Geniální recitátor, divadelník, objevitel a popularizátor básnického díla dnes už zase pohříchu pozapomenutého Václava Hraběte, také rozhlasový redaktor, muž neodmyslitelně spojený s festivalem Porta v dobách jeho rozvoje a vrcholné éry, v závěru života vysokoškolský pedagog… Mirek Kovářík byl vyloučen z pražského gymnázia za katolické texty, které šířil. Pracoval jako dělník, absolvoval dvouletou vojenskou základní službu – a při zaměstnání dálkově studoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Promoval v roce 1961 a o čtyřicet let později (!) zde obhájil rigorózní práci a získal titul PhDr. O jeho úmrtí jsme se dozvěděli 5. března 2020 v australském Melbourne, kam jsme se vrátili z natáčení ve zlatokopeckém Ballaratu. Našeho vzácného přítele a souputníka připomínáme textem, který se vztahuje k přelomu roku. A k lásce, té byl Mirek plný celý život. (red.)
Yoko Ono a John Lennon
Letos uplynulo už 51 let od vzniku této krásné a dojemné vánoční písně, jejíž poselství je nyní aktuálnější než kdykoliv předtím. „Happy Xmas (War Is Over)“ („Šťastné Vánoce (Válka skončila)“) je píseň skupiny Plastic Ono Band z roku 1971. Jejími autory jsou John Lennon a Yoko Ono a produkoval ji Phil Spector.
Peter, Paul and Mary
Stewball (nebo také Skewball) je píseň o dostihovém koni. Patřila mezi takzvané „broadsheet“ balady, tj. písně šířené na jednostranně potištěných volných listech papíru zejména na Britských ostrovech a v Severní Americe od 16. do 19. století.V původním textu je oslavován dostihový kůň, jehož jméno bylo psáno jako „Squball“, „Sku-ball“ nebo „Stewball“.
Čtvrt na šest ráno, stařičká paní bytná buší na dveře. „Pane redaktore, pusťte si rádio. Obsadili nás Rusáci.“ To je blbej sen, říkám si a zapínám rádio. Štípnu se, nespím. Vyjdu v pyjamas před barák, v Libni U kříže, a poslouchám hučení. Hučení!!! HUČENÍ!!! Taxikář na náměstí Holého přemýšlí. „Musíme ject horem přes Žižkov, v Karlíně už jsou tanky.“
Na pozadí války na Ukrajině básníkova vzpomínka na sovětskou okupaci 1968
„Děti, vstávejte, je válka!“ probudil nás hlas maminky za dveřmi. Bylo to zvláštní probuzení. Zatímco ona pamatovala dvě předešlé, my měli to štěstí, že jsme mezi válkami zatím nějak prokličkovali. Ne, že by se svět dohodl, že s válkami bude po té druhé utrum. Ale žili jsme dobře uzamčeni v kufru, který mohl každou chvíli někdo vzít a zahodit. Svět seděl na hrozbě atomové střelnice a my žili svými mladickými starostmi a optimismem konce šedesátých let. Absolvovali jsme slavné majálesy, kdy byla velká sranda, a volili jsme za krále Ginsberga nebo později Edu Pergnera a v průvodech křičeli, co chtěli.
Pohled na prostranství pevnosti
Od našeho amerického spolupracovníka.
Navštívili jsme kus americké historie. Historie v podobě Bentovy staré pevnosti. Je vzdálená necelých 10 mil města La Junta. Brzy z rána protáčíme kola našeho forda a zakrátko stáčíme do parkovacího prostoru pevnosti. V tom okamžiku spatřím chlapíka, jak svižným krokem chvátá přes pole a rovnou k nám. Hned jsem ho poznal. I on si vzpomněl na naše loňské setkání, a tak nezbývá, než si „zalomit palce“ trampským pozdravem.
„Hello Johnny!“ zdravím a on vrací můj pozdrav.
Je zvláštní, jak naprosto obyčejné a celkem nezajímavé věci dostanou jiný rozměr a váhu v netradičních souvislostech. Třeba taková běžná láhev od limonády. Obvykle končí v kontejneru a vůbec nás nenapadne se zabývat jejím příběhem.
George Smith Patton na snímku z roku 1943
Americká armáda na svém vítězném tažení Evropou ke konci roku 1944 potřebovala mapy. Protože se armáda dostávala na území, kde ještě nikdy nebyla, musely se mapy ukořistit. Když 11. dubna 1945 dobyli Lipsko, podařilo se jim získat velké množství německých i protektorátních map, které se zde ve velkém nákladu tiskly.
Vojska Ruské federace vpadla bez vyhlášení války na Ukrajinu
Dnes ve čtyři hodiny ráno, několik hodin po televizním projevu prezidenta Vladimíra Putina k ruskému národu (a také západnímu světu), začala invaze ruských vojsk na území svrchovaného státu Ukrajina. Také jsme to zažili. Tato noc nebude krátká. (red.)
https://www.youtube.com/watch?v=3Srtk41eIbk
Kdo by to ještě nedávno řekl - Ivan Mládek má osmdesát. Jeho mnohovrstevnaté dílo připomínáme reprízou Ivanova textu ze serveru básníka, novináře, písňového textaře i spisovatele, našeho kolegy a kamaráda Jana Krůty.
Jsem ten poslední, kdo by nepřál výdělek firmám, které obdržely státní zakázku na vybavení našich dálnic mýtnými branami, nezávidím ani kompetentním úředníkům, kteří zakázku zadali a nezávidím ani dělníkům, kteří mýtné brány tak rychle instalovali – i když se prý už všude ve světe orientují jen na modernější satelitní mýtování, při kterém žádných mýtných bran není zapotřebí. Je otázka času, kdy i my jako člen Evropské unie přejdeme na satelit, ale není důvod hořekovat.