Vzkazy

  • Brněnský Beatfest 2021

    Celý článek...  
  • Folkové léto v Řečkovicích

    Celý článek...  
  • Medvědí česnek - recepty

    Medvědího česneku si sice v kuchyni užijeme jen krátce, ale stojí to za to. Možností jak medvědí česnek v kuchyni využít je celá řada. Jako tip přinášíme několik receptů.

    Celý článek...  
  • První jarní životabudič: Medvědí česnek

     

    Roste pouze na jaře a vychutnávat si ho můžete jen necelé dva měsíce. Kromě první jarní energie nabízí medvědí česnek i vynikající léčivé schopnosti. V posledních letech se z něj stal fenomén. Nejenže výborně chutná, ale obsahuje i řadu prospěšných látek. Je bohatým zdrojem vitamínu C a železa. Je to výborný prostředek při chřipce, nachlazení i dalších infekcích. Upravuje vysoký krevní tlak, reguluje hladinu cholesterolu v krvi, zabraňuje vzniku trombózy a zlepšuje průtok krve, celkově posiluje organismus, paměť a imunitní systém, má protiplísňový, protiparazitární a protibakteriální účinek a pomáhá rovněž při dlouhotrvajícím kašli.

     

    Jak ho v lese bezpečně poznat a odlišit ho od konvalinky? V první řadě je dobré vědět, že medvědí česnek v přírodě roste v lužních listnatých lesích či spíše hájích, tedy tam, kde je vlhko a v létě stín. Stejné podmínky k růstu potřebují například i konvalinky a některé áronovité byliny, které jsou však na rozdíl od medvědího česneku jedovaté. Tyto rostliny mají velmi podobné listy, dlouhé, zelené, s podlouhlou žilnatinou. Spolehlivě od sebe rozeznat například rašící listy medvědího česneku a mladých konvalinek je velmi obtížné. Rady typu, že listy konvalinky jsou bez vůně a medvědí česnek má intenzivní aroma, jsou sice pravdivé, ale při sklizni zřejmě nezkoumáte každý list zvlášť. Na to, že je třeba si vůni ověřit, vás musí upozornit jako první oči.

     

    Jak tedy poznat medvědí česnek a odlišit ho od konvalinky?

     

     

    Podle listů:
    • Medvědí česnek: Listy vyrůstají samostatně přímo ze země.
    • Konvalinka: Listy jsou dva a rostou proti sobě a vyrůstají ze společného stonku.
    Podle květů:
    • Konvalinka: Má květ vzhledu klasu s typickou vůní.
    • Medvědí česnek: Má kulovitý květ, který voní po česneku.
    Podle vůně:
    • Konvalinka: Voní pouze květ.
    • Medvědí česnek: Po česneku voní celá rostlina.
    Dále:
    • Konvalinka má oddenek
    • Medvědí česnek cibulky.

     

    Jak medvědí česnek pěstovat?

     

     

    Ve stínu a vlhku Česnek medvědí je náš domácí druh vyskytující se ve světlých bukových lesích. Daří se mu ve vlhké humózní půdě, ale pokud je pravidelně zaléván, roste téměř všude. Na zahradě mu prospívá polostín pod keři nebo pod okraji živého plotu. Dobře se mu daří i na severní straně domu. I když se názory na výsadbu medvědího česneku různí, nejlepší výsledky jsou s pěstováním z cibulek vysazených na podzim. Medvědí česnek se lépe ujímá a roste, neboť využije zimní vláhu. Je to v podstatě stejné jako u pěstování klasického česneku z podzimní sadby. Ale nečekejte zázrak hned první rok. Chvíli potrvá, než se záhon promění v hustý zelený koberec, který v květnu ještě ozdobí krásné bílé květy.
    Listy medvědího česneku se sbírají jen dva měsíce, do doby než začne kvést. Období sběru začíná obvykle v druhé půli března a končí zhruba v půli května. Potom se rostlina zatáhne, a zbytek roku čeká ukrytá v zemi na další jaro.

