Falešná karta

Už popáté jsme se letos sešli na Bobování v Hrobu. I tento rok tu byl velký počet lidí, dokonce si myslím, že o něco více, než předchozí roky. Atmosféra byla jako vždy perfektní a velmi příjemná. Hned na začátku jsme měli možnost vidět malého Danečka, který zvědavě postával v popředí u pódia, kde zkoumal odposlechy a reprobedny.

Falešná karta

Už popáté jsme se letos sešli na Bobování v Hrobu. I tento rok tu byl velký počet lidí, dokonce si myslím, že o něco více, než předchozí roky. Atmosféra byla jako vždy perfektní a velmi příjemná. Hned na začátku jsme měli možnost vidět malého Danečka, který zvědavě postával v popředí u pódia, kde zkoumal odposlechy a reprobedny.

Koncert byl zahájen minutou ticha za našeho kamaráda Boba, kvůli kterému vlastně BOBování existuje. Jako první přišla na scénu skupina Střepy ze Světce, kterou Bob Zelenka v roce 1976 založil. Čardáš a spol. zpívali známé písničky, muzika jim krásně „šlapala“a brzy si spolu s nimi zpívali i diváci, kteří byli po tomto vystoupení příjemně naladěni. Poté přišel na pódium Daneček spolu s maminkou, která už předem za všechno děkovala a slíbila, že pokud se vše povede, tak nám za pár let na BOBování přijde poděkovat Daneček sám a řekne pár slov.

Falešná karta

Už popáté jsme se letos sešli na Bobování v Hrobu. I tento rok tu byl velký počet lidí, dokonce si myslím, že o něco více, než předchozí roky. Atmosféra byla jako vždy perfektní a velmi příjemná. Hned na začátku jsme měli možnost vidět malého Danečka, který zvědavě postával v popředí u pódia, kde zkoumal odposlechy a reprobedny.

Koncert byl zahájen minutou ticha za našeho kamaráda Boba, kvůli kterému vlastně BOBování existuje. Jako první přišla na scénu skupina Střepy ze Světce, kterou Bob Zelenka v roce 1976 založil. Čardáš a spol. zpívali známé písničky, muzika jim krásně „šlapala“a brzy si spolu s nimi zpívali i diváci, kteří byli po tomto vystoupení příjemně naladěni. Poté přišel na pódium Daneček spolu s maminkou, která už předem za všechno děkovala a slíbila, že pokud se vše povede, tak nám za pár let na BOBování přijde poděkovat Daneček sám a řekne pár slov.

Písničky Slávka Janouška by se měly předepisovat v ordinacích pediatrů, soudí autor

Poslední týden jsem měl hudební a nechci si to nechat pro sebe :-)

Tony Linhart

Ve velkém sále Gongu v pražských Vysočanech proběhl koncert Pocta trampské písni jako živý večer pravidelného pořadu Tony Linharta na Country radiu – Ozvěny táborových ohňů. Už místo bylo zvoleno příznačně, protože gong je výrazný melodický nástroj a naplněný sál natěšených lidí se skutečně pěkně nahlas ozýval společně s muzikanty na podiu. Většina diváků či posluchačů většinu písní znala a byli mnozí, kteří zpívali v hledišti jednu píseń za druhou, ať už ji na podiu pěl kdokoliv.

Ahoj trempíci, vodáci, tuláci, koláči a vám podobní! Už je to drahně let, co má noha v kanadě, koupené na vysokoškolskym vojenskym soustředění od jednoho lampasáka, no to je fakt už dávno, vyšlapávala po posázavskejch hvozdech. Natruc mejm skvělejm rodičum, který jezdili do baráku na návsi v Ratajích nad Sázavou, což jsem nemoh pochopit. Byl sem šťastnej, když sem se válel v lese, někdy mokrej, někdy zmrzlej a dycky špinavej. Dneska do toho baráku jezdim já a moje štyry děti, no spíš bejvalý děti, vlastně už dospěláci, ale zas né tak starý.

Vydala jsem se na brněnský koncert Wabiho Daňka v Dělnickém domě v Juliánově.Večer zahájil jeho host a hostitel – pro mne neznámý písničkář Vít Šujan písní Johnnyho Cashe.

Wabiho první písnička byl Ostrov pokladů, a pak nás všechny pozdravil s hláškou v brněnském hantecu :“Lákám koce, lákám borce, přiďte hrajem na Jamborce!“ a hned mu obecenstvo leželo u nohou. Zazpíval několik svých starých hitů, a po On the road – Na cestě přešel k písničkám Miroslava „Skunka“ Jaroše. Představil ho publiku jako autora mnoha známých písní jako Montgomery, Quantanamo atd., o kterých málokdo z těch, co si je zpívají ví, kdo je složil. Začal titulní písní z alba A život jde dál. Druhý díl plánované trilogie se jmenuje Nech svět, ať se točí dál , a třetí díl, jestli se ho někdy dočkáme, se bude jmenovat A dál už nic…Nejvíc se mi líbila Lady Yesterday…

Skupina Kati

Na tenhle „festival“ jezdím  už léta, někdy v roli muzikanta a jindy jako „pouhý“ posluchač. Letos to bylo v roli posluchače a dost jsem se na tenhle ročník těšil, protože jsem rodilý provokatér, zvláště co se hudby a zejména té „trampské“ týká. Letos mě totiž Pupa-Vladimír Chromeček, jeden z organizátorů a dramaturg téhle přehlídky, kápl do noty. Když jsem se na plakátě dočetl, že letošním VIP hostem je skupina Fleret, má provokatérská dušička se zatetelila blahem. Publikum Babických písniček,nebo aspoň jeho značná část, jak známo, by se dalo s mírnou nadsázkou označit za konzervativní. Zažil jsem zde mnoho vášnivých debat na téma trampské – netrampské při  vystoupení  kapel vybočujících ze zavedeného standardu.Tedy aspoň  až donedávna tomu  tak bylo. Nápad předhodit těmhle „trampským  ortodoxákům“ folkrockovou kapelu mě přímo nadchl. A  tak jsem  se nemohl dočkat, až ti valašští ogaři vlezou na podium.

Ještě za totáče jsem viděl několik filmů slavného španělského režiséra Saury a španělské rytmy (na rozdíl od slavné věty semaforského pana Balcara) mě uchvátily. Pak jsem si na ně vzpomněl po letech v roztomilém třeboňském divadélku, kde jsme točili jeden díl televizního pořadu Nikdo není dokonalý. Hostem totiž byla Tereza Kerndlová, která si na pomoc vzala celý soubor, ve kterém tančila a i když měli problém se vejít na nevelké jeviště, jejich rytmický dupot mě – chtě-nechtě – připomněl Španělsko.

O české muzice a českých muzikantech se toho lze dočíst čím dál víc nejen doma, ale i ve světě. Nejen proto, že spousta muzikantů už za minulého režimu opustila starou vlast a rozprchla se do všech světových stran. Nejen proto, že proslulá hudebnost Čechů se prosazuje i v žánrech, kterým se říkalo menšinové, které vznikly někde třeba na opačné straně zeměkoule, ale díky muzikantům a českým textařům tady zdomácněly anebo se trochu pozměnily. Také proto, že čeští muzikanti mají zpravidla dobrý kořínek a rozhodně nemusíme závidět třeba Kubáncům, že udělali díru do světa deskou svého Buena Vista Social Clubu, kde věkový průměr muzikantů byl 8O let.