"Abych nikoho neurazil, nepřeji lidem, ale postavičkám z Betléma:

Přeji volům, aby neřvali z plna hrdla na všechny kolem sebe,
oslům, aby nebyli paličatí a tupí,
ovečkám, aby nešly slepě za prvním lepším pastýřem,
pastýřům, aby si nemysleli, že ty ovečky jsou tak tupé, jako vypadají,
andělům, aby méně lítali a víc chodili po zemi mezi lidmi,
králům, aby nezůstali nazí jen s korunou na hlavě
a Svaté rodině, aby našla teplé místo v srdcích lidí."

Zbigniew Czendlik, farář

Rybářská vesnička Agonda v jižní Indii ve státečku Goa

Úplně nejlepší zpráva je, že vydavatelství Galén vydává novou sbírku mých básniček pod jménem AGONDA. Píšou k tomu tohle: „Indická Agonda, Francie, šumavské podhůří, Praha — to jsou některá z míst, v nichž vznikaly verše nové básnické sbírky Jaroslava Hutky. A stejně jako jsou tato místa od sebe vzdálená v prostoru, i básně zde obsažené jsou různorodé, pestré — a současně v promyšlené kompozici sbírky držící pevně pohromadě. Veršované skladby mohou připomenout písňové texty, básně psané volným veršem rozvíjejí Hutkovo dílo básnické, krátké, minimalistické básně kontrastují s rozsáhlejšími veršovými útvary. Sbírka Agonda představuje v Hutkově tvorbě novou, originální etapu. Verše dotýkající se nekonečna zde sousedí s postřehy aktuálními, věčnost se současností, orientální příroda s všední lidskou každodenností. “

Čtvrt na šest ráno, stařičká paní bytná buší na dveře. „Pane redaktore, pusťte si rádio. Obsadili nás Rusáci.“ To je blbej sen, říkám si a zapínám rádio. Štípnu se, nespím. Vyjdu v pyjamas před barák, v Libni U kříže, a poslouchám hučení. Hučení!!! HUČENÍ!!! Taxikář na náměstí Holého přemýšlí. „Musíme ject horem přes Žižkov, v Karlíně už jsou tanky.“

Jasný favorit letošních filmových Oscarů: s dvanácti nominacemi drama režiséra A.G. Iňárrita REVENANT Zmrtvýchvstání s L. DiCapriem v hlavní roli. Přímý přenos udílení Cen Akademie uvidíte v noci na pondělí 29. února od 2:30 na ČT2. Kdo ale byl skutečný Hugh Glass?

Leonardo DiCaprio ve filmu The Revenant Zmrtvýchvstání

Zeptalo se mě už pár přátel, co proti nim v redakci máme, že jim neposíláme editorialy. Zpozorněl jsem, když mi něco podobného řekl Mirek Černý, legendární průkopník české country, zasvěcený tvůrce countryových samplerů Supraphonu, rozhlasový tvůrce a obecně Balíček karet. Vážím si Mirka, a proto jsem zvážněl. Nelze ho nechat v nejistotě, a proto po čase zase píši editorial. Důvod pauzy je prostý – proti nikomu nic nemáme, nemáme to ani v povaze, jen práce máme hodně a naše cíle jsou velebné.

Obec Fort Bridger

Kdo se zajímá o historii amerického západu, tak snadno zjistí, že místo zvané Fort Jim Bridger je dokonalý souhrn určité části americké historie a snůška vědomostí. Navíc se v pevnosti koná již čtyřicáté setkání horalů – Mountain Man Randezvous. Setkání je druhé největší z akcí tohoto druhu, které se koná ve státě Wyoming. První místo drží pověstné Cheyenne Frontier Days – Dny hraničářů ve městě Cheyenne.

Jiří Kabeš

Čtrnáctý ročník soutěže ve vaření guláše na ohništi pořádá rocker, tramp a veterán Cizinecké legie Richard Nemčok už 4. července na Propasti. 

Každé léto pořádá tvůrce legendárního rockového klubu Bunkr Ricci Nemčok na svém pozemku na Propasti u Stříbrné Skalice velkou soutěž ve vaření Chlapguláše. Někdy předloni jsem vzal kytaru a šel povzbudit soutěžící.

Jiří Černý (v pozadí) a Fedor Skotal, redakce Portýra v Plzni, 80. léta minulého století. Předmětem zkoumání v rukou klasika české hudební kritiky je láhev rumu. (foto Jiří Hampl)

Před několika dny vstoupil ing. Pavel S. z Jevan do tamní restaurace Na statku a oznámil, že na hrázi rybníka našel přejetou rybu. Rozpoutala se debata o tom, kam asi ta ryba šla. Elektrikář Honza H. říkal, že ty ryby pořád někam chodí, že je tam potkává, zvláště pak navečer.

V průběhu loňského léta jsem především ve vodáckých campech podél českých řek dozrál k děsivému zjištění – kdo nemá pruhované námořnické tričko, je out. Co out, je trapnej. Na nádraží v Ledči nad Sázavou jsem dokonce uviděl plný vagon předškolních dětiček v pruhovaných minitričkách a s bílými mariňáckými miničepičkami na hlavičkách. Byla mi hanba.

To takhle jednu sobotu v polovině ledna roku 1990 mi zazvonil telefon. Volal Kapitán Kid: „Ahoj! Prosím tě, navštívili mě tady dva kamarádi, kteří vydávají takový trampský samizdatový časopis, a chtěli by to teď začít dělat tak nějak oficiálně. Tak mě přišli požádat o pomoc. Ale já toho mám hodně a nemám na to čas. Ale ty se v tom vyznáš také, nemohl bys jim pomoct?“