V průběhu loňského léta jsem především ve vodáckých campech podél českých řek dozrál k děsivému zjištění – kdo nemá pruhované námořnické tričko, je out. Co out, je trapnej. Na nádraží v Ledči nad Sázavou jsem dokonce uviděl plný vagon předškolních dětiček v pruhovaných minitričkách a s bílými mariňáckými miničepičkami na hlavičkách. Byla mi hanba.

Této módní nezbytnosti si všimli i trampové, co jezdí začátkem srpna na Stvořidla. Námořnická trika (zpravidla ruského vojenského námořnictva z českých army shopů) kombinovali s tradičními maskáči. Vypadali jako doněčtí separatisté. Je to zneklidňující, člověk v této divné zemi s prezidentem, kterého opravdu zvolil lid, tady člověk prostě neví. Naštěstí ti posázavští separatisté hráli celkem slušně písničky Wabiho Ryvoly a mluvili česky. Mluvili přímo jihlavsky. Profesor Higgins o tom ví své.

Povězme si, co v těchto dnech přináší Music Open. Roztomilým fejetonem Jaro přichází na krásnejch nohách se vracíme k tvorbě Josefa Kobry Kučery. Ten text se ale od dívčích nožek valem obrací k závažnějším sdělením – vzpomínce, jak v klubovně Činoherního klubu vypil Kobrovo pivo omylem Václav Havel (no, to tak závažné není) a jak herec Pavel Landovský, jedoucí rovnou z exilu z Rakouska pravil v těch listopadových dnech roku 1989 publiku –„svoboda je krásná věc. Ale v první řadě jde vždycky o peníze“. Také vám zatrnulo?

Přinášíme čtyři další díly pozoruhodného popisu vývoje americké (nejen) country hudby na počátku minulého století z pera Mirka Černého. Vypadá to, jakoby tam Mirek osobně byl, ale přece jenom je o něco mladší.

Lilly Pavlak se ze slovenského Dobrofestu, konaného každý rok na paměť tamního rodáka Jána Dopěry (v anglické transkripci Johna Dopyery), který se svými bratry vynalezl rezofonickou kytaru, slavné dobro, přesunula (ta Lilly Pavlak) na mezinárodní bluegrassový festival v německém Mnichově. První reportáž už vyšla, tu druhou připravujeme.

Hanka Hosnedlová a pamětník Míra Navara upřesňují, jak vlastně na začátku 60. let minulého století vznikla ze sboru Zlatého klíče skupina Hoboes. A v sobotu oslavil neuvěřitelnou osmdesátku zpěvák Mirek Hoffmann, muž na svůj věk celý život nevypadající. Petr Vokoun Náhlík připomíná ve svém kalendáriu další (dubnové) jubilanty – Wabiho Ryvolu, Tonyho Linharta, Jaroslava Huberťáka kučeru, ale také geniálního reportéra Egona Ervína Kische, člena německy mluvící židovské komunity v Praze. Víte, co je zajímavé? Kischovy knihy vycházely u nás po skončení druhé světové války, Kisch byl levičák. Vycházely česky, nikde v tiráži nebyla zmínka o německém originálu nebo překladateli do češtiny. Dlouho jsem si myslel, že Kisch byl Čech jako poleno. Protože komunismus, vlastně každá totalita, je šovinistická. Názorně to vidíte v dnešním Rusku.

   *    *    *

Když jsme jako skoro každou zimu odlétali s Janou na naši oblíbenou Gran Canarii, přibalil jsem námořnické triko. Nechtěl jsem být out mezi všemi těmi Skandinávci, Brity a rakouskými domovníky. Ráno jsem si to triko navlékl a doplnil ho tmavě modrými džínami do zvonu a bílými teniskami. Přes rameno jsem si hodil lodní pytel a vyšel pro teplé bagetky.

Rakouští domovníci ani ti další si mně nevšímali, zato jsem se stal středem pozornosti těch obávaných vyvolávačů před obchody a restauracemi. Ti věděli, kdo jsem, jen nevěděli z které lodě, a co jim nesu v tom pytli. A chtěli to zjistit, Puerto Rico je – jak plyne z názvu - přístav.

Když před časem připravovali krajané Farář a Fífa celosvětový potlach v americkém Texasu, v dispozicích, které rozesílali trampům po celém světě nechybělo zásadní upozornění – snažte se nevypadat jako zběhové z US Army, měli byste problémy.

A tak mě napadá, volně řečeno s panem Werichem že člověk má bejt takovej, jakej je. Ne jinej. Ostatně toto i další sdělení najdete na stránkách Music Open pod titulkem Jan Werich zlidovělý. Čtěte Music Open, fakt jsou tam dobrý věci.

Mějte se krásně, prý je jaro. Pohrejme si s tím slovy klasika - Když už jaro jednou je, tak má koukat aby bylo. A když kouká, aby bylo, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.

Na shledanou!

Foto: Jana Skotalová