Na začátku roku 1987 mě na doporučení  Wabiho Ryvoly oslovil plzeňský tramp  Petr Náhlík řečený  Vokoun. Připravoval samizdatové souborné vydání Wabiho povídek . Vokoun toho dělal daleko víc, například - rovněž samizdatem vydaný - sborník o tehdy zakázaném  Jaroslavu Foglarovi.

Wabi se Sašou a malými dětmi Karolínou a Kubíkem dvakrát do roka zajížděli na naši samotu v Bílých Karpatech. Čekal jsem je v Brně na nádraží, naložil do žigulíku a odvezl na moravsko-slovenské pomezí. Dost dlouho jsem měl pocit, že je vhodné Wabimu na přivítání připravit parádní oheň - zval jsem Poutníky, Příbojáky, Rowers… Než jsem definitivně pochopil, že Wabi chce být hlavně sám a s rodinou.

V neděli jsem odjel a za týden pro ně zase přijel, ponechav je tajemství toho flyšového pohoří, stínu čachtické paní Bátory a mystériu lahví s pálenkou, které Wabi občas nalézal místo hub..

Když se tehdy ozval Vokoun, proseděli jsme s Wabim noc u krbu, pili kopanickou kořalku, kterou Wabi nalézal po lese, a povídali si. Poprvé jsem otevřel jeho třináctou komnatu, dřív jsem k tomu necítil důvod a necítil jsem ani právo. Trochu upravenou předmluvu ke knize povídek  Podivnej weekend přineseme v úterý pod názvem  Zimní noc v Bílých Karpatech.

Zase už končí zima jako tenkrát, zase jsme si připomněli výročí Wabiho úmrtí. Je nesmysl umírat na jaře, ještě víc jsem to cítil v roce 1970, když zemřel  Michal Šebesta, muzikant, textař a vítěz první autorské soutěže Porty. Od té doby to vím - nemá se umírat na jaře.

Je to týden narozeninových výročí. Ty letos nekulaté má třeba geniální rybář a kytarista  Miloš Dvořáček. Přineseme v pondělí. Ve středu připomeneme pětašedesátiny  Vladimíra Mišíka, a ve čtvrtek - ve čtvrtek na Mezinárodní den žen tradičně slaví narozeniny  Honza Vyčítal. Muž dříve pověstně veselý, neobyčejně zasloužilý, dnes pozapomenutý.

Promiňte tu ich-formu v tomto toku vzpomínek. Když jsem před léty přišel do Prahy vydávat časopis a když jsem se pomalu začínal vyhrabávat z prací naplněných nocí a sobot a nedělí, což jinak nejde, když člověk začíná v novém prostředí, začínal jsem občas chodívat do takové hospody na Pankráci, kde se ve středu scházel obrovský stůl mladých karikaturistů a v pomyslném čele sedával guru Honza Vyčítal. Vedle jeho souputník a Greenhorn  Jan Plivník Jedlička. Jednou si u mně  Karolko Klos, první ilustrátor Švejka po Josefu Ladovi, objednal pivo. Zmátl ho můj tmavý oblek. A pak mi jednou Honza ve středu řekl - tak, ty vole, pojeď v pátek s náma!

Bydlel jsem tehdy v pronajatém bytě na Malé straně a ve skříni měl několik sak a obleků a v botníku asi troje polobotky. Stihnul jsem to do Brna a zpátky na otočku, a v pátek stál v zeleném na pražském Hlavním nádraží, jemuž už také familiérně říkám Hlavák. Vzpomínku na dobu, kdy Honza vyrážel na bujaré trampské výlety s tlupou velmi inteligentních, avšak ničím neřízených střel, přineseme ve čtvrtek pod titulkem  Benův svět svobody. Tuto vlastně reportáž doprovodí autentické fotografie členů té veselé party -  Marka Setíkovského, Radka Rakuse, Přemy Kučery, Plivníka…Sám se už na ten čtvrtek těším, bylo to pro všechny nádherné období a je nám po něm trochu smutno. Je nám smutno po veselí, snad je tomu protimluvu rozumět.

V pátek přineseme už šedesáté sedmé pokračování úžasné epopeje  Co v Táborovém ohni neshořelo, kterou z vlastního díla připravuje  Honza Dobiáš. A velmi pozoruhodný  Rozhovor přes Velkou louži - Hanka Hosnedlová si povídá s  Jerrym Pupálem Veckou, ve Státech žijícím českým trampem, muzikantem, badatelem, spisovatelem. Tři minulé víkendy jsme přinášeli ukázky z jeho u nás neznámé práce  Al Packer z pohledu prospektora.

Někdy mi jde až trochu mráz po zádech, že se nám daří překlenout světový oceán. Že se hlásí krajané a kamarádi z různých kontinentů. Jsem rád, že je možná aspoň trochu spojuje Music Open, když už jim vlast tehdy vzaly sovětské tanky. Nám ji taky vzaly, ale neřešili jsme to. Jen když v 80. letech emigrovali tahouni Příboje  Fony Pochop a  Lampa Dvořák, mi v noci zavolal Wabi Ryvola a řekl - myslíš si, že to už tady zůstaneme sami?

Mějte krásný týden. Já vím, je to anglismus.