     

     

      _______________________

     
  • FUSEKLÍCI J. K. Kučery

     

    _______________________

      

    Josef Kobra Kučera

    (1944–2015) byl člověk mnoha talentů, tvůrce i zkušený organizátor. Mimo jiné před více než deseti lety zakládající člen redakce tohoto listu. Dlouhá léta kreslil osobité stripy, jimž říkal Fuseklíci. Ze stránek různých novin a časopisů sdělovali národu svůj osobitý pohled na svět. Některé kresby jsou staré deset, dvacet, možná i třicet let. A přece jsou stále aktuální. Stále promlouvají k dnešku. Stejně jako Kobrovy články. Jak jste si jistě všimli, stojí za to je reprízovat.  (red.)

     
Dnes má svátek Zdeňka Zítra má svátek Jan

Rybářská vesnička Agonda v jižní Indii ve státečku Goa

Úplně nejlepší zpráva je, že vydavatelství Galén vydává novou sbírku mých básniček pod jménem AGONDA. Píšou k tomu tohle: „Indická Agonda, Francie, šumavské podhůří, Praha — to jsou některá z míst, v nichž vznikaly verše nové básnické sbírky Jaroslava Hutky. A stejně jako jsou tato místa od sebe vzdálená v prostoru, i básně zde obsažené jsou různorodé, pestré — a současně v promyšlené kompozici sbírky držící pevně pohromadě. Veršované skladby mohou připomenout písňové texty, básně psané volným veršem rozvíjejí Hutkovo dílo básnické, krátké, minimalistické básně kontrastují s rozsáhlejšími veršovými útvary. Sbírka Agonda představuje v Hutkově tvorbě novou, originální etapu. Verše dotýkající se nekonečna zde sousedí s postřehy aktuálními, věčnost se současností, orientální příroda s všední lidskou každodenností. “

 Já k tomu musím lidsky dodat, že opravdu ta nejpodstatnější část vznikla v křesťanské rybářské vesničce Agonda v jižní Indii ve státečku Goa. Byl jsem tam v roce 2014 dva zimní měsíce s cílem psát a básnit. Obdarovat se prostředím pod palmami na doslech oceánu i podivných hlasů džungle. Vrány, pejsci, orli, krávy, opice, kaloni a modré nebe bez mraku a každý večer žhavý pomeranč slunce padající za obzor Arabského moře. Je to místo, kde jde pouze lenošit nebo básnit. Celý život hledám místa, kde jde obojí, čas od času je nacházím, ale Agonda je speciální. Už to byla pro mne pátá zima, kterou jsem tam prožil a pozvolna vzniklý domácký pocit ve vzdáleném prostředí otevírá v duši mnoho uvězněných prostorů, o kterých člověk ani neví. Takže jsem každé ráno vstal, udělal si velké kafe, vzal si mísu ovoce a šel na malou palmovou zahrádku, kterou tam má domácí Claudia Fernandez, a básnil.

Všichni křesťané v Agondě mají portugalská jména a rodinné jméno Fernandez má asi polovina vesničky, která se zvedá od tři kilometry dlouhé pláže do kopců. Půl vesnice je asi tři tisíce lidí. Jen hrstka bydlí tady dole u moře.               

Psal jsem vždycky až přes poledne, pak si udělal zeleninový salát s mlékem od místní krávy, která se téměř každý den vrací domů na dojení. Když se den nebo třeba čtyři nevrátí, mléko není. Po salátu jsem šel do moře a pak do nějaké té plážové hospody pod cirkusovým stanem, dal si kafe a psal jiné věci a na večeři šel za vesnici na rybu do restaurace kam chodí jen místní. Taková "pracovní" pravidelnost, kterou doma při koncertování nelze docílit, dává svobodu myšlenkám...

V Agondě už jsem dohromady prožil téměř rok, takže vyprávění by mohlo bez konce pokračovat. I o tlupě Čechů, Němců a Angličanů, kteří tam jezdí vždy na půl roku. A o Rusech, kterým se rozvracením Ukrajiny zkazila měna, tak už na Agondu nemají a nejezdí jich tam tolik s úlevou pro všechny ostatní národnosti, protože jsou tradičně protivní a nafoukaní.

Turistů bohužel každý rok příbývá, ceny se zvedají a člověk zjišťuje, že místo se mění. Před dvěma lety se objevila ve velkých indických novinách blbá zpráva, že Agonda je nejkrásnější pláž v Indii a druhá nejkrásnější v Asii. My "starousedlíci" takové zprávy čteme neradi, nechceme se o to místo už s nikým dělit...leda v básních a snech:

 

MLEJNEK NA CHUDOBU

Hergot, tohle doma nenapíšu

a zvedl jsem se, že si na palmovou zahrádku přinesu větrák

Jírů, co mě oficielně fotil s Havlem v Lánech

slíbil, že mi udělá fotku do facebooku

jenže se stěhuje na vedlejší zahrádku ke křesťance Betyně

Krystýna se vrací z cest tak má Jírů panicky naspěch

chce napsat paměti

a Krystýna mu v tom překáží

že je Polka a píše film o Krylovi

doma má Kryl přednablito v parlamentu

a Jírů litoval, že nebyl u toho

jak jsem se včera v noci trkal s krávou

naproti kostela svaté Anny

jenže teď mi vypli elektřinu

a já kromě vedra zase všechno zapomněl

a tak vránám házím kuličky vína

kuličky leží na písku mezi tlustými báněmi palmových kořenů

vrány stávkují

chtějí zabránit odvozu odpadků a to Indové taky

co je turistům do toho

že v Bohémii už žijí bohémským životem jen ti

co se přežírají drahým autem

otráveni, že musí platit jen lidové parkovné

sami přece za plot nepůjdou

když jim všechno pod našima nohama patří

je potřeba vytvořit občanské detence

pravé české

kde práce šlechtí hned vedle cikánských ghett

majetek je nedotknutelný

jak hudba co leze ze střechy a houpe se na mraku

Kryl v Indii zní báječně

zvony dubových lesů

a symfonie znárodnění

a krajina jako nahé ženské tělo

dálnice plná medvědů na klíček

a ruských tanků poslední generace

si pouští radiožurnál tuposti

vítr nejde vypnout

a za reklamními štíty na Vysočině

se pořád schovává nějaká krajina

konečně přiletěly vrány...

je to úleva nebýt s básněním pod palmou sám

větrák se roztočil a elektřina je zpátky v drátech

kozlové zapnuli fotovoltáž

nebo možná jen mlejnek na chudobu

 

Vydavatelství Galén z opatrnosti, že Češi už neriskují kupováním sbírek jakýchkoliv básní, tuhle sbírku vydal jen v nákladu 400. Podle autorského zákona do čísla 400 se jedná o originál, ale malý náklad halt zvedne cenu. Pokud by se mi podařilo vás ukecat ke koupi, tak by došlo k dalšímu nákladu a výrobní cena by šla dolů, takže by tam vznikla i mezera na můj honorář. Ve svobodné společnosti píší básníci aby byli, ovšem já jsem alespoň ten šťastný, že nemusím na vydání vlastní sbírky přizazpívat svoje peníze. Galén je na nás písničkáře mile a prodělkově hodný.

Pokud by chtěl být někdo mecenášem, napište mi. Teď jsme natočili desku s Radimem Hladíkem a zase řešíme problém, jak doplatit to, co nezaplatí stále se snižující prodej, ale fotbal ani hokej to není, kde se mecenáši mohou vytahovat před velkým publikem, takže ani nejde o nějaké miliony, které stojí když nějaký meruna se trefí merunou do přehnaně velké brány a jiný meruna úžasným skokem vržným merunu nechytí a národy si kvůli tomu mohou vymlátit všechny zuby i výlohy...

