Dnes má svátek Alois Zítra má svátek Pavla


Po vyhodnocení Porty 73 bylo rozhodnuto, že tudy cesta nevede a interpretační soutěž byla opět sloučena do jednoho celku a jednoho termínu na jedno místo. Autorská soutěž folku zůstala součástí českokrumlovského Folkového festivalu a trampská autorská soutěž se měla konat již tradičně v září v Hostomicích. Textařská soutěž pro oblast country hudby nebyla znovu vyhlášena. Krajská kola proběhla do konce května 1974 a zúčastnilo se jich 250 skupin. Možná, že vás bude zajímat stručné, ale velice výstižné hodnocení krajských kol ze zápisu zasedání ústředního štábu Porty 5. června 1974:

Celý článek...

Sem Tam

Letošní Jamboree Strakonice bylo ve znamení vzpomínání na začátky, či období raného rozkvětu českého bluegrassu. Těšila jsem se také na kapely, které jsem kvůli své emigraci ještě nikdy neměla možnost vidět naživo, ale znala je pouze z nahrávek, propašovaných přes železnou oponu, či z desek.

Celý článek...

„Jednou budeme pyšní, že jsme tady u toho začátku byli!“

Veronika Čičková, s kterou jsme moderovali I. ročník nového festiválku Sekwoyfest v proslavených sázavských Ratajích, projevila prorockého ducha hned v začátku sobotního hraní v sále místního Pivovárku. Když totiž dohrálo úvodní manželské duo Verunky a Luboše Stráníkových, narvaný sál bouřil nadšením a Stráníci si chystali přídavek, Veronika řekla: „Jednou budeme pyšní, že jsme tady u toho začátku byli!“

Celý článek...

Kamarádi z Rokycan na Portě '73 v Litomyšli

Při hodnocení šestého ročníku Porty došel její ústřední štáb k velice zajímavým závěrům. Nejlepší asi bude citovat tři věty z oficiálního závěrečného hodnocení: „Velkým přínosem se v posledních dvou letech ukázala putovnost finálové části Porty. Putování této akce vytváří zdravou soutěživost mezi okresy a kraji a posunuje laťku organizační úrovně festivalu. Navíc je vždy vychován nový aktiv organizátorů, kteří úspěšně pokračují v dalších akcích.“

Celý článek...


V pátek 27. července bude na telčském zámeckém nádvoří slavnostně odstartován jubilejní 30. ročník Prázdnin v Telči, málem nejdelšího hudebního festivalu v České republice. V kulisách pohádkové renesanční Telče vystoupí během sedmnácti dnů na třech scénách stovky špičkových hudebníků a představí se desítky divadelních uskupení. Návštěvníci kulatého ročníku Prázdnin v Telči se mohou těšit například na Divadlo bratří Formanů a jejich představení Obludárium, či na koncert Markéty Irglové, Bratří Ebenů, Radůzy a mnoha dalších slavných muzikantů.

Celý článek...

Do nového dvacetiletí vstoupil festival Okolo Třeboně poučený a rozhodnutý, že si v tomto věku už může začít pořádně užívat a na nic nečekat. A tak organizátoři letos v létě rovnou uspořádali Vánoce. „To pro případ, že by v prosinci nastal ten avizovaný konec světa,“ vysvětloval ředitel a dramaturg Pavel Barnáš. Musel to během tropických dní a nocí, kdy padaly teplotní rekordy, a dokonce i prestižní závod Okolo Třeboně skončil předčasně koupelí v rybníku Svět, opakovat pořád dokola.

Celý článek...

Pacifik

Všechny úvahy o tom, že se Porta vrátí do Ústí nad Labem padly již na podzim roku 1971. Tehdy totiž bylo rozhodnuto, že se Porta opět přestěhuje, tentokrát na úplně opačný konec republiky - do Hornického domu kultury a techniky v Sokolově. Hostitelem se tedy opět stali horníci, kteří V. ročníku Porty tolik přáli. Hlavní pořadatel, ČÚV SSM, získal s pořádáním tohoto festivalu již větší zkušenosti, takže hned od počátku roku 1972 se začal pokoušet odstraňovat nedostatky, které Portu provázely v minulých ročnících. Od středy 1. do pátku 3. března uspořádal v hotelu Dolina v údolí pod kokořínským hradem seminář organizátorů Porty. Střídavě se tu přednášelo a diskutovalo o trampské písni, folkové a country hudbě, Portě a muzice pro mladé lidi vůbec. I při kytaře se zapělo a Milda Langer měl snad svoji nejdelší diskotéku, při které se mnoho dozvěděli i odborníci.

