Náš americký spolupracovník Jerry Pupál Vecka žije se svou ženou Danou v Connifer ve Skalistých horách nahoře nad coloradským Denverem. Poslal nám fotografii jelena, který je přišel navštívit na zlatou neděli 20. prosince. Pupál říká, že se vzájemně slušně pozdravili. Mimo tuto okolnost připravujeme ukázky z nové Jerryho knihy, která se věnuje životním příběhům legendárních amerických průkopníků – např. Jima Bridgera, Jeremiaha Smithe či společnosti Hudson Bay Company. Začneme po Novém roce, jelen nejelen. (ň)
Měl jsem v 70. letech minulého století zvláštní štěstí – byl jsem členem dramaturgické rady brněnského Vysokoškolského klubu, který byl nepochybnou jedničkou v husté síti jihomoravských klubů. Zajímavé je, že tomu tak bylo i v Bratislavě – do VŠ klubu v samém centru města chodili zpěváci, muzikanti, herci, hvězdy z Elánu, pánové Lasica i Satinský, mladé sestry Vášáryovy…
Kdy letos povolí ledy Yukonu? O čekání na jaro píše Alena Kennedy
Oranžová trojnožka, nápadná na první pohled, je zamrzlá uprostřed řeky ... Už při prvním pohybu ledu se napne drát připojený k hodinám v budově bývalé banky na břehu a zastaví je. Siréna pak oznámí celému městu konec této zimy.
Z knihy cestovatelky a publicistky Saši Ryvolové
V dávných dobách se mělo za to, že země je placatá jako vdolek a na její spodní straně NIC není (neboť se tam logicky nic neudrží). Dnes už dávno víme, že Země je koule (byť i mírně zploštělá) a aby se nám na ní lépe orientovalo, rozdělili jsme si ji pomocí poledníků a rovnoběžek na spoustu menších částí. Potom máme ještě severní a jižní pól a dva obratníky – Raka a Kozoroha.
Zatelefonoval mi mladý muž. Představil se jako Lukáš Brožek. „ Pátrám po tajemství své rodiny a také po jednom ztraceném obrazu“ řekl mi tenkrát. Pak jsme se potkali osobně.A já se postupně dozvídal ten tajemný příběh, jeden z mnohých, které se u nás v době nacistické okupace odehrávaly.
Nedalo mi, abych si při té příležitosti znovu nevybavil nejrůznější články těchto dnů zveřejněné v našich novinách. Vybavil jsem si rovněž vystoupení mnohých veřejně známých lidí, včetně některých politiků, historiků či publicistů, kteří dnes často a rádi hovoří o tom, že Češi v době nacistické okupace vlastně ani moc nebojovali, spíše, jak se rovněž někdy říká, kolaborovali.
Redakce Portýra na devátém ročníku festivalu Porta v Třebíči. Rok konání připomíná velký programový plakát na dveřích redakce. Rok 1975. Uprostřed šéfredaktor Jan Krůta, kulturní redaktor týdeníku Mladý svět, zády sedící Dagmar Sedlická, kulturní redaktorka deníku Mladá fronta, vlevo stojící spolupracovník Miloslav Jakub Langer, významný člen štábu Porty zastupující ministerský ÚDLUT, velká postava Porty od jejího počátku v 60. letech až po Mildův odchod do emigrace v 80. letech minulého století. Ještě předtím stačil s Ivanem Doležalem napsat, časopisecky publikovat i knižně vydat v nakladatelství Práce záslužný titul Porta je brána. A vpravo s rukopisem Fedor Skotal, v té době redaktor Brněnského večerníku. Za ním stojící hráč brněnských Hráčů Norbert Tomek se slečnou, kterou si buďto vzal, nebo nevzal. Ze slečny stejně není moc vidět. Všichni jsou mladí a hezcí.
Jan Krůta je novinář, spisovatel, básník, písňový textař, nakladatel. Napsal tři desítky knih, asi 1300 textů, mezi nimi ty největší hity Dalibora Jandy. Jako vedoucí kulturní rubriky v Mladém světě připravoval Zlaté slavíky, soutěž vysmívanou i respektovanou, v každém případě tehdy ještě významnou. Napsal o tom pozoruhodný knižní dokument Klec na slavíky. Vážím si Honzy jako tvůrce i jako člověka. Má v sobě vizionářství i určitou posedlost. V roce 1990 se úspěšně rozjetá firma Bonton, jejímž byl Jan Krůta spoluzakladatelem, rozhodla porušit platnou legislativu a natočit první svobodný československý film. Byl to slavný Tankový prapor podle Škvoreckého předlohy a v režii Víta Olmera.
Malá jihočeská obec Dobčice na Netolicku se zviditelnila zejména tím, že zde byly natáčeny Troškovy filmy Babovřesky 1-3. Známá je také svou malebnou návsí s kapličkou, rybníkem, domy ve stylu selského baroka a středověkou tvrzí. Ta se také stala dobře zvoleným zázemím pro nově zřízené soukromé muzeum, věnované vojenské výstroji a vybavení americké armády ve druhé světové válce. Zmíněné muzeum, evidované pod hlavičkou Spolku přátel vojenské historie, založil inženýr Vladimír Záluský společně s dlouholetým přítelem Václavem Čejkou a manželkou Jarmilou. Veřejnosti ho zpřístupnil v květnu letošního roku. Ačkoliv oficiální propagace této naprosto jedinečné expozice je poměrně malá, zájem o ni se lavinovitě šíří a láká příznivce novodobé historie z různých koutů republiky i ze zahraničí.