaný minstr obrany a Gottwaldův zeť.

     

    *16. 4. 1961 (60 let) Jiří Plocek, jemný, avšak pracovitý intelektuál, publicista, hudebník a hudební redaktor. Vystudovaný biochemik pracoval několik let v akademickém výzkumu, s rodinou byl na stáži v USA. Jak říká legenda, po návratu do vlasti chtěl dále mluvit s dětmi anglicky, aby o tuto znalost jazyka nepřišli. Děti prý odmítly – nebudou mluvit s člověk s tak těžkým přízvukem. Profesionální hudebník (skupina Poutníci), po odchodu Roberta Křesťana a Luboše Maliny založil vlastní skupinu Teagrass. Hudební producent a vydavatel (vlastní vydavatelství GNOSIS BRNO provozoval v letech 1995-2005 ). V letech 2006-2016 pracoval v Českém rozhlase Brno jako hudební redaktor a dramaturg. Jako publicista přispíval do Literárních novin (2007-2009), kde v roce 2008 redigoval stránky věnované umění. Je spoluzakladatelem družstva Kulturní noviny v roce 2009. V letech 2009-2018 byl předsedou představenstva družstva a šéfredaktorem.

    Je autorem knih Hudba středovýchodní Evropy (Torst 2003), Kroužení (o Vysočině, hudbě v pohybu a jednom festivalu, MKS Náměšť nad Oslavou 2015), Jazzová odyssea (Galén 2018) a pořadatelem knih Sešlost u Nečasů (k 80.narozeninám Jaromíra Nečase, GNOSIS BRNO 2002), Sušilovské zrcadlo (Folklorum 2005) a Malé příběhy velkých dějin (Kuřim 2018).

     

    * 18. 4. 1951 (70 let) Naďa Konvalinková, herečka. K divadlu se dostala poprvé při studiu na Gymnáziu Jana Nerudy v Hellichově ulici v Praze. Na lidové škole umění se pak připravovala na přijímací zkoušky na DAMU. Studovala v ročníku spolu Borisem Rösnerem, Evou Jakoubkovou a Lornou Vančurovou. K jejím profesorům na DAMU patřili např. Vlasta Fabianová, Václav Voska a František Salzer. Po absolutoriu DAMU působila nejprve v Divadle J. K. Tyla v Plzni (1973–1976), poté přešla do Městských divadel pražských (1976–1994). Zpočátku hrála většinou mladé naivky a prosté dívky (viz jednu z nejznámějších filmových rolí Nadi Konvalinkové, dívenku Květušku z filmu Adéla ještě nevečeřela), s přibývajícím věkem se postupně přehrála do polohy zralých žen a hodných i moudrých maminek. Čtvrt století byl jejím manželem talentovaný, avšak svébytný herec Oldřich Kaiser. Z manželství se v roce 1983 narodila dcera Karolína. Konvalinková je patronkou nadačního fondu pro opuštěné děti Rozum a cit; sama byla po rozvodu rodičů zhruba rok v dětském domově. Tehdy jí bylo 10 let a spolu se sestrou byla poté svěřena do péče babičce.

     

     

    * 18. 4. 1961 (60 let) herec Pavel Kříž alias Štěpánek ze seriálu o básnících. Brněnský rodák po úspěchu Kleinovy filmové série o básnících emigroval v roce 1988 zprvu do Velké Británie, odtud pak do Kanady. Ve Vancouveru vystudoval tamní chvalně známou univerzitu a věnoval se profesi psychoterapeuta.…Když se po několika letech vrátil do vlasti k další filmové práci, takřka nemluvil česky, zcela se sžil s novým prostředím. Žije střídavě v Kanadě a v Česku, slaví Chanuku i Vánoce.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz