„Véčko“ Winstona Churchilla

Aneb poněkud ujeté novoroční variace na nápad trampské duše…

Můžete se o tom přesvědčit kdykoli a kdekoli – tak jak jsem to zkusil na mnoha místech světa já – tramping, jak ho známe a jak ho kromě jiných autorů zdokumentoval takřka dokonale TV seriál Zvláštní znamení touha z dílny Fedora Skotala (Ňufa),  je opravdu ojedinělý fenomén, domovem u nás. I v samotné Americe, jejíž romantika byla tohoto hnutí jednou z prvořadých motivací, trampují v pravém slova smyslu jen naši emigranti. A považte – ač se názory na pravé datum vzniku trampingu u různých autorů drobně rozcházejí, nic to nemění na faktu, že existuje už více než století. Asi tedy na něm něco bude…

A zmíněná touha? Někdy – asi v samých začátcích – šlo o touhu poznávat cizí země a jejich obyvatele, odkrýt exotické kouty naší planety, cestovat. Následovala vlna romantiky, která zavedla mládí do přírody, kde už nebylo daleko od hry na zálesáky, indiány a kovboje, či muže drsnější nátury, dokazující, že jsou schopni v přírodě vlastními silami přežívat. Nikdy také nechyběl respekt k prostředí, kde se trampové zdržovali. Známá je zásada, že když místo pobytu opustili, muselo zůstat nepoškozené, bez odpadků, jako by tu snad nikdo ani netábořil. Péče o prostředí se později týkala i osad, rozesetých po nádherných koutech tohoto „zemského ráje to na pohled“. To ostatně souviselo s trvalým bojem trampů o místo na slunci, řečeno obrazně – tedy o všeobecné uznání tohoto způsobu odpočinku a zábavy (ale tu a tam i protestu či odboje) v přírodě jako solidního, hodnotného a navíc přitažlivého a obohacujícího trávení času. Vzpomeňme nejen první republiky a Kubátova zákona, let fašistické okupace a ještě později o nic méně vražedné komunistické diktatury. Pozdvihněme Churchillovo „véčko“ – tramping žije, naše písně znějí, táboráky hoří, okénka chat září do tmy a naše romantika láká ven celé generace…

A to ještě není vše – Country Beat Jirky Brabce, K.T.O. s Waldou Matuškou, Rangers, Greenhorns a nevím kdo ještě exportovali tuto nádhernou, strhující kulturu i do zahraničí a to mimo jiné i do samé kolébky muziky nám tak blízké – country -  tedy do Nashvillu a jeho Grand Ole Opry. Na celé řadě zahraničních festivalů, kde se soutěží, naše kapely nezřídka vítězí – zejména náš bluegrass sluje vynikající kvalitou. A teď jsme ve finále, dosahujeme vrcholu: nejmocnějším mužem světa, který sice zatím bivakuje ve svém zlatém tee-pee v New Yorku, ale v nejbližších dnech vztyčí svůj totem v zahradě ranče, zvaného White House, se stal tramp! Dělíme se sice o jeho jméno s jakýmsi kačerem Donaldem, ale to nic nemění na skutečnosti, že výš už je jen nebe! Tramp prezidentem USA – no nezní to libě našemu toulavému uchu?

P.F. 2017, Míra Navara

Old Grand Ole Opry