Dnes má svátek Alois Zítra má svátek Pavla


Ve středu 4. ledna v poledne houkaly sirény proto, aby si každý včas uvědomil, že toho dne v 19:00 začíná v Praze, v kavárně Potrvá, jubilejní padesátý večer programu Open Mic Potrvá, který završil pět let jeho existence.

Vlastně, pro puntičkáře musím přiznat, že polední houkání sirén o prvních středách každého měsíce je jejich tradiční zkouškou již přemnoho let, nicméně Open Mic mu dodal nový, kulturnější smysl… Na otázku v názvu článku jsem odpověděl více než celou větou a stejně odpovím i na další dotaz, který se naskýtá: Co to ten Open Mic (dále OM) vlastně je? OM = Otevřený mikrofon, je jevištní hudební platforma, která otevírá prostor a dává čas všem písničkářům bez rozdílu proslulosti či žánru, který prezentují. Přijdeš, zahraješ čtyři svoje písně a uvolníš scénu dalšímu! V této podobě začaly fungovat OM v roce 1961 v newyorské bohémské čtvrti Greenwich Village, kdy v nich začínala řada dnešních světových hvězd. Odtud se OM velice rychle rozšířily a dodnes fungují po celém západním světě a s podstatným zpožděním, potom co na konci 80. let „pukly ledy“, se objevily i v bývalém tzv. východním bloku. I u nás působilo a působí několik otevřených scén, ale zřejmě žádná nemá takové renomé, jako OM Potrvá.

 

 Kavárna Potrvá jako „krajina před bitvou“

První z OM, jehož název se časem rozrostl o slovo Potrvá, připravili a realizovali mladičký člen tehdy velmi nadějného (a dnes jen sporadicky vystupujícího) dua Nestíháme, písničkář Jan Řepka a mladý básník, překladatel, publicista, muzikant a písničkář Michal Bystrov. Stalo se 6. února 2007 v kavárně Pod Vesuvem v Praze - Karlíně. Od té doby následuje nepřetržitá, jen prázdninovými pauzami provázená, řada padesáti večerů. S podzimem r. 2007 se koncerty přesunuly na Vinohrady, do hudební kavárny Carpe Diem, kde se s OM rozloučil Michal Bystrov, a odtud, od 7. ledna 2009 do Dejvic, do divadelní kavárny Potrvá. Od tohoto dne se traduje pravidelné ohlašování OM sirénami, a taky je to výchozí datum, od kterého Honza Řepka ve spolupráci s několika kamarády (za všechny jmenuji aspoň toho nejstálejšího, zvukaře Pavla Radu) dovedl OM, již s přídomkem Potrvá, k dnešní podobě, dokonalosti a oblibě.


 Manželé Tichotovi, zcela vlevo divák Vladimír Merta

OM Potrvá ve stávající podobě, to je koncert, ve kterém vystupuje pět až šest písničkářů či jiných zájemců o vystoupení, kteří se Honzovi přihlásili (během první padesátky večerů jejich seznam čítá 240 jmen, z nichž některá se v archivu programů opakují) a závěr programu tvoří malý recitál vybraného hosta. Mezi hosty se již objevila řada známých osobností z naší země, jako např. Vladimír Merta, Ivan Hlas, Jana Šteflíčková, Jaroslav Hutka, Jiří Dědeček, Žofie Kabelková, Pepa Streichl, nebo Slávek Janoušek s Lubošem Vondrákem a Jiří Smrž atd., ale i hostovali i zahraniční umělci. Za všechny jmenuji Slováky duo Longital, Sue & Sanyland či Eda Klenu, Číňanku Feng-yün Song, Ira Marka Gearyho nebo Brity Justina Lavashe a Alasdaira Bouche, který v OM Potrvá začínal jako jeden z přihlášených účastníků.


Janem Řepkou zaslouženě uctěná Martina Trchová

Z předchozích odstavců se dá vyčíst, že OM Potrvá je hudební cyklus s pozoruhodnou tradicí. Důstojný jubilejní večer si vskutku zasloužil a dlužno přiznat, že v tom nikoho nezklamal. Na malém jevišti, před téměř stovkou diváků v prostoru, který jich napohodlno pojme polovinu, se 4. ledna střídali hosté, kteří mají k OM Potrvá blízko. Program otevřel písničkář Marek Vojtěch, akordeonista vystupující už před zánikem své domovské skupiny Gothart jako „začínající písničkář za zenitem“, jak o sobě sám říká. Jeho písničky pobavily, potěšily a sklidily nadšenou odezvu, večer byl šťastně nastartován! Protipólem Markových svižných písniček bylo vystoupení Michala Bystrova, tentokrát ne písničkářské, ale pamětnické: „Z OM jsem odešel ve chvíli, kdy jsem se domníval, že mise je splněna, že už vystoupili všichni, kteří vystoupit měli. Jenomže to jsem si neuvědomil, že Honza Řepka má dar propojovat lidi…“ řekl s úctou a uznáním o spoluzakladateli a pokračovateli ve zpočátku společném díle. Připomněl nedávný odchod vynikajících kulturních osobností - Arnošta Lustiga, Ivana Martina Jirouse - Magora, Václava Havla a Josefa Škvoreckého a svůj vstup zakončil recitací vlastní básně. Václavu Havlovi věnovali jednu ze svých písní po Michalovi následující manželé Zdeňka a Jiří Tichotovi ze Spirituál Kvintetu. I v tomto mimořádném vystoupení Jiří uplatnil jak svůj někdy „sebevražedný“, sarkastický humor („Normálně neladím, ale když za mnou sedí Merta…“), tak svoje kytarové mistrovství. Doprovod jediné kytary výrazně podtrhl Zdenčin hlas a čistotu a kultivovanost jejího projevu, který hladil po duši všechny přítomné. Poslední vystupující před první přestávkou, písničkářka Martina Trchová, kterou Jan Řepka toho večera veřejně nazval českou Joan Baezovou své generace, vstoupila na scénu po manželích Tichotových srdnatě se sadou písní postavenou na premiérově hraných novinkách. Vyplatilo se, aplaus byl opět velmi bouřivý!

 

Pohled do hlediště, uprostřed Krystyna Skalická

Druhý programový set otevíral zdařilý dokumentární film o OM Potrvá, společné dílo Jana Řepky, Tomáše Berky a Páji Junka, ke kterému se ještě vrátím v závěru článku, protože hned po něm začal program prudce gradovat: v zákulisí se domluvil další vystupující, básník Lumír Slabý s Vladimírem Mertou o tom, že jeho autorskou recitaci doplní improvizovaným kytarovým doprovodem a to, co předvedli na scéně, bylo lahůdkou tak kvalitní, že jediné, co po ní mohlo přijít a přišlo, bylo Mertovo sólové vystoupení. Samozřejmě to byl další silný zážitek, po kterém jsem se obával, že to následující písničkářka Krystyna Skalická nebude mít lehké. Možná to lehké neměla, ale situaci ukočírovala. Její písně s texty částečně v polském, částečně v českém jazyce (mezi nimi i text od Magora Jirouse) a její osobitý interpretační styl si rychle získaly pozornost a sympatie publika. Po předchozích peckách přivedla diváky do stádia určitého nadšeného zklidnění, ve kterém mohl večer, na začátku a na konci lemovaný tóny akordeonů, klidně končit a všichni by byli velmi spokojeni. Ale nekončil!

 

Joel Bros a jeho kumpáni

Po úspěšném vystoupení Krystyny Skalické následovala přestávka krátká tak, jak jen mohla být, aby stačila na technickou přípravu pro doprovodnou kapelu hlavního hosta jubilejního večera. Byl jím francouzský písničkář, šansoniér Joel Bros, výborný kytarista hrdý na to, že pochází ze stejného kraje v jižní Francii, jako členové skupiny Gipsy Kings. Během svého více než půlstoletého pestrého života byl Joel pilotem, výsadkářem, diplomatem… A před dvanácti lety se usadil na Moravském Slovácku, odkud občas vyjíždí se svým koníčkem, moderním francouzským šansonem, na různá místa v naší republice (zahraniční koncerty jsem na jeho webu nenašel). Hudba v jeho pojetí je koníčkem velice krásným, nesoucím cejch vysoké profesionality. Přednes procítěný jak má u šansonů být, příjemné vystupování a průvodní slovo v půvabné chantalpoullainské češtině, dokonale hrající trojice muzikantů za zády… Skvělé finále večera, které nám vzalo dech a v žilách rozproudilo krev… Úplnou tečku jubilejnímu padesátému Open Micu Potrvá dal jeho impresário Jan Řepka písní Peta Seegera Řekni, kde ty kytky jsou, kterou zpíval v duu s Martinou Trchovou, za vydatné podpory Joela Brose, jeho kapely a mohutného sboru diváků, mezi kterými byla řada dalších písničkářů a muzikantů, kteří jsou příznivci tohoto hudebního cyklu.

 Kde ty kytky jsou, kde mohou být…

 Dobře bylo. Nezbývá, než poděkovat a popřát Open Micu Potrvá (a Janu Řepkovi) neutuchající nadšení pro věc, trvalý mladistvý elán a dlouhou, předlouhou šťastnou budoucnost… Zhruba v polovině článku jsem slíbil, že v jeho závěru se ještě vrátím k promítanému dokumentárnímu filmu. Chci vám o něm povědět, že bude ke zhlédnutí na YouTube. A že odkaz na něj určitě najdete na vzorně vedených, přehledných webových stránkách OM Potrvá - www.openmic.eu, kde se můžete dozvědět úplně všechno, co vás o open micu zajímá a nedočetli jste se to zde. Ale nedůležitější, co vám chci na závěr poradit je, abyste se, až budou o polednách sirény houkat, vypravili na 19. hodinu do kavárny Potrvá v Srbské ulici č. 2 v Praze 6. Bude se vám tam líbit.

 

Fotografie poskytl archiv OM Potrvá. Děkujeme!

Foto týdne

Jste náš host číslo

9685299

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz