Jiří Černý (v pozadí) a Fedor Skotal, redakce Portýra v Plzni, 80. léta minulého století. Předmětem zkoumání v rukou klasika české hudební kritiky je láhev rumu. (foto Jiří Hampl)

Před několika dny vstoupil ing. Pavel S. z Jevan do tamní restaurace Na statku a oznámil, že na hrázi rybníka našel přejetou rybu. Rozpoutala se debata o tom, kam asi ta ryba šla. Elektrikář Honza H. říkal, že ty ryby pořád někam chodí, že je tam potkává, zvláště pak navečer.

Otázka také zněla, zda ryba byla přejeta na přechodu (žádný tam není), protože pak by měla přednost. Rovněž bylo konstatováno, že řidič ujel, aniž by rybě poskytl první pomoc. Chvalně známá jevanská restaurace žila tímto tématem několik dnů a docházela k závěrům, jež si nešlo pamatovat. Chtělo by to pamatováka.

Nesnáším tento výraz pro skutečnost, že si něco pamatuji, a tak – dokud si to pamatuji – upozorním na díla, jež v těchto dnech najdete na stránkách Music Open. - J.J. Cale byl kytarista, který řekl pro kytaristu neuvěřitelnou věc: „Když můžu hrát jeden akord místo dvou, udělám to.“ Přitom se tento oklahomský písničkář, který loni zemřel ve věku 75 let, stal vzorem pro Erika Claptona i Marka Knoflera.Ostatně, proč se divíme? Oba jsou skvělí, ale střídmí instrumentalisté, Claptonovi se říká už desetiletí Lazy hand, Líná ruka. A právě Clapton věnoval Caleovi sólové album, které komentuje Jiří Černý. Stále skvělý Jiří Černý, který ubírá na svém zájezdovém programu, ale jehož literární tvorba je neustále prvotřídní. V nakladatelství Galén vyšly první dva svazky Černého hudební publicistiky z 50. až 70. let minulého století pod názvem Jiří Černý...na bílém. Odbornou veřejností byly přijaty s uznáním.

Monkey Business jsou spolu patnáct let, patnáct let na stezce kamarádství, jak říká slogan, který si vymysleli, a plakát si nechali namalovat od Marka Čermáka. Vypadají jako Rychlé šípy a jsem rád, že Marko tu nadsázku bezezbytku pochopil. Výročí oslaví na závěr jarního turné koncerty v Praze a v Brně na Špilberku. Více v Music Open.

Jako poctu Vladimíru Mišíkovi vydává nakladatelství Indies Scope dvaadvacet jeho písní v podání pozoruhodných interpretů. Najdete mezi nimi J.P. Muchowa, Jana Spáleného a ASPM, Čankišou, Borise Carloffa i Lucii Redlovou.

Po až nečekaném úspěchu v brněnském Semilassu se připravuje další předpremiéra televizního dokumentárního cyklu Zvláštní znamení touha - tentokrát ve slavném Třebsíně na úpatí Medníku, dá-li se to tak v případě Třebsína říct. V sobotu 20. června v sále hostince U Novotných bude promítnut jeden z dílů cyklu, promluví tvůrci. zahrají Paběrky Marko Čermáka a potom u stolů trampští muzikanti z přilehlých (i odlehlých) osad. Ale o tom toho ještě napíšeme víc.

Platím u pokladny v drogerii na pražském Chodové, a prodavačka, kterou jsem nikdy neviděl, zvedne hlavu a říká – „á, dobrý den. Dlouho jste tady nebyl!“ Možná je to nový trik nadnárodních řetězců, ale pravdou je, že jsem tam pár týdnů opravdu nebyl.

„Víte,“ pravila ta žena, kterou jsem nikdy neviděl, “mně neoklamete, ani když jste shodil knírek!“ Nechtěl jsem ji oklamat a nikdy jsem nenosil knírek, jen jednou v sedmdesátých létech v Tatrách, když jsem oholil strniště po dvoutýdenním trailu.

Ta žena, kterou jsem nikdy neviděl, pak triumfálně pravila – „víte, já mám děsnýho pamatováka!“

Když jsem přijel domů, vytáhl jsem pro jistotu krabici s fotografiemi a hledal, jestli na některé třeba přece jen nemám knírek. A pak jsem šel na hráz Jevanského rybníka podívat se, kam ty ryby pořád chodí.

Jevanský rybník