Slogan na webu: Join Russkaja Kollektiv!

Informace:

Kapela Russkaja vystoupila loni v létě na pražském festivalu United Islands. Navzdory názvu a ruštině, kterou se hodně zpívá, pochází z Rakouska. Lídr kapely Georgij A. Makazaria se z Ruska přistěhoval do Rakouska už v roce 1992.

Jména dalších členů kapely jen dovysvětlují, proč se kromě ruštiny, zpívá i německy a anglicky, někdy všemi jazyky najednou: Hans-Georg Gutternigg, Manfred Franzmeier, Antonia-Alexa Georgiew, Georgij Alexandrovič Makazaria, Titus Vadon, Zebo Adam, Dimitrij Miller (narozen na Ukrajině). Obsazení: bastrumpeta, saxofon, housle, bicí, kytara, baskytara.

Pro toho, kdo slyšel nahrávky nebo viděl koncert kapely Gogol Bordello, ke které bývá Russkaja přirovnávána, ví, o čem je řeč.

I název kapely hodně napovídá: RUS (není co vysvětlovat), SKA (pro milovníky tohoto druhu hudby opět není co vysvětlovat, pro méně informované původně jamajská směsice amerického jazzu s afro-kořeny, v současnosti hodně modifikovaná), JA – německy ano.

V podání kapely Russkaja se jedná o dosti šílenou kombinaci východoevropských nápěvů, vysokorychlostního rytmu balkánských dechovek a rachotícího big-beatu se zpěvákovým trojjazyčně ryčným pořvávacím hlasem, neustále tvrdě vyžadujícím nekonečné taneční křepčení.

První album kapely, vydané v roce 2005, se jmenovalo Kasatchok Superstar. Mělo velký úspěch a kapela se rozjela k představením po klubech a festivalech na celém světě.

Nadšení příznivci oceňují „perfektní hecování publika, chytlavé melodie, skočný rytmus a umění zapojit publikum do precizně promyšlené choreografie“.

Musím přiznat, a „skáčkaři“ ať laskavě prominou, ač jsem se snažil přemoci averzi k vyřvávané ruštině, nepovedlo se, stejně jako averzi k onomu tryskovému „polka-beatu“ , břesknému cirkusovému soundu.

Kapeloví instrumentalisté (speciálně houslistka Antonia) jsou technicky výborně vybavení a jejich energie je obdivuhodná. Čekal jsem onen popisovaný parodistický charakter, onen humor, ale nějak jsem ho asi přehlédl v rutinním provedení...

Velká část ruského publika v hledišti jásala, s nimi určitě i čeští příznivci. Sál Lucerna Music Clubu nebyl narván jako obvykle a já se musím neprofesionálně přiznat: Na celý koncert jsem nevydržel...

Mohu použít jeden důvod k omluvě?

Před dvěma dny jsem se vrátil z dovolené v Thajsku. Bydlel jsem v půlmilionovém městě Pattaya, které během poslední let přefikli Rusové. Ruské nápisy, ruské firmy, kapely v hotelích částečně ruské, případně thajské hrající neskutečný ruský popík. Ruská arogance s kapsami plnými peněz na ulicích i v hotelích, velmocensky přezíravé vyžadování ruštiny od všech prodejců, lidí ve službách i od neruských turistů. Přiznám se, že jsem úmyslně rusky „neslyšel“ a nemluvil.

Sám ruský jazyk pochopitelně za nic nemůže, a dokonce jsem si úmyslně v sobě rozebíral, proč že mi celosvětová angličtina nevadí a z ruštiny se mi vyrážejí osypky. Ani nechci nesmyslně zobecňovat, že všichni Rusové se chovají velkopansky, nepokorně. Prostě lidi zaskočení dobou, kterým chybí v hlavě celá jedna epocha. A epochy se nedají přeskakovat. To je pak na lidech vidět.

Rakouská kapela Russkaja pobavila přítomné publikum. A to je v pořádku, protože si za to řádně zaplatili.

Foto: František Heřman