Haight Asbury jsou kapelou, o které se na světové nezávislé hudební scéně aktuálně dost mluví. Rodáci z Glasgow, Haight Asbury, jsou bez nadsázky jednou z nejoriginálnějších kapel na poli alternativního folku a psychedelie. Název si dali podle legendární čtvrti v San Francisku, která v šedesátých letech byla mekkou hippies. U nás sice nejsou zatím příliš známí, ale pro britský tisk a novináře jsou jedním z velkých talentů britské nezávislé scény.

Tiskovka festivalu United Islands České spořitelny

Devátý ročník festivalu United Islands, neboli hudebního svátku na pražských ostrovech se opět rozšiřuje. Z původních pár dní se stává celoroční festival pod názvem United Islands České spořitelny, v rámci kterého proběhne dvacet klubových koncertů, jehož vyvrcholením bude stále bezplatný open air festival, který se bude konat v termínu 21. - 23. června na pražských ostrovech Střelecký, Kampa, Dětský, Žofín a částečně na Janáčkově nábřeží.

V průběhu svého vývoje ve 20. a 30. letech si tedy trampská píseň u nás získala velkou popularitu, a to i u široké veřejnosti, mimo rámec trampského hnutí. V době války i v poválečném období však ustoupila do pozadí a stáhla se do zázemí svých rodných osad. Zde, kromě tradičních trampských sborů a jejich starých písniček, vzpomínajících na zašlou slávu, se však v polovině 50. let objevují první jiskřičky nových výbojů. Nastupující nová generace trampských písničkářů se již nespokojuje s neměnností tradičního repertoáru a – tak jako kdysi – začíná nově textovat americké tradicionály a v jejich duchu se pokouší i o novou vlastní tvorbu.

Ztracenkáři 1930. Dole uprostřed Jarka Mottl, který s tímto už profesionálním sborem vydal na gramofonových deskách řadu trampských písniček. I z nich vznikal v šedesátých letech mocný proud inspirace

Věnováno Jirkovi Šosvaldovi, Wabimu Ryvolovi, Michalu Tučnému, Jardovi Studenému, Fredovi Krčmářovi, Jasanu Bonušovi, Houlovi a dalším kamarádům, kteří Portou prošli, ale jejího vstupu do nového století se už nedožili.

Show naštěstí nikdo nečekal...

X-krát v životě jsem si říkal, že muzikanti jsou nejšťastnější lidi na světě. S nimi nikdy netvrdnou rysy, což se o játrech ale říci nedá...

Ostatně hlášku o tom, že skoro celý život pili jak za Manchester United, jsem z úst protagonisty večera slyšel i tentokrát. Prohlášení bylo proneseno s lehkou nostalgií a Vladimír celé vystoupení upíjel vodu...

Fernet byl hořký až k zahořklosti. Ale servírka čím dál krásnější, až jsme se rozešli domů na večeři. V hlavě otazníky rostoucí do obludných velikostí a vedoucích k fantasmagoriím o úniku na Mars nebo k bájné civilizaci lebedící si podle záhadologů v nitru Země a nesoucí jméno – Agharta…

První lednová neděle přišla na Nový rok, proto se pravidelný koncert Sekvoje v pražském klubu Carpe Diem konal o týden později, ale už od února to zase bude každý měsíc první neděli večer. Hostem živého Táborového ohně byla tentokrát poprvé žena – moderátorka Country rádia Veronika Čičková.

Ve středu 4. ledna v poledne houkaly sirény proto, aby si každý včas uvědomil, že toho dne v 19:00 začíná v Praze, v kavárně Potrvá, jubilejní padesátý večer programu Open Mic Potrvá, který završil pět let jeho existence.