Dnes má svátek Drahomíra Zítra má svátek Čeněk

Předchůdcem Portýra byl celoročně vycházející bulletin PORTA, který redigoval Kapitán Kid. V něm vyšel i notový záznam už tehdy slavné Bedny od whisky Mikiho Ryvoly.

Třetí ročník Porty již doznával podstatných změn a Porta začala dokazovat, že je skutečnou bránou. Bránou pro stále nové a nové skupiny, bránou pro písničky, bránou pro nápady, ale i bránou pro výměnu názorů, která někdy dosahovala až značné ostrosti na stránkách denního tisku. Všechny tyto věci ale patří k vývoji festivalu a Porta z tohoto vývojového vření vyšla se štítem, jak nakonec ukázaly její další ročníky. Nejzajímavějším momentem třetího ročníku Porty v roce 1969 bylo asi organizační rozdělení soutěže c & w skupin.

Poprvé došlo k oddělení hodnocení kapel hrajících tradiční a moderní country a poprvé se na Portě samostatně hodnotil další žánr – folk. Ale teď už by měla přijít na řadu opět vzpomínka Kapitána Kida:

„Třetí ročník, Porta 69, je raritou mezi Portami. Z obou večerů vysílala hodinový pořad Čs. televize. Onoho času chodili fandové country muziky v černých stetsonech, v bílých košilích s pentličkou u krku a džínsech, namísto potlesku či volání ,Umí!´ stříleli z kapslovek a vesměs postrádali smysl pro humor, jak se stává všem ortodoxním vyznavačům čehokoliv. Asistentka režie sesbírala těchto nedělních kovbojů tři řady s úmyslem udělat z nich malebnou výplň. V důsledku toho se po každé písničce objevili na obrazovce se založenýma rukama a zamračenými tvářemi pod okraji k hlavám pevně přišroubovaných klobouků. Naštěstí nebylo vidět asistentku, jak je pobízí pistolnickými gesty a slovy: ,Střílejte, pánové, střílejte!´. I bez střílení to ale Portě moc nepomohlo...

Leč onoho času všichni pracovníci DKP Portou žili, s nadšením si vyvrkávali palce při trampském pozdravu, nikomu nevadilo, že se na leštěné žule povalují špinavé bágly lidí, kteří přijeli stopem až ze Slovenska a kulturák se na další ročník vyloženě těšil. Město bylo vyzdobeno: na náměstí stál pylon s nápisem Porta, ve výkladních skříních obchodů byly fotografie z minulého ročníku, nebyly problémy s ubytováním, s dopravou, s ničím.“

Soutěžní koncerty třetího ročníku Porty, vzhledem k počtu přihlášených skupin, musely být rozvrženy do tří dnů. Ve čtvrtek 12. června se konal, opět ve velkém sále Domu kultury, první večer c & w music, ve kterém soutěžilo o postup do pátečního finále sedm skupin v kategorii tradiční country, tři ve folku a čtyři v kategorii moderní country. Páteční finále potom uvítalo v soutěži včetně přímo postoupivších celkem 15 skupin. Poprvé se přímo v soutěži country objevily zahraniční kapely: ve folku The Worried Man z Vídně a v tradiční country holandská studentská skupina The Smokey Mountain Rangers z Amsterdamu. V tradiční country při neúčasti Rangers a Greenhorns zaslouženě zvítězili pražští White Stars, těsně následování ústeckými Bluegrass Hoppers a Strangers, v kategorii moderní country vyhráli pražští Rivalové, druhou cenu získal nejvzdálenější soubor festivalu, Caravell Western z Trnavy, a třetí bylo ostravské Ontario. Vítězství ve folku se stalo jasnou záležitostí pro českobudějovické Minnesengry, za nimiž skončili s větším odstupem The Worried Man z Vídně a Perpetual Vagabonds z Prahy. 


Ústecká skupina Bluegrass Hoppers v roce 1969

Ovšem keramické porty se již udělovaly pouze za první místa v jednotlivých kategoriích. A zapomněli jsme ještě na jednu důležitou věc. I porota pokusně modernizovala svoji práci, výsledné body pro jednotlivé kapely v několika posuzovaných kritériích zapisovala na děrné štítky a konečné vyhodnocování a určení výsledného pořadí prováděl počítač (ejhle, komputerizace na Portě už v závěru šedesátých let!). Zůstalo ovšem pouze u pokusu v tomto třetím ročníku.

