To takhle jednu sobotu v polovině ledna roku 1990 mi zazvonil telefon. Volal Kapitán Kid: „Ahoj! Prosím tě, navštívili mě tady dva kamarádi, kteří vydávají takový trampský samizdatový časopis, a chtěli by to teď začít dělat tak nějak oficiálně. Tak mě přišli požádat o pomoc. Ale já toho mám hodně a nemám na to čas. Ale ty se v tom vyznáš také, nemohl bys jim pomoct?“

V zahraničí se o nás píše, že jsme nejzávistivější národ na světě, že u nás čtou skoro všichni jenom bulvár proto, aby se mohli denně ukájet na tom, jak někdo úspěšný zkrachoval a nebo aby si naopak krásně rozproudili krev vzteky z toho, že zase někdo další začal být úspěšný.

Zaplať Bůh, že jsme závistivý národ, díky příslovečné české závisti jsme jedním z nejčinorodějších národů na světě, závist je totiž hlavnim motorem rozvoje  lidské společnosti.

Obchod se smíšeným zbožím v St. Elmo

Reportáž našeho amerického spolupracovníka ze Skalistých hor.

St. Elmo nese hrdý název „Gost Town“, čili Město duchů, ale je to spíš obec, která hodně pamatuje a má dost bohatou historii. Obec byla založena již v roce 1887, ale zaregistrována byla až v roce 1880. Nalézá se v colorádském okrese Chaffee. Leží v srdci pohoří, které se nazývá Sawatch Mountains. Nejbližší civilizaci lze najít ve dvacet mil vzdáleném městě Buena Vista. St. Elmo – jak se zdá – je nejvíce navštěvovaným místem v řadě tazvaných “ghost towns“.

Advent u protinožců. Z nejmenšího, ale nejroztodivnějšího kontinentu píší Foňa a Vilka Zemanovi z Adelaide

V roce 2015 jsme si s Vilkou sjeli na kánoi část řeky Murray z osady Loxton do osady Blanchetown. Loxton je vzdálený 490 km po řece Murray od oceánu, do kterého se vlévá. Ujeli jsme tehdy 216 km za 12 dnů. Nyní jsme na naší minulou plavbu navázali, a vypluli z našeho pozemku v osadě Blanchetown. Řeka Murray je největší řeka Austrálie. Pramení v Australských Alpách a vlévá se do oceánu blízko Adelaide v Jižní Austrálii. Je dlouhá 2 570 km. I když je řeka mohutná, její proud má rychlost snad jen 1-2 km v hodině. 

Po čtyřech letech se vrátila anketa Český slavík, v níž nový majitel Karel Janeček použil vlastní volební systém D21. Janečkovou touhou je prosadit tento model v českém volebním systému. Je to velmi nepravděpodobné, a i kdyby se tak opravdu stalo, metodu může změnit některý z našich soudů tak, aby byla k ničemu.

Karel Gott, rekordman mezi vítězi Slavíků. Získal jich čtyřicet dva

Zamyšlení nad vývojem české hudební scény v uplynulých šedesáti letech, zvláště pak nad soutěží o slavíky Zlaté i České

Anketa Zlatý slavík napadla tehdejšího redaktora týdeníku Mladý svět Ladislava Smoljaka, a možná mu to pošeptal sám Jára Cimrman. Nápad to byl původně hravý, hlasování se v prvním ročníku 1962 zúčastnilo na 770 čtenářů, a na prvních místech se umístili Waldemar Matuška, Yvetta Simonová a Eva Pilarová. Karel Gott nebyl v první desítce, ale další ročník už vyhrál.

Herečka a úspěšná spisovatelka Dana Vacková

Možná to bude znít paradoxně, ale o audioknihu Dany Vackové Jedna bosá, druhá neobutá se v podstatě zasloužil covid. Tíživá atmosféra v době nejtvrdšího lockdownu, bez možnosti kontaktů a setkávání, iniciovala Petra Třebického (KTO) a audio-nakladatelství Čtimi k namluvení zmiňované povídkové publikace, která v knižní formě vyšla již před deseti roky. Všechno se tentokrát odehrávalo po mailu, včetně načtení knihy...