Celý článek...


Čas běží tak, že si ho vlastně ani nevšímáme. Naštěstí jsou příznaky, které jej doplňují a vlastně vyjadřují. Rodí se děti, umírají nám kamarádi, mění se barva vlasů nebo vlasy vůbec mizí. Kalek je obec nad Chomutovem, kterou prochází potok, zároveň tvořící hranici mezi Českem a Německem. Nejviditelnějším „kalendářem“ je kopec za vsí, na jehož vrcholu je kostelík. Po válce se tu točil tehdy velmi populární film Uloupená hranice, pak tu bylo hraniční pásmo a kostelík chátral. Když tady Luboš s Verunkou Stráníkovi uspořádali na louce pod silnicí, kde Kalek už končí, první muzikantský potlach, byl kostelík smutnou pastouškou se špatnou střechou, do cihel vymláceným vnitřkem a vzrostlými stromy, které rostly i z hrobů kolem hřbitůvku, jenž kostelík obklopuje, jak se tak dělávalo.

Celý článek...


Již XI. bluegrassový festival v Lukách nad Jihlavou, malebném koutě Českomoravské vysočiny, kudy protéká bájná trampská řeka, se konal 29.-30.června, tentokrát ve znamení koncertu se zpěvákem milovaným, s Vladimírem Mišíkem. Předcházela mu tradiční dopolední spanilá jízda terénních válečných vozidel, v níž dominovaly americké jeepy, ale i ruské uazy nebo vojenské škodovky, překrásnými kouty Českomoravské vysočiny.

Celý článek...


Festival Slunce se uskuteční od čtvrtka 12. července do soboty 14. července a stává se tak největší folkovou akcí na Moravě. V letošním roce přináší divákům tři novinky: rozšíření festivalu o jeden programový den, odpolední koncerty na Náměstí svobody ve Strážnici a textovou dílnu Slávka Janouška.


 

Ve čtvrtek 12. července od 18 hodin vystoupí na stadionu Zámek písničkář Tomáš Klus, čerstvý člen Beatové síně slávy Roman Dragoun, Slávek Janoušek a skupiny Lidopop, Pozdní sběr a domácí WB Band.

V pátek 13. července bude na stadionu Zámek od 17 hodin koncert nazvaný „Pocta Wabi Daňkovi“ a v jeho rámci vystoupí AG Flek, Druhá tráva s Robertem Křesťanem, Hop Trop, Poutníci, Pavlína Jíšová a Wabi Daněk s Milošem Dvořáčkem. Každý z účinkujících umělců do svého programu zařadí Daňkovy písně, čímž vzdá hold tomuto bardovi, který letos oslavil 65. narozeniny.


V sobotu 14.července se od 17 hodin představí Fleret, Nezmaři, Spirituál kvintet, Folk team, Kamelot, Neřež a Kolotoč ( P. Bende a P. Helan).

Odpolední koncerty na Náměstí svobody se uskuteční v pátek a v sobotu od 13,30 do 16,30 hodin. V pátek to bude koncert textové dílny Slávka Janouška, v sobotu tří vítězných skupin festivalu Porta. Vstup na tyto koncerty je zdarma.

Festival Slunce se uskuteční za pořadatelské účasti brněnského hudebního vydavatelství

FT Records ve spolupráci s městem Strážnice, s Národním ústavem lidové kultury ve Strážnici a za podpory Jihomoravského kraje.

Veškeré informace naleznete na webových stránkách www.festival-slunce.cz .



Kamarád Rosťa Čapek – světoznámý stavitel hudebních nástrojů – mimo jiné syn legendárního trampa Krisťáka, zakladatele Schovanek a jejich první banjistky Jarky – mne pozval na tento unikátní koncert v pražském hotelu Pyramida.

Koncertu předcházela výstava akustických a historických kytar v předsálí.


Po uvítání se jako první na jevišti objevila trojice muzikantů a spustila nádherný novoakustický ohňostroj. Nenápadný dvoumetrový kytarista ze Slovenska - Miško Vavro, živící se hraním na kontrabas ve slovenském symfonickém orchestru, multiinstrumentalista Ondra Kozák, kterého jste měli možnost vidět v mnoha skupinách, jako Kreni, Petr Brandejs Band, Fragment, Blackjack atd, momentálně hrající v nejúspěšnější česko-holandsko-slovenské kapele G-runs’n Roses. Jako třetí v řadě – snad nejlepší slovenský jazzový houslista Stanko Palúch. Možná ho znáte z jeho kapely Trio Pacora. Také hrával jeden čas ve Svaťa Kotas Bandu, Fragmentu, Druhé trávě atd.

Dalším vystupujícím byl kytarista s německým pasem a českým jménem Sammy Vomáčka.

Ten rozpačitě pověděl, že neví, jak bude moci během 10 minut, co mu Rosťa vyhradil, ukázat vše, co se pracně naučil na kytaru za dlouhých padesát let. Zahájil písní Travelling man, přes swing přešel k jazzu a předvedl toho opravdu dost, něco od Django Reinhardta, Fats Wallera či Ellingtonův Caravan ve své úpravě.

Jediná kompletní kapela tohoto večera, která spolu opravdu regulérně hraje, byla nová česko - slovenská formace East-West. Její členové jsou Miško Vavro-kytara, Ondra Kozák-mandolina, Filip Baťo-banjo a Erik Banič-basa. Jako host si s nimi zahrál Stanko Palúch na housle. Zahájili písní Don’t say farewell, kterou zazpíval Miško Vavro. Následovala další novoakustická smršť v podobě instrumentálky Ondry Kozáka. Neuvěřitelný Stanko Palúch exceloval na housle.

Míšo Vavro, Ondra Kozák, Stanko Paluch

Paul O'Brien

Kapela odešla, ale Stanka Palúcha, který musel bohužel za chvíli odjet s tím, že musí trénovat slovenské hokejisty, pozval Rosťa zpátky na jeviště. K němu jednoho z nejlepších amerických mandolinistů Mika Marshalla. Mike patřil k zakládajícím členům David Grisman Quintetu a je známý také svou spoluprací s Darolem Angerem, kapelou Psychograss s Tonym Trischkou, s Chris Thile, Edgarem Meyerem, či se svou německou manželkou - mandolinistkou Caterinou Lichtenbergovou.

Mike prohlásil, jak je šťastný, že si může zahrát zase jednou v Praze vedle těch všech vynikajících muzikantů tohoto večera. Se Stankem si prý již kdysi asi před dvaceti lety krátce zajamoval. Tentokrát se viděli jen pět minut v šatne - to co spolu předvedli však byl neuvěřitelný hudební masakr...

Posledním muzikanten této první části koncertu byl fenomenální mladý pražský kytarista a skladatel David Dorůžka. Ten se již v patnácti letech stal talentem roku jazzové kytary a vystudoval prestižní americkou Berkley College of Music v Bostonu. Jeho hudbu si neodvažuji popsat, musí se slyšet...

 

Po přestávce nastoupil další zámořský host, kanadský zpěvák a písničkář Paul O’Brien z Vancouver Islandu. Předvedl povětšinou vlastní materiál, na několik písniček si přizval svou zpívající dceru Emilly, u jedné si také zabubnoval na irský bodhran.

Martino Coppo, italsky mandolinista patří také ke světové špičce. Hraje s kapelou Red Wine z Janova a s nimi další den vystupovali na Jamboree ve Strakonicích. Radoval se, že mu to konečně vyšlo zahrát si v Praze. Před dvěma lety se chystal na Rosťovu benefici do Lucerny, ale jeho let byl zrušen kvůli soptění islandské sopky. Místo hraní v Lucerne na něho padal na milánském letišti sopečný prach....

Na mandolu, kterou vyrobil Rosťa Čapek, zahrál Good day for the blues.Pak pozval na scénu svůj dávný idol, Mike Marshalla. Zahráli si spolu poprvé v životě a vypálili medley Zlaté střevíčky-Golden slippers, Kentucky waltz a New Campton Races...

Mike se předvedl také jako komik a posléze zahrál na své mandocello skladbu od J.S.Bacha. Další instrumentálky následovaly. Prozradil, že miluje brazilskou muziku a že v Brazilii jsou spousty fantastických mandolinistů. Pár brazilských kousků také předvedl. Nakonec spolu s Martinem zahráli a zazpívali Sitting on Top of the World.

Blížil se závěr večera a jak Rosťa slíbil, nakonec na jeviště pozval všechny zúčastněné muzikanty, s výjimkou Stano Palúcha, který již byl na cestě na Slovensko.

East-West

Mike Marshall a mandocello

Znovu jsme tedy mohli spatřit kapelu East-West, Martina Coppo, Mike Marshalla, Sammyho Vomáčku a Davida Dorůžku. Společně zahráli Minor swing od Django Reinhardta a Alabama Jubilee.

Úplně nakonec pozval Rosťa ještě na jeviště Paula O’Briena a ten začal zpívat Hallelujah od Leonarda Cohena. Posléze se k němu přidala jeho dcera, a pak i celý sál a bylo to tak nádherné a dojemné, že snad nejenom mně zvlhly oči a běhal mráz po zádech.

Obecenstvo si vytleskalo ještě jako přídavek píseň Rolling in my sweet baby arms.

Byl to nádherný večer. Díky Rosťo, Ivo Louková a všichni zúčastnění. Byl to opravdu nevšední zážitek, na který budu dlouho vzpomínat.

P.S. Dodatečně se mi několik pražských kamarádů svěřilo s tím, že o koncertě nevěděli, jinak že by tam určitě přišli. Kdo tedy má zájem o podobné akce které sem tam Rosťa pořádá, ať se příležitostně podívá na jeho stranku www.capek.us/ - ať zase něco nepromeškáte...

LILKA

Mike Marshall


 

 

 

Letošní počasí na UIČS se opravdu vyvedlo.

Sobota: Na Střeleckém ostrově jsme se s ženou Růženou zaposlouchali do kapely, které vévodili raper a raperka. Ač jsme netušili o čem rapovali, rozuměli jsme jenom, když mezi tím scatovali, tak se nám to velmi zalíbilo, že jsme odložili i návštěvu pivního stánku. Chtěl jsem mimo muziky zmapovat i ostatní činnost ,i a tak jsme se vypravili po Janáčkově nábřeží na Divadelní scénu, že spatříme LONG VEHICLE CIRCUS:ON THE STREET.

Nepřišli jsme včas, protože nás zdržel bílý anděl (živá socha) na vysokém podstavci, potom dtto v oranžovém, buddhista? láma? Obklopily nás indické tanečnice a jiné atrakce proplétající se mezi stánky, kde jste si za nekřesťanské peníze mohli pořídit křesťanský křížek na koženém řemínku. Scénu Janáček jsme ale našli a tak jsme čekali, že zde bude hrát DIVADLO KOŇA A MOTORA : MACBETH. Nikdo ale o koních a motorech nic nevěděl a Macbetha neznali.


Skupina Lanugo se zpěvačkou Markétou Foukalovou.

Pařížská skupina Pad Brapad.

Kytarista a skladatel Honza Ponocný vystupoval pod názvem Circus Ponorka.

Trochu jsme se přiškvařili na Jiráskově mostě (proboha, já si na sluníčko nestěžuju, bylo k celému festivalu United Islands České spořitelny laskavé) a těšili se na KABARET BLONĎATÁ BESTIE, který se měl odehrávat na Žofíně. Přišli jsme včas, ale nedobře. Růženka tvrdila, že ta zrzavá slečna ve žlutých šatech, která seděla v přístěnku s nějakým mužským, je ona bestie. Asi vystoupili dříve, nebo budou vylupovat později, řekli jsme si a zaposlouchali se do pokusu o rapování jakéhosi blonďáka, který se nechal doprovázet na automatické bubny. Já si původně myslel, že je to blonďatá bestie a byl(a). Po mistrraperech poslouchat „PAROUBEK, PAROUBEK, PAROUBEK“ pět minut – to se nedalo vydržet. Podle programu to byl RAPOVÝ SOUBOJ. Já bych jim dal kordy a ať se vymlátí.

Trochu jsme se na Střeláku osvěžili švédskou skupinou BARON BANE, kterou tvoří pánský kvartet s bílými maskami na obličeji a zpěvačka s černou páskou přes oči. Vypadalo to dobře, dobře se to poslouchalo, takový rock pop, ale mne nemusíte brát vážně.

Lidi proudili sem tam a tak jsme se dobrodili na Kampu, kde jsem chtěl taky zachytit nějaké slovutné slovní umění. Tak jsme absolvovali v „Literární kavárně“ WORKSCHOP CIKÁNSKÉHO ČARDÁŠE. Následoval KABARET IMPROVIZE. Inu divadelní studenti, ze kterých možná budou časem kandrdasové. Zatím ale mají představu, že improvizace je plácat co tě napadne. Měli tam jeden fór: „Moje sestra je o půl roku starší.“ Tak jsme se s Růženkou zasmáli. Jediní. Ale lidé tu ani moc nepostávali, brali to jako piknik a bylo jim dobře, což je dobře.

Piknik na Kampě - i s muzikou.

Kejklíři se pohybovali mezi Kampou a Dětským ostrovem, pro pobavení kolemchodících.

Živá socha v oranžovém.

Na ploše u Národního divadla.

Dyzajn Market se někomu líbil, jinému s výhradami.

A u Národního divadla proběhla i módní přehlídka.

Pak se objevila obrovská socha mávající křídly a rozhazující rukama ve velikosti metr dvacet. Tak si představte její velikost. Na vozejku ji tlačilo několik „otroků“ a „otrokyň“. Já tvdil, že je to elfka, Růženka upřednostňovala anděla. Tedy maxi anděla. Dvě „služebné“ na chůdách (cca 2 metry) sahaly putující soše ke kolenům, zato však házeli dětem bonbony. I mně. Inu, už je na mně vidět, že přicházím do dětských let.

Jak je mým zvykem, tak jsem si popovídal s nudícími se číšníky u stánku s nealkoholickým pivem a tu nám přálo štěstí. Konečně jsme viděli LONG VEHICLE CIRCUS: ON THE STREET. Početné pochodující člověčenstvo na chůdách dělalo doprovod kočáru s velikými koly propagujícím „bezBAR“ stan, ve kterém se prodávaly výrobky našich nějak nemohoucích spoluobčanů. Ti , kteří se obešli bez kol místo nohou tančili alespoň kolové mezinárodní tanečky. Bob Hochman provozoval „baby paging“. Pomalovával děti, hlavně děvčata, že aby vypadala jako princezny a v jednom stanu se konala soutěž Google o fesťákové ceny (?).

U rozbouraného vchodu do Národního divadla, před početným publikem, hrálo trio JAZZ STREET EUROPE. Dobře. V rockové záplavě příjemný ostrůvek. Zatím co ve stanu TV COOL zuřilo techno pro šest až devět posluchačů. Vzhledem k tomu, že tato stanice vysílá jenom seriály pro starší a pokročilé, byl to zajímavý způsob zviditelnění. Pracovníky marketingu bych okamžitě vyhodil. Ale donutilo nás to přecházet od scény ke scéně a nelitovali jsme toho.

Abych jako ve čtvrtek a pátek připomenul výtvarné umění, musím říci, že jsem viděl neobyčejně početný výskyt obrázků i celoplošných výtvorů na obpíchaných kůžích. Já hlupák kreslím fóry a ilustrace, kdybych se věnoval TATOO, už bych měl vilu na Floridě, nebo alespoň vinný sklípek na Moravě.

Nesmím zapomenout, že na velmi mezinárodním festivalu mě potěšila česká skupina ZTRACENÁ ILUZE. Jednak název vypovídá mnohé o naší současnosti, a pak tu zpívá Jamajka Koblicová. Pamatujete VERUMKU na Portě? Ano, ta mladinká kráska byla Jamajka. Ale večer na Střeláku a vlastně závěr oficiální části festivalu UNITED ISLANDS České spořitelny patřil kapele KRAAK & SMAAK z Nizozemska. Doufám, protože přece jenom program byl občas přeskupen. Hlavně to byla krása, nádhera, životní humory (kladné tekutiny v našem těle)zrychlily svůj průtok, a tak můžu říct, že poslední tóny (přídavků) odešly ze Střeleckého ostrova na krásných dlouhých nohách jejich zpěvačky. Diváci vystoupili po schodech rovnou na mimořádnou stanici tramvaje a někteří odejeli na muzicírování do rána na Zlíchově. Je dobře, že po všedních dnech můžeme zažít OSTROVY RADOSTI.

 

P.S. Na Zlíchově bydlí moji kamarádi. Už 30 let. Matka kamarádky pracovala 40 let ve zlíchovském lihovaru a každý den vynášela do svého blízkého domova láhev rumu. Čtyři místnosti ve sklepě byly lahvemi zarovnány. Chodili jsme ho pít a za směšnou cenu nosili domu patnáct let. Mám na Zlíchov nejlepší vzpomínky.

CCTV All Stars - založená před čtyřmi lety v Praze. Hráči pocházejí z Anglie, Kanady, Brazílie, Mexika a samozřejmě s jedním Čechem.

Podpora pro ruskou uvězněnou kapelu Pussy Riot.

Švédská kapela Baron Bane čerpá z klasických i moderních technologií - to je jejich vizuální show.

Nejmladší skupina festivalu - pražští The Colorblinds

Jejich zpěvák Adam Mišík - jablko nepadlo daleko od stromu.

Ani na velkou přízeń fanynek si nemohou stěžovat.

Jazzsteppa - originální dubstepové duo s prvky dixilandu, blues, latiny a jazzu.

Ukrajinské duo Zapaska hrají jednak na "živé" nástroje, ale i na elektronické hračičky.

Kraak & Smaak -muzikantské trio z nizozemského Leidenu.

Letošní United Islands Česé spořitelny skončil. Ať žije jubilejní 10. ročník v roce 2013!

Foto: František Heřman a Otýlie Diatková

Foto týdne

Jste náš host číslo

9685534

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz