Vzpomínáte na doc. Jiřího Hoška? Violoncellistu, uznávaného koncertního umělce, pedagoga na pražské HAMU? A také kapelníka moderně countryových kapel Wyjou a Newyjou, v kterých mimo jiných skvělých muzikantů hrával i Marek Eben? Byla to neobyčejně kvalitní tělesa, ale porťáckým publikem nepřijímaná. Je to zvláštní protimluv - ten ostrov lásky, tolerance a pacifismu byl vlastně dost netolerantní. Diváci na Portách dokázali vypískat vše, co bylo sice kvalitní, ale lišilo se. Stalo se to nejen kapelám Jirky Hoška, ale třeba i geniálnímu AG Fleku.

Velký rozhovor s Jiřím Hoškem připravil Honza Dobiáš, exkluzivní fotografie nasnímal František Heřman. Přineseme ve středu.

Po dvaceti letech se z Kanady do staré vlasti vrátil muzikant, autor i výtečný zpěvák Radovan Red Tížek. O jeho životě zde i tam si s ním v Českých Budějovicích povídala Hanka Hosnedlová. Naposledy se pravděpodobně viděli loni na světovém potlachu na Bush River - Red patřil do okruhu pořadatelů. A co ho zaskočilo, na co si odvykl? Reďák říká: " Nečekáme, že by se nám po návratu domů všechno zdálo úplně bezvadné, ale bude to asi chtít otevřít si zase dvířka do toho svého světa, kam nikdo nesmí nepozván. Přece jen etika tady ještě tak úplně nemá navrch."

Nechceme ale věci vytrhovat z kontextu. Rozhovor Návrat muzikanta: z Kordiller do Brna přineseme v úterý.

V roce 1990 došlo v kapele známé, zasloužilé a viditelně unavené k velkému třesku. Kapelník Honza Vyčítal chtěl v nových podmínkách snížit počet muzikantů (bylo jich deset) a třem z nich dal výpověď. Stalo se něco nečekaného - většina kapely zůstala s nimi. Takže nakonec vlastně odešel Vyčítal a na chvíli s ním Tomáš Linka a Vláďa Štýbr, aby obnovili slavnou značku Greenhorns. Ten zbytek jen trochu pozměnil dosavadní název na Noví Zelenáči Mirka Hoffmanna.

Vyčítalova parta měla v devadesátých letech dobré časy. V nakladatelství Venkow Zdeňka Kovaříka jim každý rok vycházelo nové album. Remixy starých. Honza dělal své sólové projekty. Cestovali po světě, kam si je zvali krajané. Myslím, že za to všechno mohl nejen entuziasmus a talent kapelníka, ale i značka Greenhorns.

Pak přišla doba, kdy se po všech těch letech  už Honzovi nechtělo cestovat. Také opadal zájem publika. Do hvězdy české country scény vyrostl Petr Kocman (pak dostal padáka), ale  divákům možná docházelo, že to vlastně nejsou žádní Greenhorns. Že je to (jenom?) parta šikovných mladíků, doprovázejících posledního otce zakladatele. Teď v dubnu mají Greenhorni dva kšefty, v květnu zatím taky dva a pak až jeden v srpnu, ale ono něco ještě třeba přibude.

Zatímco Zelenáči, bohužel už bez Mirka Hoffmanna, pokračují v cestě, kterou nastoupili v 70. a 80. letech, jak který hudebník přicházel. Je z nich cítit kontinuita, vyhranost, řemeslo. Viděl jsem je nedávno v Ústí nad Labem a po koncertu jim šel říct, že se mi to líbí. Že jim to pořád hraje a zpívá.

Na pražský koncert Zelenáčů se vypravilo osvědčené reportérské duo Honza Dobiáš a Franta Heřman. Přineseme ve čtvrtek. A za týden, už po Velikonocích, vám Honza Dobiáš určitě zase napíše, že vás máme rádi.

Chcete příhodu na závěr?  Včera mi povídala Eva Daňková, jak někde seděli s Wabim a Bolkem Polívkou, a Eva vzpomínala na společnou veselou příhodu. Bolek vykulil oči a pravil - "to seš pořád ty?"