Nashville

Mekka country – Nashville

Z Memphisu sem dorazíme po necelých 400 kilometrech po dálnici VSV směrem. Už první kroky městem nás nenechají na pochybách – zcela právem se Nashvillu říká Music City USA. Svědčí o tom hned na první pohled shluk nahrávacích studií ve čtvrti Music Row, kudy prošly desítky dnes již proslulých hvězd. Jejich úspěch z Nashvillu udělal druhé největší produkční centrum USA.

Memphis - Graceland, sídlo Elvise Presleyho

Rock´n roll – to je Memphis

Po zážitcích z New Orleansu je na řadě další žánr, snad ještě populárnější, než blues. Po highwayi urazíme něco přes 600 km směr SSV, abychom se ocitli v rodišti rock´n rollu, Memphisu. Tady kroky všech míří – jak jinak a neomylně - nejdříve do sídla krále tohoto žánru, Elvise Presleyho. Pravda, jde o objekt, kde vše tančí na hranici kýče, avšak kdo by se nad tím pozastavoval, Elvis svým významem a uměním takové myšlenky vymazává a jeho legenda ročně do Gracelandu přiláká více než 600 000 návštěvníků ze všech koutů světa.

New Orleans - jazz vítá už na letišti

Aneb atraktivní jihovýchod USA   

Známe to všichni – ať věku dětského, teenagerského, dospělého či důchodového, všichni jsme zasaženi. Když se odněkud ozve blues, rock´n roll, či country muzika, začneme se pohupovat, podupávat, pokyvovat – zvolna anebo rychle, ale vždy. Vždycky se musím v duchu usmívat, když se začnou kývat i batolata. Jinak řečeno – tyhle žánry mají tu velkou moc strhnout, přilákat a potěšit. Nejsou odsouzeny k zapomnění, žijí a budou žít i nadále. Jedno mají společné – stopy jejich původu můžeme objevovat na jihovýchodě Spojených států severoamerických. Při jejich odkrývání si navíc zážitky můžeme okořenit ještě množstvím dalších dojmů, na které můžeme narazit cestou… Tu je možné pojednat způsobem, kterému se dnes módně říká road show – tedy takovým potouláním za volantem. Věřte, stojí to za vynaložené náklady a přípravu.

Ministr národní obrany, gen. Alexej Čepička zahajuje vojenskou přehlídku v Praze v roce 1952 

Překvapivý pohled na Gottwaldova zetě a ministra národní obrany

Jméno málokterého ministra obrany a vojenského činitele zůstalo v povědomí široké veřejnosti tak silně a tak dlouho zakořeněné, jako jméno armádního generála Alexeje Čepičky. Členem komunistické strany se stal už v roce 1929, tedy v době, kdy to rozhodně nebyla propustka do ráje prominentů. Navíc byl v letech 1942-45 vězněn v koncentračních táborech Osvětim a Buchenwald. Ale nejen proto odmítali lidé z jeho okolí uvěřit, že byl spoluzodpovědný za nezákonnosti a zločiny páchané státní mocí v letech 1948-1955. Také Josef Uhlíř, který narukoval do armády ze šumavského venkova a dostal se v průběhu času na místo osobního Čepičkova řidiče, viděl postavu generála Čepičky a jeho rodiny v poněkud jiném světle.

„Véčko“ Winstona Churchilla

Aneb poněkud ujeté novoroční variace na nápad trampské duše…

Můžete se o tom přesvědčit kdykoli a kdekoli – tak jak jsem to zkusil na mnoha místech světa já – tramping, jak ho známe a jak ho kromě jiných autorů zdokumentoval takřka dokonale TV seriál Zvláštní znamení touha z dílny Fedora Skotala (Ňufa),  je opravdu ojedinělý fenomén, domovem u nás. I v samotné Americe, jejíž romantika byla tohoto hnutí jednou z prvořadých motivací, trampují v pravém slova smyslu jen naši emigranti. A považte – ač se názory na pravé datum vzniku trampingu u různých autorů drobně rozcházejí, nic to nemění na faktu, že existuje už více než století. Asi tedy na něm něco bude…

"Abych nikoho neurazil, nepřeji lidem, ale postavičkám z Betléma:

Přeji volům, aby neřvali z plna hrdla na všechny kolem sebe,
oslům, aby nebyli paličatí a tupí,
ovečkám, aby nešly slepě za prvním lepším pastýřem,
pastýřům, aby si nemysleli, že ty ovečky jsou tak tupé, jako vypadají,
andělům, aby méně lítali a víc chodili po zemi mezi lidmi,
králům, aby nezůstali nazí jen s korunou na hlavě
a Svaté rodině, aby našla teplé místo v srdcích lidí."

Zbigniew Czendlik, farář

Rybářská vesnička Agonda v jižní Indii ve státečku Goa

Úplně nejlepší zpráva je, že vydavatelství Galén vydává novou sbírku mých básniček pod jménem AGONDA. Píšou k tomu tohle: „Indická Agonda, Francie, šumavské podhůří, Praha — to jsou některá z míst, v nichž vznikaly verše nové básnické sbírky Jaroslava Hutky. A stejně jako jsou tato místa od sebe vzdálená v prostoru, i básně zde obsažené jsou různorodé, pestré — a současně v promyšlené kompozici sbírky držící pevně pohromadě. Veršované skladby mohou připomenout písňové texty, básně psané volným veršem rozvíjejí Hutkovo dílo básnické, krátké, minimalistické básně kontrastují s rozsáhlejšími veršovými útvary. Sbírka Agonda představuje v Hutkově tvorbě novou, originální etapu. Verše dotýkající se nekonečna zde sousedí s postřehy aktuálními, věčnost se současností, orientální příroda s všední lidskou každodenností. “

Léta běží, problémů přibývá a vzpomínky na okupaci mé rodné země ze srpna 1968 se čím dál hlouběji zasouvají do paměti. Vždyť před časem výběrčí skladby fotografického měsíčníku nad snímky z roku 1968 pronesli slova: „Je to jen černobílé a smutné!“ Odmítnutí fotografií mi vůbec nevadilo, ale rezultát zamrzel ohledně nevědomosti té hrůzné události. Mně totiž tenkrát v ulicích nebylo do úsměvu a barevný film byl tehdy problémem i v ČTK.

Leonardo DiCaprio ve filmu The Revenant Zmrtvýchvstání

Zeptalo se mě už pár přátel, co proti nim v redakci máme, že jim neposíláme editorialy. Zpozorněl jsem, když mi něco podobného řekl Mirek Černý, legendární průkopník české country, zasvěcený tvůrce countryových samplerů Supraphonu, rozhlasový tvůrce a obecně Balíček karet. Vážím si Mirka, a proto jsem zvážněl. Nelze ho nechat v nejistotě, a proto po čase zase píši editorial. Důvod pauzy je prostý – proti nikomu nic nemáme, nemáme to ani v povaze, jen práce máme hodně a naše cíle jsou velebné.

Jiří Kabeš

Čtrnáctý ročník soutěže ve vaření guláše na ohništi pořádá rocker, tramp a veterán Cizinecké legie Richard Nemčok už 4. července na Propasti. 

Každé léto pořádá tvůrce legendárního rockového klubu Bunkr Ricci Nemčok na svém pozemku na Propasti u Stříbrné Skalice velkou soutěž ve vaření Chlapguláše. Někdy předloni jsem vzal kytaru a šel povzbudit soutěžící.