Třetí ukázka ze stejnojmenné knihy nakladatelství Academia

Do Jihlavy

V jedné bufalobilce se uvádí: „Kdekoliv jsem se ve Spojených státech setkal s Čechy, byli to mužové chrabří...“ – prohlásil Buffalo Bill – „...a kdykoliv v nebezpečí jsem si přál mít po ruce nějakého Čecha!“ Mohli bychom proto očekávat, že tento znalec bojových tradic husitské slávy vzdá hold potomkům Žižkovým přinejmenším tím, že se z Brna vydá do žírných krajů Českého království, předvede své umění v Českých Budějovicích, poputuje do české Plzně a odtud do zlaté matičky všech Čechů.

Autoři Autoři knihy Miroslav Čvančara a Jaroslav Čvančara

Druhá ukázka ze stejnojmenné knihy nakladatelství Academia

V Brně

Časně ráno v sobotu 11. srpna zahlédl strojvůdce prvního vlaku vzdálené obrysy hradu Špilberku a sbíhající se řečiště Svitavy a Svratky. A zanedlouho již lokomotiva vjížděla do svahy obklopené kotliny, v níž se rozkládalo historické jádro Brna. Živé středisko mnoha továren, křižujících se železničních tratí a místních tramvajových linek.

Město, které stejně jako Těšín, Moravská Ostrava, Opava, Přerov, Jihlava i Liberec poznalo již před deseti roky nejen putovní kinematograf, ale jež se navíc od roku 1882 chlubilo významným evropským prvenstvím – divadlem elektrifikovaným podle plánů Thomase A. Edisona.

Na druhé straně Brno však mělo pověst nejsilnější bašty germanismu na Moravě. V roce 1905 žilo ve městě bezmála 126 000 obyvatel, z nichž se 82 000 hlásilo k národnosti německé a 42 000 k české. A to nepočítáme celý ostrov německého nacionalismu, vybíhající z Brna hluboko na jih.

Ukázka z pozoruhodné knihy Miroslava a Jaroslava Čvančarových, kterou v rozsahu 363 stran a v bibliofilském nákladu vydalo pražské nakladatelství Academia. Kniha pojednává nejen návštěvu Buffalo Billa s jeho Wild West Show v zemích Českého království v roce 1890, věnuje se i životu a dílu muže, který toho dokázal daleko víc, než jen střílet bizony.

František Kriegel, statečný politik a lékař v jedné osobě

Vzpomínka na srpnovou okupaci z pera básníka, recitátora, pedagoga a tehdy v srpnu rozhlasového redaktora

Každý rok kolem výročí srpnových  okupačních dnů  přemýšlím, zda jsem – tenkrát  čtyřiatřicetiletý - v onom legendárním týdnu  neprožil něco jako vrchol života.  Bylo to v severních Čechách, v Litvínově,  kde mne ta zpráva zastihla:  kolem čtvrté 21. srpna  k ránu  mne volal  kolega Honza Dušek z ústeckého rozhlasu:“ Pusť si rádio a rychle přijeď. Já už jsem tady!“  Nebylo těžké pro mne, svobodného mládence, sbalit pár švestek a seběhnout do města na nádraží. Už cestou jsem vnímal, že se děje něco, nač budeme asi jednou vzpomínat. Jak? V dobrém či zlém?  Podnes nevím, co z toho převládá…

Budou vůbec jezdit vlaky? napadlo mne, když jsem dorazil na pustý  perón stanice Litvínov-město, ale výpravčí už věděl z vysílání, oč jde. Ostatně v noci se ozývaly zvláštní zvuky z krušnohorských lesů nad městem, jako by se tam s praskotem lámaly skály. Kdo mohl tušit, že jde o ozvěny tankových pásů čerstvých  okupantů  přejíždějících hranice z NDR?