Dnes má svátek Drahomíra Zítra má svátek Čeněk

Dnešní díl cyklu Porta znamená brána v časopisu Gramorevue

„Je snad už zákonité, že když se blíží Porta, blíží se zároveň teplá vlna současně s tlakovou výší nad Azorskými ostrovy. Podivné počasí minulých týdnů konečně dostává fazónu. Abychom vás zbytečně nenapínali, způsob tohoto léta jeví se nám přijatelnější než původní předpovědi předpokládaly. Samozřejmě, už není květen. Je totiž červen, měsíc růží, a náš festival zároveň s nimi rozkvétá. V předcházející větě nehledejte, vážení čtenáři, výlevy citů chlípného staříka. To raději obraťte svůj dychtivý zrak ku plakátu na náš festival vás zvoucímu. Plakát přečtěte pozorně, neb je to základ všeho festivalového dění. Ano, informovanost divákova je nejpřednější věcí nejen pro redakci našeho listu, ale i pro celý štáb Porty 70.“

Úvodník prvního čísla prokazatelně prvního Portýra dějin, jak se festivalový bulletin od té doby začal nazývat, které vyšlo 5. června 1970, byl ještě optimistický. Další ročník Porty začínal a všichni se těšili na čtyři hezké dny plné dobré muziky. Tuto pohodu však už prvního večera násilně přervala tragická událost. Přečtěte si, jak ji popsal brněnský publicista Fedor Skotal zvaný Ňuf o pár let později, v prvním čísle Portýra 1982:



V roce 1970 byla založena slavná tradice Portýrů. Název vymyslel Kapitán Kid, Ústecký byl logický domicil, Illustrovaný dodal Fedor Skotal. Okolí mělo naštěstí smysl pro nadsázku. Už nikdy potom ne.


„TENKRÁT

Odcestoval jsem tenkrát do Prahy za Mikim (rozuměj Ryvolou). Rád chodím za Mikim, odvážím si dycky knih, co unesu. Lidové nakladatelství vydává krásný knihy, veřejně na to upozorňuju. ,Miki, co je to Kobra,´ zeptal jsem se. Miki má typickou odpověď. ,To je taková ženská,´ řekl. A pak se tomu dlouho smál. Odvezl jsem si spoustu krásných knih. Pak jsme se s Kobrou sešli ve vlaku. ,Jedu na Portu,´ řekl jsem mu. ,To je kam?´ zeptal se Neruda. ,Do Ústí,´ pověděl jsem a odešli jsme do jídelního vozu. Když jsme v Ústí vystupovali, řekl Kobra poněkud znuděně: ,Mohu se na vás odvolat? Možná se na ty trampy přijedu podívat.´

A pak to začalo. Tu noc se tenkrát pozabíjeli v autě kluci z Boot Hillu, byli to naši dobří kamarádi. Tenkrát poprvé fungovala redakce Portýra, já byl šéfem, dělal v ní Wabi, Miki s Kidem měli na starosti grafiku a i text, psal tam i Kayman a další. Síla, nikdy od té doby nebyl takovej Portýr. Tak personálně silnej, myslím, léta jsme ho pak dělávali s Kobrou sami. A najednou stál ve dveřích Vincek, byl od krve a plakal. Bylo k ránu, my skloněni nad špíglem, dumali jsme o bonmotech a špílcích, a najednou Vincek. Plakal. ,Kluci se zabili,´ řekl. Myslel jsem si, že se někde porval. ,Pojď do koupelny,´ ta tam byla hned vedle. ,Pojď se osprchovat.´ ,Kluci se přece zabili,´ říkal Vincek. Furt jsme mu nevěřili. A pak jsme tam šli. Kid se zhroutil. A v tom se někde vynořil Kobra a dodělal tu grafiku.“



Legendární trampská skupina Příboj z Brna po první vlně posrpnové emigrace. Zleva Luboš Lampa Dvořák, Jura Vašína, Stanislav Záhoř Pochop, Ludvík Šejba Kolář, kapelník Fony Pochop. Velmi silná sestava. V čase nástupu moderní trampské písně dopláceli na svůj tradiční projev.


