Dnes má svátek Aleš Zítra má svátek Vincenc

Šestnáctého srpna 1977 byl Elvis Presley nalezen mrtev v koupelně svého sídla Graceland v Memphisu. Ldé z celého světa se pokoušeli vyjádřit, co pro ně tenhle výjimečný zpěvák znamenal. „Před Elvisem nebylo nic“ řekl John Lennon a vystihl tím bonmotem pocit několika generací. Vždyť pro ně s králem rock´n´rollu začínala nová éra prosperující Ameriky.

Elvis Presley byl na konci života osamělý, odulý, unavený a vyprázdněný. Dávno už byly pryč doby energického mladíka. Na sklonku kariéry zpívala obecenstvu v Las Vegas spíše jen karikatura Elvise Presleyho v bílém zdobeném obleku.

Ale když zemřel, zrodil se Elvis bůh, po jehož návratu na Zemi volali fanoušci ve sci-fi Den nezávislosti. Od posledního vydechnutí krále rock ´n ´rollu všechno funguje jako by žil – a mnozí tomu také dodnes věří.

Není divu, že se kolem toho všeho vytvořil velký průmysl. Zpěvákův dům Graceland zůstal uspořádán podle Elvisova vkusu a od roku 1982 je z něj muzeum, navštěvované snad stejně jako prezidentský Bílý dům. Každý rok se v Gracelandu vystřídá tři čtvrtě milionu lidí. Společnost, kterou založila zpěvákova manželka Priscilla a která o zpěvákův odkaz pečuje, jen tímhle ročně zbohatne o deset milionů dolarů. Při výročí smrti se Presleymu klaní město Memphis i celá Amerika.

Nadčasový magnetismus

Show musí pokračovat, zpíval Freddie Mercury. A Presleyho desky nepřestaly vycházet v obrovských nákladech. K osmdesátce alb různé kvality a třiatřiceti zhusta kýčovitým filmům přibyly další kompilace nebo rarity. V roce 1968 Elvis říkal, že prodal asi 190 milionů desek včetně singlů.

„Asi nejlepší bude, když Elvis zůstane takový, jaký je. Lidé se budou v každé generaci vracet ke kořenům moderní hudby a při těchto návratech bude Presley vždy nenahraditelný. Koneckonců, je tu ještě Elvis jako romantik. V tom je nadčasový. A lidstvo neměnné,“ míní publicista Josef Vlček.

Znalci se většinou shodují, že své nejlepší písně natočil v letech 1954 až 1958. Instinktivně zrychlil country, blues i gospel a namíchal z nich rock´n´roll. Bořil přehrady mezi styly a zvyky, byl běloch a zpíval jako černoch. “Presley osvobodil americkou populární hudbu od evropských tradic“ hodnotí ho muzikolog Alan Lomax.

Bývalý řidič náklaďáku měl obrovský talent, který si ani pořádně neuvědomoval. “Jeho spolupracovníci shodně tvrdí, že po několika posleších neznámé písně uměl zpaměti melodii i text a mohl ji okamžitě zazpívat, dokonce dvojnásob rychle. Natáčel celou píseň najednou, prakticky bez střihání. Sám si určoval, kde co zkazil a rychle začínal znovu“, napsal hudební publicista Jiří Černý.

Krále nelze okopírovat

Presley byl esencí své generace, měl všechny podstatné ingredience popového idolu. Příjemný vzhled, hlas napodobovaný miliony i sexappeal. Jeho smyslný vzhled rozpaloval davy fanoušků. Presley shazoval bundy a košile, stříkal kolem sebe pot, chrlil do mikronu slova a jeho tělo se chvělo v nezapomenutelném rock´n´rollovém třasu. Zatímco mravokárci se ošívali, celoamerické televizní programy se předháněly v nabídkách na hostování.

Když zájem o Elvisovy desky v šedesátých letech opadal, právě televize mu pomohla k návratu na výsluní. V roce 1968 Presley vystoupil s koncertním televizním programem, který působil civilně a jenž více komunikoval s následující generací Beatles či Rolling Stones. A když pak v lednu 1973 stárnoucí král rock´n´ rollu koncertoval na Havaji, díky satelitnímu televiznímu přenosu ho sledovala více než miliarda lidí ve čtyřiceti zemích. Zdárně konkuroval i trojici amerických kosmonautů, která v roce 1969 přistála na Měsíci.

Málokterá hvězda má tolik dvojníků jako Presley. Francouzský Presley se jmenoval Johnny Hallyday, Italové měli Adreana Celentana, Němci Petera Krause a my koneckonců Karla Zicha nebo Pavla Sedláčka. Každý z nich ovšem zachytil jenom část Presleyho stylu – vždyť Evropa znala zpěváka jen z desek a filmů. Elvis takřka neopouštěl Spojené státy. Jen jednou koncertoval v Kanadě, do Německa přijel hlavně „ odkroutit“ vojenskou službu.

Když Elvis zemřel, přišlo na pohřeb do Memphisu osmdesát tisíc lidí. Měli stejné zážitky, jako fanoušci Johna Lennona. Pamatovali si do detailů, kde byli a co dělali ve chvíli, kdy dostali zprávu o smrti svého idolu. Dvacet let nato se k Elvisovu hrobu vypravilo sto tisíc fanoušků. Kolik jich přijede tentokrát ?

Legenda Presley se stala spíš zdrojem výdělků, jež překonávají honoráře, které pobíral zaživa. Ale jinak Presleyho písně pořád nabízejí spoustu podnětů a radosti. Ani ty nejsladkobolnější nahrávky neudusily jeho jedinečný a neopakovatelný talent.

„ Proti Elvisovi mají Beatles jednu výhodu,“ prohlásil John Lennon už v roce 1965.

„My jsme na všechno čtyři, kdežto on je na to sám.“

 

 

Znamenitý hudební kritik Vladimír Vlasák odešel z tohoto světa 1. února 2013. Tento text psal pro Music Open vážně nemocný, několik týdnů před smrtí. Čest jeho památce. (red.)

Foto týdne

Jste náš host číslo

9555803

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz