Rudy Kovanda, neuznaný Zlatý slavík

Před časem se mě někdo zeptal – promiňte, ten Kovanda opravdu existoval? Rudy Kovanda měl vyhrát Zlatého slavíka 1976, ale pořadatelé v průběhu soutěže na základě docházejících hlasovacích kuponů změnili pravidla. Nebylo přece možné, aby před národními a zasloužilými umělci většinou oddanými režimu vyhrál neznámý invalidní prosťáček odkudsi z Brna.

Chvíli jsem mlčel, a pak řekl – kdo ví?

Jiří Šlitr nebyl u nás první ani jediný, kdo zcela bezrezonančním hlasem státního úředníka přiměl své posluchače přinejmenším k úsměvu, spíš ale k osvobozujícímu řehotu. Deset let před Šlitrem podobně perlil z Brna – pravda, nezpíval – „smutný muž“ Jaroslav Válek; mimochodem autor řady skečů i pro hvězdu rozhlasové zábavy padesátých let, Jiřího Štuchala. Ve srovnání s Válkovou strnulou mluvou ovšem měla ta Šlitrova mnoho odstínů.

„Ten, kdo tvrdí, že něco v životě našel na sto procent, asi nemá pravdu. Tak je to i s lidovou písničkou. Copak ji můžeme najít? Vždyť je to pouť a ta pouť někde začíná a někde končí. Někdy vede ta polní cesta, po které všichni jdeme, do kopce, někdy zase z kopce. Hodně strmě, když před tím člověk lehce vystoupá.

Obec Fort Bridger

Kdo se zajímá o historii amerického západu, tak snadno zjistí, že místo zvané Fort Jim Bridger je dokonalý souhrn určité části americké historie a snůška vědomostí. Navíc se v pevnosti koná setkání horalů – Mountain Man Randezvous. Setkání je druhé největší z akcí tohoto druhu, které se koná ve státě Wyoming. První místo drží pověstné Cheyenne Frontier Days – Dny hraničářů ve městě Cheyenne.

Patří mezi nejznámější trampské písně. Je jaksi průzračně čistá. Lehce načrtnutý akvarel, navození nálady. Je postavená na vpodstatě tříakordové harmonii, hraje se zásadně v E dur, dobře se k ní zpívají další hlasy, míněno druhý a třetí – a všichni ji znají stejně. To je v bývalém deficitu trampské notové literatury jev zcela unikátní. Autor jí říkal Kapky, velmi často se vyskytuje i název Kryté vozy, nejčastěji se jí říká podle úvodního verše Kapkamisidéšť. Je to píseň miláček, je ale příliš krátká. Má pouze jednu sloku a refrén.

Zeptali se nechytří novináři Dolly Parton, co říká na vtipy o blondýnách. "Nijak se mě to netýká", odpověděla. "Jednak nejsem blbá, a pak ani nejsem blondýna".

Narodila se 19. ledna 1946 v Sevierville v americkém státě Tennessee jako čtvrtá z dvanácti dětí. První písničky začala skládat, když ještě nechodila do školy. V osmi letech se naučila hrát na kytaru, ve dvanácti letech už zpívala v televizi a ve třinácti se mihla v Grand Ole Opry. Dolly Rebecca Parton, první dáma americké country music sršící pozitivní energií, dnes slaví neuvěřitelných sedmdesát sedm let.

Geniální recitátor, divadelník, objevitel a popularizátor básnického díla dnes už zase pohříchu pozapomenutého Václava Hraběte, také rozhlasový redaktor, muž neodmyslitelně spojený s festivalem Porta v dobách jeho rozvoje a vrcholné éry, v závěru života vysokoškolský pedagog… Mirek Kovářík byl vyloučen z pražského gymnázia za katolické texty, které šířil. Pracoval jako dělník, absolvoval dvouletou vojenskou základní službu – a při zaměstnání dálkově studoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Promoval v roce 1961 a o čtyřicet let později (!) zde obhájil rigorózní práci a získal titul PhDr. O jeho úmrtí jsme se dozvěděli 5. března 2020 v australském Melbourne, kam jsme se vrátili z natáčení ve zlatokopeckém Ballaratu. Našeho vzácného přítele a souputníka připomínáme textem, který se vztahuje k přelomu roku. A k lásce, té byl Mirek plný celý život. (red.)

Karla Vosmanská s Taxmeny ve studiu Československé televize

U olomouckého hotelu Flora jsem spatřil elegantní štíhlou tmavovlásku. Za ní cupital rozpačitý bernardýn. Usedli u stolečku a její psí kamarád k ní vzhlížel jako ke světici. Napadlo mne, že nevím, jak slovo bernardýn vzniklo. Zřejmě dostalo to milé psisko jméno po jakémsi panu Bernardovi. Aby má vzpomínka úplně ladila, popíjel jsem nealkoholického polotmavého Bernarda. Nad Olomoucí se stahovala mračna. Z dálky od Dómu sv. Václava jsem zaslechl zvon.