Na vzpomínky Ňufa přímo navazují i vzpomínky Kapitána Kida:

„Čtvrtý ročník Porty překonal všechny předešlé. Vzpomínám na něj rád i nerad. Realizoval jsem na něm svoji myšlenku – vydávat festivalový časopis, který jsem nazval ÚSTECKÝ ILLUSTROVANÝ PORTÝR – ale práci na něm jsem musel po prvním čísle přerušit pro nešťastnou autohavárii, která se sice dotkla liberecké country skupiny Boot Hill, ale mnohem víc mé rodiny a osady. Ta tragická slova v ústecké noci nezněla ,kluci se zabili´, jak napsal Ňuf v Portýru 82, ale ,holky se zabily´...

Osiřelého Portýra se po mně ujal přítomný Josef ,Kobra´ Kučera, a když Porta z Ústí odešla, zůstalo mu to. Na Portě 71 v Karviné už s ním byl učiněn interview jako se šéfredaktorem (jedním mým kamarádem do holícího strojku). Jó, Kanada...

V témže roce jsem vyhodil do povětří osadní chatu Zlatého klíče zvanou Fort Hazard, a tak dále...“

Tragická nehoda, při níž osobní automobil Aero 30, obsazený pěti členy a příznivci liberecké bluegrassové skupiny Boot Hill, havaroval poblíž hradu Střekov a chvilka nepozornosti stála životy kamarádů, vrhla stín na čtvrtý ročník Porty. Soutěž country & western music byla poznamenána neúčastí Bott Hillu a tragédie měla dopad i na soutěž trampských skupin, protože v přímé souvislosti s ní odstoupila ze soutěže i favorizovaná kapela Kapitána Kida Zelené příšery.

Ale vraťme se k samotné soutěži. 4. a 5. června byly dva večery country & westernových kapel, v sobotu 6. června soutěžily trampské skupiny. Neděle byla vyhrazena závěrečné show – Dvoraně Porty.

Všechny tři večery byly pěkné, vlahé, ale obecenstvo z toho moc nemělo. Každý večer se úderem sedmé hodiny nahrnulo do sálu, aby sledovalo maraton, ve kterém se ke konečnému a zřejmě i vytčenému cíli propracovávaly téměř dvě desítky skupin. Každé z nich bylo věnováno zhruba třináct minut, takže se většina diváků rozcházela nejdříve okolo půlnoci.Ve dvou večerech c & w kapel se představilo 37 skupin včetně dvou zahraničních – Smokey Mountain Rangers z Amsterdamu a Worried Man Skiffle Group z Vídně. Porota, která pracovala ve složení Miloslav J. Langer, Oldřich Zíta, Jaroslav M. Navrátil, Pavel Svoboda, Jan Oliva a Ivan Štědrý, udělila nakonec tři porty a celou řadu čestných, zvláštních i obyčejných cen poroty. Vzhledem k tomu, že se mezi oceněnými objevuje spousta zajímavých jmen, bude stát za to si je všechny vyjmenovat. Za zmínku stojí i to, že se na čtvrtém ročníku Porty podařilo, poprvé a zatím i naposled, získat keramickou portu zahraniční skupině. A nyní ty výsledky:

Tradiční country: 1. Smokey Mountain Rangers- Amsterdam

Moderní country: 1.Strangers – Ústí nad Labem

Folk: Spirituál kvintet – Praha

Čestná uznání poroty: Buffalos – Domažlice, Caravell Western – Trnava, Ontario – Ostrava

Jednotlivci: Jindra Šťáhlavský- sólista skupiny Strangers, Pavel Brümer – banjista skupiny Bluegrass Hoppers, kontrabasista Curkal ze skupiny Golden Strings



Minnesengři v klasickém složení. Zleva Pavel Žalman Lohonka, Ivan Zicha, Honza Borkovec, Eva Zichová, Pavel Anděl Pokorný

Zvláštní ceny poroty: Folk Singers – Praha, Minnesengři – České Budějovice, Worried Man Skiffle Group – Vídeň, Bluegrass Hoppers - Ústí nad Labem, Skywalkers – Praha

Ceny poroty: Nothing – Praha, Strummers – Praha, Blizzard – Praha, Truckers – Praha

Jak vidíte, cen a uznání udělila porota celé přehršle, takže se dostalo málem na všechny soutěžící. A přece se vyskytli i nespokojenci hnaní touhou po slávě. Svérázným způsobem se proslavila skupina Ontario z Ostravy, jejíž členové se ve svém dopise redakci Portýra rozhořčili nad tím, že nevyhráli, a účasti na dalších Portách se demonstrativně zřekli.

Do sobotního finále trampské soutěže se ze šesti oblastních předkol (Praha, Plzeň, České Budějovice, Třebíč, Libochovice a Bratislava) probojovalo 16 skupin.Velkou změnou bylo, že o udělení port v trampské soutěži nerozhodovala kvalifikovaná odborná porota, ale diváci, převážně trampští. Ti udělili tři porty, které si odvezly pražské kapely Scarabeus a Hoboes a Compardos ze Žďáru nad Sázavou. Na dalších místech skončila pardubická Stopa a pražští Havrani, brněnská Karabina byla šestá, Desperádi z Karviné devátí a brněnský Příboj až dvanáctý. Rozhodnutí o diváckém hlasování učinil štáb Porty na základě již zmíněných sporů o moderní a tradiční pojetí trampské písničky v předchozím ročníku. Účelem bylo, aby diváci sami rozhodli, jestli i moderní trampské písničky vezmou za své. A diváci udělili rozhodnutí poroty z minulého ročníku absolutorium, i když třetí místo, které přiřkli skupině Compardos, se stalo předmětem diskuze odborníků. Zde jsou jejich názory:



Skupina Scarabeus z Prahy, volně navazující na Krisťákovy Mohykány. Po Mohykánech permanentní vítězové prvních Port

Zdeněk Friedl, předseda štábu Porty: „Naprosto souhlasím s prvními dvěma místy. Třetí místo Compardos mě osobně zklamalo.Obecenstvo totiž nevystihlo levnost jejich úspěchu. Mezi účinkujícími byla řada skupin daleko lepších, třeba pražští Havrani nebo Desperádi z Karviné. Pokud se týká srovnání s minulým ročníkem, tak obě skupiny šly nahoru. Dal bych jim oběma zlatou. Rovnocenně...“ (tím byly myšleny skupiny Hoboes a Scarabeus – pozn. autorů).

Jan Oliva, redaktor Čs. rozhlasu: „Pořadí prvních dvou skupin je v naprostém pořádku. Třetí místo a další už ne... Vystupovaly zde totiž skupiny o hodně lepší, jako třeba Havrani z Prahy. Nejvíce se mi líbily druhá a třetí píseň Scarabeů. A ze skupin? Sólový zpěvák Havranů.“

S těmito názory nezbývá než souhlasit. Stalo se to, čeho bylo nutné se obávat. Zvítězila totiž levnost na úkor kvality. Ale to se při diváckém hlasování stává často a mělo by se s tím počítat, i když chybami se člověk učí, a i tato zkušenost byla cenným poučením do dalších ročníků.

Proti všemu očekávání byla autorská soutěž Porty 70 obeslána třemi desítkami autorů, kteří zaslali přes šedesát písní. Všichni organizátoři totiž předpokládali, že v tomto roce musí přijít pokles počtu zúčastnivších se autorů i zaslaných prací. Počty to byly docela jednoduché – v minulých letech zaslali všichni autoři většinu svých skladeb (kvalitních), které zplodily jejich mozkové závity a okamžitá invence.Vyprázdnili i ony příslovečné „šuplíky“ s poklady z minulých let, a tudíž se vyčerpali. Proto se očekávalo, že v tomto ročníku se objeví pouze tvorba nových autorů, lépe řečeno jejich nové písně. Opak byl však pravdou. Autorskou portu (už druhou) získal Kapitán Kid za písničku Rumovej ďas. Na druhém místě skončila píseň brněnského autora Milana Šebesty – Michece, který se již bohužel vyhlášení výsledků nedožil. Třetí místo obsadil Wabi Ryvola s písničkou Šťastnej tulák. Porota sestavila pořadí prvních patnácti písniček a pro zajímavost se mezi jejich autory vyskytuje 4 x Kapitán Kid, 4 x Wabi Ryvola, 2 x Milan Šebesta a 2 x Miki Ryvola. Ostatní autoři nebo autorské dvojice mají po jedné písničce. I tento výčet poskytuje obrázek o intenzitě a kvalitě autorské tvorby, zvlášť když si uvědomíme, že část těchto písiček se u ohňů dodnes zpívá.



Štáb festivalu vydával literaturu tehdy naprosto nedostatkovou - zpěvníky nových trampských písniček s texty a notovým záznamem. Připravoval je Kapitán Kid. Ten podivný pán na obálce je modifikovaný Jan Krisťák Čapek.

Porta 70 byla doplněna výstavou trampských fotografií Miroslava Hucka a měla ještě jedno velmi zajímavé zpestření. Zároveň s tím, jak se zvyšoval počet skupin soutěžících o keramické porty, stoupalo i procento dívek objevujících se na pódiu. To neušlo bdělým zrakům členů redakce Portýra a rozhodli se vyhlásit jako velice interesantní doplnění portovních soutěží i soutěž o titul MISS PORTA 70. Jako kandidátky byly do soutěže automaticky zahrnuty všechny dívky, účinkující v obou částech Porty. Porota, složená z odborníků (za všechny jmenujme alespoň Jiřího Wabiho Ryvolu, Kapitána Kida a Fedora Ňufa Skotala), pozorně sledovala a posuzovala všechny kandidátky, tj. jejich zjev, zpěv a další metrické i akustické přednosti, a v sobotu večer tajným hlasováním určila vítězku, která byla dekorována šerpou a putovním stetsonem, věnovaným ing. Jiřím Šosvaldem (byl mu velký). Vítězkou a nositelkou titulu MISS PORTA 70 se stala Libuše Palová, dvacetiletá zpěvačka Desperádů z Karviné a redaktorka ostravské Nové svobody. Vyhlášení MISS PORTY 70 se stalo jakýmsi druhým, neoficiálním vyvrcholením Porty 70. Takže nakonec snad ještě jeden názor tehdejších členů dnes už neexistující pardubické trampské skupiny Stopa:

„Celej ten kolotoč je trochu únavnej, je to zabírák jak pro účinkující, tak pro obecenstvo, ale celkově se nám to líbí. A vždycky líbilo a moc se těšíme do Ústí. Obecenstvo je víc vysazený na ty svý Hoboes, hodně slávy, oni jsou teda výborní, ale když přijde méně známý soubor a dobře zazpívá a ještě k tomu v první půlce, tak v tom hodnocení může klidně zapadnout. Hrozně to baví hrát, když lidi poslouchaj, je to taková odměna za tu dřinu. Hodně jezdíme ven a zpíváme, ale to člověka nepřinutí tu písničku tak udělat, je to hezčí zpívat u ohně, ale to už je koníček – jezdit na soutěže. Je to dobrý, co dělají Ryvolové, ale zase se to nesmí přehánět, tím nemyslíme Hoboes, ale někdy je to spíš bigbít.“



Kapitán Kid vykonal v ústecké periodě Porty neuvěřitelný kus práce. Toto jsou dvě čísla festivalového zpravodaje, který vycházel celoročně Napsal, nakreslil, redigoval Kapitán Kid.

Ilustrace a fotografie z archivu Fedora Skotala, popisky (fsk)

Foto týdne

Jste náš host číslo

9756833

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz