Švýcarští bluegrassoví matadoři Sunny Mountain Grass zdobí evropská pódia už pětatřicet let – vznikli v roce 1988

Letos už po čtyřiadvacáté se konal ve východošvýcarském Stettfurtu bluegrassový festival. Pořádá ho již léta kapela Sunny Mountain Grass. Festival se párkrát stěhoval, nejdelší dobu býval na hradě Sonnenberg, podle kterého se kapela pojmenovala. Kdysi jsem tam jezdila každý rok a mockrát jsem navrhovala, že by se měl přejmenovat na Rainy Mountain BGF, protože tam skoro vždy pršelo a byla zima jako v psírně. Letos ale svému jménu dělal čest, neboť bylo modro a vedro, ačkoli pořadatelé zajistili raději stan.

Sedmnáct dní plných koncertů a divadelních představení opět nabídne festival Prázdniny v Telči, který letos odstartuje v pátek 28. července. Na pěti festivalových scénách vystoupí více než stovka hudebníků, především kultovních folkových jmen jako je Druhá Tráva & Bratři Ebenové, Karel Plíhal nebo Vlasta Redl. Scénu na Panském dvoře letos oživí Mňága & Žďorp, Monkey Business a Tata Bojs.

V průběhu svého vývoje ve 20. a 30. letech si tedy trampská píseň u nás získala velkou popularitu, a to i u široké veřejnosti, mimo rámec trampského hnutí. V době války i v poválečném období však ustoupila do pozadí a stáhla se do zázemí svých rodných osad. Zde, kromě tradičních trampských sborů a jejich starých písniček, vzpomínajících na zašlou slávu, se však v polovině 50. let objevují první jiskřičky nových výbojů. Nastupující nová generace trampských písničkářů se již nespokojuje s neměnností tradičního repertoáru a – tak jako kdysi – začíná nově textovat americké tradicionály a v jejich duchu se pokouší i o novou vlastní tvorbu.

Ztracenkáři 1930. Dole uprostřed Jarka Mottl, který s tímto už profesionálním sborem vydal na gramofonových deskách řadu trampských písniček. I z nich vznikal v šedesátých letech mocný proud inspirace

Pojem tramp se začal používat pod dojmem románu Jacka Londona Cesta až ve 20. letech minulého století. Do té doby se trampové nazývali divocí skautové.

Willy Nelson slaví v plné formě své neuvěřitelné devadesáté narozeniny dvěma koncerty 29. a 30. dubna. Říká k tomu: „narodil jsem se před půlnocí 29., ale zaregistrován na krajském soudu jsem byl až 30. Slavím proto oba dny“. Willie a jeho přátelé hrají ve slavné Hollywood Bowle v Los Angeles. Na podiu se střídají Josh Timmermans, Kris Kristofferson, Neil Young, Roseanne Cash, Leon Bridges, dokonce i Helem Mirren, a další. Je to velká paráda.

Cheers, Willie!   (red.)    

Desperádi z Karviné byli účastni záchraně Porty, možná za ni mimoděk trochu mohli. Znali jsme se už z ústecké etapy festivalu, jejich zpěvačka Liba Palová se stala v roce 1970 vůbec první Miss Porta.

Stál jsem u okna brněnské redakce zastaveného měsíčníku Kurýr, jehož jsem byl posledním pozůstatkem, a který jsem opatrně likvidoval. Před domem zastavila černá limuzína a z ní vystoupili mužové v oblecích. – Jdou si pro mne, napadlo mne. Byl začátek roku 1971.

V červnu 1970 skončil v Ústí nad Labem čtvrtý ročník festivalu Porta a tým nadšenců se snažil o jeho zachování. V prosinci se v pražské Lucerně konal druhý ročník noblesního Folk a country festivalu. Nebylo to pokračování, tento vlak jel po jiné, daleko komerčnější koleji, ale rovněž neměl dlouhý dojezd. Začala normalizace. Avšak spojení festivalu s Portou, nepočítaje účinkující, zde bylo. Festivalový zpravodaj (na snímku) tvořili Josef Kobra Kučera a Fedor Skotal, a s nimi brněnský novinář Ladislav Vencálek. Všichni tři se už před tím sešli v redakci měsíčníku Zálesák. Zastaven byl v polovině roku 1970.

V roce 2006 jsem se chystala do Nashvillü na březnový bluegrassový seminář. Týdny předem jsem napjatě sledovala, co se bude během mého pobytu na tamní hudební scéně dít. Dozvěděla jsem se, že v neděli 19. března 2006 bude hrát v Ryman auditoriu Kris Kristofferson. Posunula jsem proto odlet o tři dny dopředu.
Moje místní kamarádka Nancy pro mne přijela v sobotu na letiště s tím, že koncert je beznadějně vyprodaný. Utěšovala jsem ji, že jsem se tam akreditovala již před dvěma týdny, ale byla ve mně malá dušička, neboť mi odepsali, že se pokusí sehnat dva lístky, ale další mail jsem již nedostala.

Jens Krüger, Uwe Krüger, Joel Landsberg.

Po roce přiletěli opět Krüger Brothers do svého bývalého domova ve Švýcarsku. Jejich trio Uwe, Jens a Joel patří již pětadvacet let k absolutní světové špičce americké akustické scény. Tentokrát po dvou a půl letech konečně v originální sestavě s baskytaristou Joelem Landsbergem, který kvůli covidu nemohl cestovat. Vlastně ani oni všichni skoro dva a půl roku nemohli ve Státech vystupovat. Za tu dobu ale natočili asi 700 písní a skladeb na svých středečních Krüger Brothers live, nebo kuchařských show.

Očekávání ctitelů jedněch z nejrychlejších prstů na současné kytarové scéně bude vyslyšeno. Třetího května zahraje v pražském Foru Karlín americký kytarista Joe Bonamassa, jedna z největších hvězd současné hudební scény, vycházející z bluesrockových kořenů a podnětů klasického rocku. Bude to téměř osm let od chvíle, kdy navštívil Českou republiku naposledy.

Před pětapadesáti lety tam poprvé zazářil. Nyní se Michal Prokop vrací do Mekky české populární hudby se svým tradičním vánočním koncertem jako hudebník, jehož písně oslovují už několik generací posluchačů. Společnost mu bude 16. prosince dělat na pódiu Velkého sálu Lucerny kromě Framus Five i řada známých hostů.