Geniální recitátor, divadelník, objevitel a popularizátor básnického díla dnes už zase pohříchu pozapomenutého Václava Hraběte, také rozhlasový redaktor, muž neodmyslitelně spojený s festivalem Porta v dobách jeho rozvoje a vrcholné éry, v závěru života vysokoškolský pedagog… Mirek Kovářík byl vyloučen z pražského gymnázia za katolické texty, které šířil. Pracoval jako dělník, absolvoval dvouletou vojenskou základní službu – a při zaměstnání dálkově studoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Promoval v roce 1961 a o čtyřicet let později (!) zde obhájil rigorózní práci a získal titul PhDr. O jeho úmrtí jsme se dozvěděli 5. března 2020 v australském Melbourne, kam jsme se vrátili z natáčení ve zlatokopeckém Ballaratu. Našeho vzácného přítele a souputníka připomínáme textem, který se vztahuje k přelomu roku. A k lásce, té byl Mirek plný celý život. (red.)

…první  péefka rozesílal jsem roku 1965!...  před /píšu to skoro nevěřícně! / půlstoletím!!! Ten rok jsem žil na Mostecku a s litvínovským Docela malým divadlem premiérovali jsme někdy na podzim beatnickou poezii Gregoryho Corsa…  Už se leccos smělo, moje divadélko mělo za sebou čtyři a půl léta existence, stejný časový  úsek  byl před námi, než zaniklo …

Ale proč tohle všechno píšu:  péefky  počaly nahrazovat tradiční vánoční pohlednice, byly stručné, PF zkratka mezinárodní – přání štěstí na celý rok do toho také zahrnovalo jistě  i čas vánoční… Mně se ona dvě písmena přece jenom jevila oproti květnatým sloganům z pohlednic až příliš stručná  - ostatně nebyl jsem sám! – takže jsem pod ně vložil citát. Nápad sice už neoriginální, ale mohl jsem v něm daleko víc uplatnit fantazii a svým způsobem dát vědět o tom, co mně tenkrát začalo modelovat život… V onom roce odešel Václav Hrabě /opět ta neuvěřitelná půl stovka let!!! /, měli jsme už stopu k jeho básním, jen pár měsíců nás dělilo od jejich uvedení…

Pod pf 65 jsem vložil verše z jedné Corsovy básně:“…  Člověk chráněný člověkem před člověkem – to je láska …“, osm slov včetně těch krátkých … a sedm možností, jak je říkat: “před člověkem“ berte jako jedno slovo.  Jak? Zkuste vždycky dát důraz, nebo jak se říká „přitlačte“ sedmkrát střídavě na každé z nich… uvidíte, jak se vám budou jevit, když si do nich dosadíte své zkušenosti. Přesně tak jsme to dělali při našich produkcích!  Ten citát nezmizel z mého života, svítí jak světlo majáku přes celé to půlstoletí, kolikrát jsem ho napsal na nejrůznější fotografie nebo programy představení…  a tak mně dovolte vložit ho i jako přání Vám ... a nejen na rok příští!

„…člověk chráněný člověkem před člověkem  - to je  láska…“

Chce se mi teď napsat: pošli to dál…! Dík!

PhDr. Miroslav Kovářík (15. srpna 1934 Praha – 4. března 2020)

Foto zdroj:mike-perry.rajce.net