Do trampské části soutěže se přihlásilo dokonce tolik kapel, že musela být uspořádána oblastní předkola, základ další, dnes už neodmyslitelné tradice. Bylo jich celkem šest a probíhala v Třebíči, Pardubicích, Českých Budějovicích, Štětí nad Labem, Praze a Bratislavě, neboť Porta tehdy ještě měla celostátní statut. Do sobotního finále 14. června postoupilo z oblastních předkol 16 skupin včetně Blizzardu a Utahu z Bratislavy. Sál DKP byl stejně jako v pátek zaplněný do posledního místečka, atmosféra byla také stejná, ale bez střelby z kapslovek. Po úvodním slovu přišel na jeviště opět autor Vlajky Jenda Korda se skupinou Červánek. Jenda dává pokyn, Červánek začíná zpívat Vlajku, všichni v sále nehlučně stojí a zpívají refrén. Taková byla atmosféra začátku trampské soutěže.


Červánek

Ale pouze na začátku, protože s přibývajícími skupinami, které odehrály svá soutěžní vystoupení, začaly u zatvrzelých „obránců“ tradiční trampské písničky propukat vášně. Ne, že by se to nějak projevovalo přímo v průběhu koncertu, to ne. Důsledky se začaly objevovat teprve později na jednání štábu, kterému zaslal rozhořčený list Tony Hořínek, a na stránkách denního tisku, konkrétně v rubrice Z údolí a osad v Obraně lidu, kde Mirko Vl. Vostrý podrobil svému subjektivnímu rozboru nejenom vystoupení skupiny Hoboes, ale práci celého štábu i poroty takovým způsobem, že by od nich jak se říká „pes kůrku nevzal“. Naštěstí čas je milosrdný, ale neúprosný, a dokázal, že vývoj dal za pravdu porotě. V soutěži se stalo totiž skutečností neuvěřitelné – skupinám Scarabeus a Hoboes se podařilo prosadit se s moderní interpretací trampských písniček a co se týká Hoboes, kteří navíc dostali Cenu publika, i vlastním tvůrčím přínosem. Vítězem trampské soutěže se stal pražský Scarabeus s hobousáckým repertoárem, Hoboes obsadili druhé místo (a navíc písnička Bedna vod whisky se stala hitem Porty 69) a teprve na třetím, čtvrtém a pátém místě se umístily kapely interpretující tradiční trampskou písničku – Červánek, Stopa a Vavasatch. V tomto okamžiku začala ona již zmíněná „žabomyší“ válka, v jejímž průběhu byly skupiny prosazující moderní pojetí trampských písniček označovány za „bítníky“ a hlavním argumentem tradicionalistů bylo, že písničky jako Mrtvej vlak, Ohrada a další od Hoboes, Kapitána Kida a ostatních modernistů nejsou trampské, protože se u ohňů nebudou nikdy zpívat. Docházelo dokonce k pokusům o definice, co je a co není trampská písnička, docházelo i k ostrým napadením, naštěstí jen písemnou nebo ústní formou. A ejhle, ono přešlo pár let, a nebylo jich zase tak moc, a tyto osočované písničky se u ohňů hrály už naprosto běžně, a dokonce se později začalo stávat, že nejmladší trampská generace, která je samozřejmě hrála také, už u některých ani nevěděla, kdo je napsal. A to je přesně okamžik, kdy je možné říci, že písnička začala lidovět a zkrátka se začala stávat trampskou klasikou.

Další zajímavostí Porty 69 byla realizace některých nápadů navrhovaných štábu v průběhu předchozích ročníků. Uskutečnila se fotosoutěž Porty 69 a další doprovodnou soutěží byla soutěž výtvarná.

Už samozřejmou součástí třetího ročníku Porty byla i autorská soutěž. Došlo do ní 104 příspěvků a na nedělní Dvoraně Porty, která se v roce 1969 uskutečnila poprvé a na jejímž vzniku měla tak trochu zásluhu právě Čs. televize, získal posmrtně keramickou portu za vítěznou píseň Vyhaslý oheň její autor Milan Šebesta z Brna . Na dalších místech skončily písničky Pojď už spát od ing. Jiřího Šosvalda a Zasněný cowboy od Jana Kněžínka z Českých Budějpovic.

V roce 1969 potom došlo také k prvnímu kontaktu Porty s černými ozvučenými kotouči, tedy klasickými gramofonovými deskami. Je pravda, že už předtím existovaly desky skupiny Rangers, ale po třetím ročníku Porty došlo k historickému okamžiku – národní podnik Supraphon vydal EP desku s nahrávkami skupin Scarabeus a Hoboes, na které byla například Bedna vod whisky, Ohrada nebo Island. Pojem „moderní trampská písnička“ si začal úspěšně razit cestu do světa.


LP Porta 1969 - 1970


Foto týdne

Jste náš host číslo

9756857

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz