Doufám, že jste si naše upřímně míněné přání hezkých Velikonoc vzali k srdci, případně se vycpali (úměrně místu bydliště) na místech, kam obvykle míří pomlázky, abyste si teď a celý týden nemuseli odskakovat od čtení Music Open a věnovat čas lapidušení.

Když se podíváte hned na titulní stránku, jistě mnozí poznají skvělou textařku Jiřinu Fikejzovou, která se dožívá krásného životního jubilea a nedá mi, abych nepřipomněl ještě jednou to, o čem už tady psal Fedor Skotal: paní Fikejzová v letech, které spadají zhruba do poloviny minulého století, byla velmi úspěšnou atletkou. Myslím si, že by to do ní nikdo, kdo se obdivoval a obdivuje jejím textům nebo kdo měl šanci ji zažít jako porotkyni na Portě, neřekl. Její atletickou souputnici a olympijskou vítězku z Helsinek 1952 Danu Zátopkovou pozvali na letošní olympiádu do Londýna (kde v roce 1948 vyhrál její pozdější muž Emil Zátopek běh na 10 kilometrů), ale Dana řekla, že si chce olympiádu užít a radši bude u skleničky vína a televize doma…Inu, nedivte se, vždyť je z Moravy !

My jsme s fotografem Františkem Heřmanem byli v pražském divadle Archa, kde se pilo ponejvíce pivo, ale potlesk, volání a hvízdání patřily španělské zpěvačce a tanečnici La Shica, což není její občanské jméno, ovšem my jsme zvyklí na přezdívky nebo umělecká jména stejně, jako Španělé na flamenco a ohnivé víno. A pokud zrovna nemíříte někam za muzikou do světa, určitě budete vděčni pořadatelům festivalu United Islands, kteří zvou muzikanty z nejrůznějších konců světa k nám, abyste si je mohli poslechnout, zafandit jim, zamilovat si je , porovnat jak se hraje ve světě a u nás. United Islands mají vrchol na řadě scén uprostřed Prahy v červnu, ale pozoruhodné koncerty – mezi něž patří i La Shica – už začaly a na podzim tomu nebude jinak.

Ve středu se v našem oblíbeném Návratu (k článkům, které vám možná při premiéře unikly) vrátíme k legendárnímu Vinnetouovi, francouzskému šlechtici z Brestu , což ví ale málokdo z těch zástupů, kteří si na něho hráli nebo hrají a určitě se v duchu už kolikrát plížili prérií s proslulou puškou v ruce.

A od legendy neodejdeme ani ve čtvrtek, protože týden po Zeleném čtvrtku slaví sedmdesátiny věčně zelený autor nejen Bedny od whisky, ale dlouhé řady nádherných písní, kterým díky Mikimu Ryvolovi i jeho už zemřelému bratru Wabimu říkáme ryvolovky. Že zlidověly podobně jako národní písničky se pozná hlavně podle toho, že nejmenovat se ryvolovky, už dávno by nikdo nevěděl, kdo složil tu nádheru, která zní všude možně. Na Mikiho zavzpomíná nejen paní spisovatelka a naše kamarádka Hanka Hosnedlová, ale otiskneme i řádky, které kdysi napsal Mikimu Kapitán Kid.

Trampský pátek přinese řádky, které neshořely v Táborovém ohni Mladého světa, když ještě tento časopis vycházel, ale také Lilčiny zážitky z festiválku Babické písničky. V sobotu nám připomene Vokounův kalendář zase spoustu jmen, která souvisejí s přírodou. Kdybychom měli něco jako je symbolický cintorín ve Vysokých Tatrách, kde se vzpomíná na oběti hor - ale tady by většinou nešlo o oběti, takže kdyby třeba co jméno, to zasazený strom - byl by to už pořádný les. A protože naše webmástryně Jana Skotalová už dávno přišla na to, jak do portálu vmontovat i videa, máte šanci si tentokrát poslechnout další legendu – Settlery.

Povelikonoční týden je o pomlázkové pondělí kratší, ale my vás máme pořád stejně rádi a budeme poctěni, když se vám při čtení našeho portálu zvednou koutky nebo nálada, nejlépe oboje.