Na této adrese je možné sbírku Agonda objednat přímo: http://www.e-kompas.cz/z6368-agonda

 


 (foto Hana Brožková)

www.hutka.cz

 

Foto týdne

Jste náš host číslo

7261146

Melanž

  • Trampský guláš

    Ingredience

    - 600 g zadního hovězího masa
    - 150 g pikantnější klobásy
    - 2 lžičky sladké mleté papriky
    - 1 větší cibule
    - 2 špetky pepře
    - 1 lžička soli
    - 400 g brambor
    - 200 g čerstvých hub (nebo nakládané žampiony, případně větší hrst předem namočených sušených hub )
    - tuk

     

    Postup

    Cibuli nakrájíme na drobné kostičky a usmažíme na oleji (případně na sádle) dozlatova. Přidáme na kostky nakrájené hovězí maso a zprudka je i s cibulí po dobu asi 2 - 4 minuty opékáme za stálého míchání. Posolíme, zasypeme sladkou paprikou, zalijeme vřelou vodou a dusíme zhruba 40 minut (v papiňáku o 10 - 15 minut méně). Přidáme houby, klobásu nakrájenou na kolečka a brambory (syrové) nakrájené na menší kostky. Vše spolu dusíme do změknutí brambor (zkoušíme vidličkou, brambory změknou dost brzy). Správný trampský guláš se nezahušťuje, ale když máme chuť .....

    Při přípravě tohoto typu guláše můžeme k přípravě použít i např. zeleninu, zbytky dalších mas i uzenin. Je rychle hotový, což oceníme, když přijde nenadálá návštěva.

     

    Doporučená příloha

    • knedlík nemusí být, podle chuti čerstvý chléb nebo pečivo.
     
  • Velký trampský guláš

    Suroviny:

    - 2 vepřová kolena
    - hovězí kližka (množství podle počtu lidí)
    - vepřová kýta nebo ramínko (tolik, co hovězího)
    - 1,5 kostky škvařeného vepřového sádla
    - cibule (polovina váhy masa)
    -1/2 sáčku kmínu
    - 1 sáček gulášového koření
    - mletý pepř
    -3 chilli papričky
    - 5 stroužků česneku
    - 8 větších brambor

     

    Postup:

    Do velkého kotle na prudkém ohni vhodíme sádlo a po rozpuštění vmícháme cibuli a kmín. Těsně před zezlátnutím vhodíme 3-centimetrové kostky hovězího, které jsme předtím máčeli v osolené vodě. Přisypeme gul- ášové koření, podle chuti pepř, chilli papričky, česnek a přidáme čerstvou snítku větvičky smrčku. Dále přidáme nadrobno nakrájené 4 brambory, promícháme, přidáme trochu vody a vložíme rozseknutá, omytá kolena i s kůží. Kotlík přikryjeme a oheň udržujeme tak, aby směs vařila mírným varem. Občas ode dna zamícháme. Vaříme aspoň dvě hodiny. Mezitím si nakrájíme na cca dvoucentimetrové kousky libové vepřové maso, přidáme větší kostky zbylých brambor. Tuto sestavu vložíme do kotle, až když vyjmeme a jíme kolena. Guláš uvaříme do měkka a máme druhý chod.

    Nezapomeneme na křen, hořčici, chléb a pivo.

     
  • Kotlíkový guláš

    Suroviny

    anglická slanina 120 g
    brambory 200 g
    nať z celeru a petržele svázané do otýpky
    cibule 3 ks
    čenek 3 stroužky
    přední hovězí 200 g
    skopové z plecka 200 g
    kmín podle potřeby
    majoránka 2 lžičky
    mletá sladká paprika 1 lžička
    zelená paprika 1 ks
    rajče 4 ks
    sůl podle potřeby
    světlé pivo 1 dcl
    hovězí vývar dle potřeby

     

    Postup:

    Slaninu nakrájíme na kostičky, rozškvaříme, přidáme drobně nakrájenou cibuli a zpěníme. Přimícháme mletou červenou papriku, hovězí maso nakrájené na menší kostky a opečeme. Později přidáme skopové maso nakrájené na větší kostky, osolíme, opepříme. Přidáme zelenou papriku bez jadérek nakrájenou na nudličky a zelenou celerovou a petrželovou nať svázané do otýpky, podlijeme vývarem a udusíme do poloměkka. Brambory očistíme, nakrájíme na čtvrtky, přidáme k masu a podlijeme vývarem. Nakonec přidáme oloupaná a nakrájená rajčata, rozetřený česnek, kmín a dodusíme. Hotový guláš ochutíme majoránkou. Podáváme s chlebem.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz